Když Trutnovsko tábořilo: stezky odvahy, poprvé bez rodičů i první lásky

Dětské tábory nevznikly až za komunistického režimu. Už ve dvacátých a třicátých letech minulého století vyráželi do přírody skauti, členové Sokola i další spolky. Jezdilo se například do Babiččina údolí a pro řadu dětí šlo o úplně nový zážitek. „Žily sice v trochu spartánských podmínkách, ale navázaly tam přátelství a odvezly si řadu zážitků. Tábory byly mezi mládeží oblíbené,“ říká historik Muzea Podkrkonoší v Trutnově Ondřej Vašata. Za druhé světové války táborový život zeslábl, po roce 1945 se ale znovu rozběhl. Po komunistickém převratu v roce 1948 se z něj stala masová záležitost.

Pionýrský nebyl vždy pionýrský

Přestože se pobytům říkalo letní pionýrské tábory, často je vůbec nepořádala pionýrská organizace. Stály za nimi podniky, odbory, hasiči, Československý červený kříž, Svazarm, rybáři, myslivci nebo zahrádkáři. Velkou roli hrálo Revoluční odborové hnutí, které připravovalo pobyty pro děti zaměstnanců jednotlivých podniků. Program se někdy odvíjel od zaměření pořadatele. Na rybářském táboře tak nechybělo rybaření, jinde převládaly výlety, sport nebo pobyt v přírodě. Ani pionýrská košile nebyla samozřejmostí. Někde ji děti oblékaly při slavnostním zahájení a ukončení, na jiných táborech ji vůbec nepotřebovaly. „Také jsem byl na pionýrském táboře a žádnou košili jsem si s sebou určitě nebral,“ vzpomíná Vašata.

Bokouš 1984.

Táborových míst existovala na Trutnovsku celá řada. Přímo v Trutnově se jezdilo do rekreační oblasti Peklo u Horního Starého Města. Krkonošské papírny z Hostinného provozovaly zařízení v údolí nad Chotěvicemi, kde se dnes nachází rekreační areál Svatá Kateřina. Děti zaměstnanců trutnovského Texlenu vyrážely do Borku u Miletína. Oblíbený byl také areál Janské Studánky u Kocbeří, který využíval podnik Tepna Náchod. Další tábory fungovaly ve Velkém Vřešťově, Lanžově, Dolním Dvoře nebo v Běluni nedaleko Hajnice. „V osmdesátých letech už bývaly tábory často chatičkové, dříve převažovaly stany. Existovaly ale také putovní, pěší nebo vodácké tábory, při kterých děti cestovaly po republice,“ vysvětluje historik.

Zvláštní místo má v táborové historii regionu Bokouš u Vlčkovic v Podkrkonoší. Zatímco řada někdejších areálů zanikla nebo zpustla, Bokouš slouží dětem dodnes. Středisko volného času Trutnov tam i v létě 2026 pořádá dvoutýdenní pobyty, při nichž děti bydlí ve stanech či chatkách a plní etapy celotáborové hry.

Borek u Miletína.

První noc bez rodičů

Pro mnoho dětí znamenal tábor první delší odloučení od rodiny. Začátky proto nebývaly jednoduché. Po několika dnech ale stýskání většinou vystřídalo nadšení a při odjezdu se některým domů ani nechtělo. Děti se učily starat o své věci, udržet si oblečení alespoň trochu čisté a fungovat bez každodenní pomoci rodičů. Největší vzpomínky však vznikaly při stezkách odvahy, nočních přepadovkách, soutěžích, výletech nebo u táborových ohňů. Pro starší účastníky byly tábory spojené také s prvními láskami.

Ne všechno ale bylo idylické. „Člověk si časem vyselektuje to špatné a převládne dobré. Zapomíná se třeba na šikanu nebo na ideologii, která mohla být někde výraznější,“ upozorňuje Vašata. Součástí programu byly někdy návštěvy příslušníků Veřejné bezpečnosti nebo Lidových milicí. Dětem ukazovali zbraně či výcvik služebních psů. Z dnešního pohledu může taková návštěva působit zvláštně, tehdy ji ale děti často braly jako atrakci. Výjimečný byl například rok 1979. Kvůli rozsáhlé epidemii žloutenky typu A byla většina letních táborů z hygienických důvodů zrušena.

Dolní Dvůr.

To hlavní zůstalo

Po roce 1989 z názvů zmizelo slovo pionýrský a většinou také politická ideologie. Proměnili se pořadatelé, vybavení i program, táborová podstata však zůstává. Děti stále tráví část léta bez rodičů, učí se samostatnosti, zažívají dobrodružství a poznávají nové kamarády. Některé se na oblíbené místo vracejí každý rok. „Vytvářejí si tam přátelství, která mohou přetrvat. Tábory jsou i dnes vítanou letní aktivitou. K létu prostě patří,“ uzavírá historik. Jezdili jste také?

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: archiv Muzea Podkrkonoší