Zažít olympiádu v ženském hokejovém týmu by pro mne byl splněný sen

Ženská hokejová reprezentace České republiky se poprvé v historii kvalifikovala na zimní olympijské hry. Jaký to je pocit?
Pocit je to určitě skvělý. Myslím, že nejen pro mě, ale i pro celý tým a také pro všechny, kteří jsou nějak svázaní s ženským ledním hokejem u nás v České republice. Jsem moc ráda, že se tento krok povedl, protože věřím, že je to i takový první velký krok k tomu, aby ženský hokej u nás mohl růst a vyvíjet se.

Závěrečný kvalifikační turnaj, který se v polovině listopadu uskutečnil v Chomutově, Češky suverénně ovládly. Jaká panovala v týmu atmosféra před jednotlivými zápasy? Jak jste se motivovaly?
Atmosféra, která v týmu panovala, byla výborná. Určitá nervozita tam také byla. Přece jen je to sport, je to kolektivní sport a v něm je hodně faktorů, které mohou ovlivnit každý zápas. Ale tým držel velmi pospolu. Byla jsem i překvapena, jak se dokáže ten tým semknout a jak jsme zápasy odehrály a zvládly.

Před závěrečným turnajem došlo k zužování kádru národního týmu. Co to pro vás znamenalo a znamená, že si právě vás trenér Tomáš Pacina ponechal v týmu a nedal příležitost jiným?
To, že jsem zůstala a prošla zužováním sestavy, je veliký úspěch. Hodně si toho vážím a byla jsem strašně ráda za tuto zkušenost. Byl to pro mne první mezinárodní turnaj v ženském ledním hokeji a hodně jsem se toho naučila. Byť jsme tam byly vlastně jen dva týdny, tak všechny tréninky i skutečnost, že jsem prošla těmi zápasy, pro mne hodně znamená a zase jsem se někam posunula. Poznala jsem více holky z týmu a jak říkám, jsem ráda, že jsem se toho účastnila.

Jak vás přijaly spoluhráčky v týmu? V různých rozhovorech jsem zaslechl, že některé hráčky se znají a hrají spolu již déle než patnáct let, zatímco vy jste ještě před třemi lety aktivně závodila jako rychlobruslařka.
Je pravda, že holky z národního týmu jsou spolu už hodně let, samozřejmě znají se, vyrůstají společně. V hokejové komunitě se některé znají ze zahraničí, některé spolu hrají i v zahraničních týmech nebo se znají ze všech reprezentačních srazů. Tudíž to pro mne samozřejmě ze začátku byl trošičku oříšek, protože je to přestup z individuálního sportu do sportu kolektivního. S holkami jsem už na pár srazech byla, takže to nebylo tak, že bychom se viděly poprvé. Ale samozřejmě v týmu je hodně lidí a trvá to, než se člověk se všemi seznámí a trochu si pokecá. I na tom ledě, si myslím, že už jsme se více poznaly. Musím říci, že jsem byla velmi ráda, jak těch čtrnáct dní probíhalo. Cítím se v týmu jako přijímaný člen. Pro mne je to také důležité, protože z pohledu, když jsem byla patnáct let v individuálním sportu, ta mentalita sportovce je trošičku jiná. Proto se mám co učit i mimo led.

Olympijské hry v Pekingu pro vás budou již čtvrtou zimní olympiádou. Jak velký rozdíl je pro sportovce být součástí celku a na druhou stranu reprezentovat Českou republiku jako samostatný sportovec v individuální disciplíně?
Závěrečné nominace na zimní olympijské hry 2022 budou teprve zveřejněny. Před každou reprezentační akcí probíhá nová nominace, tudíž účast na olympijském turnaji v Chomutově neznamená automaticky nominaci na olympijské hry. Uvidíme, jak realizační tým sestaví hokejový tým, ale samozřejmě pro mne byl to byl splněný sen a veliká čest zažít olympijské hry úplně v jiném sportu, v jiném duchu. Tedy v týmu a ne jako individuální sportovec. Ale na závěrečné nominace si musíme ještě počkat.

Jak těžké pro vás bylo přeorientovat se z rychlobruslení na hokej? Byla zapotřebí nějaká změna bruslařské techniky?
Myslím, že přeorientování na hokej u mne probíhá tak trochu automaticky. Vždycky se nejlépe pohybu učím, když ho vykonávám. Nejsem takový typ, který by dlouho zkoumal, přemýšlel, co a jak, a dané pohyby zkoumal. Je pravda, že nad technikou střely nebo i nad technikou hokejového bruslení, které mimo jiné i trénuji, jsem přemýšlela a přemýšlím. Stále se snažím zdokonalovat. Pro mě je nejdůležitější pohyb na ledě a snažím se čerpat z toho, co jsem se naučila v rychlobruslení, a to, co můžu použít, se snažím použít na ledě, ale je to úplně jiný pohyb. Brusle jsou naprosto jinak stavěné a dochází tam k hodně kontaktům. Proto mám i potřebu se učit, jak zvládat jednotlivé souboje a jaká je moje koordinace a stabilita během těchto soubojů, a to jak na místě, tak i v rychlosti. Musím říci, že změny směru jsou pro mne docela těžké. Protože když mám puk na hokejce a ještě se koukám, kde je protihráč a kde je spoluhráč, tak to je pro mne jedna z nejtěžších věcí. Hokej se odehrává ve velké rychlosti a je potřeba reagovat okamžitě. Ale jak říkám, nejvíce se učím právě když jsem na ledě a dějí se tam cvičení nebo nejlepší na to jsou zápasy. Proto účast na každém reprezentačním srazu je pro mne přínosem.

Jaké máte od olympiády v Pekingu očekávání co do umístění?
Co se týče umístění a celého vystoupení českého národního týmu na olympiádě, tam si k tomu asi nic nedovolím tvrdit. Jak říkám, toto byl pro mne první mezinárodní turnaj. Byly tam týmy Norska, Polska a Maďarska. Vůbec jsem se například nikdy nesetkala s týmy Finska, Švédska nebo Ruska, proto si vůbec nedokážu představit, jak vlastně probíhá či na jaké úrovni probíhají zápasy s takovými týmy. Tudíž si vůbec nedovolím tipovat, jak by takový turnaj mohl dopadnout. Ale samozřejmě doufám, že pro nás co nejlépe, protože to je zase další milník a reklama ženského hokeje v Čechách, a já jsem opravdu ráda, že se to povedlo a že historicky bude ženský hokej za Českou republiku na olympijských hrách.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Miloš Šálek