Chceme, aby sportování děti bavilo, říká trenér mladých talentů

Jak hodnotíte současný vztah dětí ke sportu a jak se tento vztah změnil za posledních dvacet let?
Když se budeme bavit konkrétně tady o dětech na základní škole na náměstí Míru, tak si myslím, že se toho příliš nezměnilo. Tady jsou sportovní třídy, tudíž zde máme vybrané děti, které mají ke sportu a pohybu kladný vztah. Jsou sportovně nadané a já předpokládám, že o to mají zájem. Vedle nich jsou pak samozřejmě i děti, které jsou průměrem dnešní generace – a tam to maličko upadá. Ale celkově tady na naší základní škole má sport tak dlouhou tradici, že se ten vztah příliš nemění.

Jistě, to jsou ale děti, které byly do sportovních tříd vybrané. Zmínil jste však, že u ostatních dětí to upadá. Čím je to způsobeno?
Je to určitě dobou. Ale možností aktivit, které dnes děti mají, je tolik, že si více vybírají takové, které nejsou vázány na pohybové aktivity. Dnes je období počítačů či sociálních sítí. A ty zabírají mladým lidem takové množství času, že jsou zkrátka aktivní jinde než ve sportu.

Z dob, kdy jsem já chodil na tuto základní školu, ještě pamatuji, že se sportovní třídy specializovaly jen na sjezdové a běžecké lyžování. Jak je tomu dnes?
V podstatě navazujeme na tuto tradici. Dnes je to ale tak, že nejsme zaměření jen na tyto dva zimní sporty, ale vedle nich tu máme hokejisty, biatlonisty, tenisty, karatisty a další. Zkrátka záběr pohybových aktivit je mnohem širší a není úzce specializovaný na jednotlivé sporty.

Sporty, které jste zmínil, jsou velice rozmanité. Jak je to u nich s trenérským nebo pedagogickým pokrytím?
Musím říci, že máme jednak profesně výborné učitele, kteří jsou většinou i z řad proškolených trenérů. Takže odborné vedení je na perfektní úrovni a na druhé straně my se samozřejmě dětem také snažíme v šíři záběru všech aktivit i nabídnout, že škola má nějaké zázemí a my máme k dispozici běžky, sjezdovky, brusle a tak dále. Samozřejmě že každému nemůžeme nabídnout horské kolo a tak dále.

Rozumím tomu dobře, že děti mají toto vybavení k dispozici a nemusí si ho kupovat?
Ano, přesně tak. Nicméně je třeba říci, že ve sportovních třídách – protože v nich je větší záběr sportovních aktivit a je to výběrová třída – rodiče platí za děti každoročně příspěvek a z těchto příspěvků pak můžeme financovat jejich lepší vybavení.

Sportovní třídy jsou na náměstí Míru na druhém stupni, tedy od šesté do deváté třídy. Jsou v každém ročníku dvě třídy, nebo jedna?
Vždycky jedna.

Dohromady to jsou tedy čtyři třídy. To činí nějakých 100 až 120 dětí, že?
V současné době jich máme asi 87. My v těchto třídách máme i takovou kvótu, že ideální počet by byl do 25 dětí na třídu.

Co všechno musí děti splnit, aby se „kvalifikovaly“ či „nominovaly“ do sportovní třídy?
V pátých třídách dělají testy do sportovních tříd, které vycházejí z pohybových testů jejich schopností. Ty se skládají ze silových, rychlostních, obratnostních a vytrvalostních úkonů a disciplín. Test je obodovaný a na základě získaných bodů my pak vybíráme děti do sportovních tříd. Ještě musím připomenout, že když máme velký zájem uchazečů, tak přihlížíme i ke studijním schopnostem a přednost pak mají děti, které mají i výborný prospěch.

Jak je to s výukou žáků, kteří mají během roku, nebo například teď v zimě velké množství závodů? Mají nějaký individuální plán?
Ano, je to běžné. Je tu možnost odložené klasifikace. Nebo pokud toho mají opravdu hodně, například když sjezdaři vyjíždějí již během podzimu na ledovce, tak mají individuální vzdělávací plán.

Jezdit na ledovce je poměrně finančně náročné. Jak je to s financováním takových aktivit?
Když pominu školu, tak pokud na to klub má, částečně jim přispívá.

Ve Vrchlabí se jedná o jaký klub?
Spartak Vrchlabí. Takže ten přispívá a pak samozřejmě většina finančních prostředků musí přijít od rodičů.

Na konci ledna se konala dětská olympiáda v Karlovarském kraji, na níž výrazně zabodovali i žáci z této vrchlabské školy. Jak často se taková soutěž koná?
Jednou za dva roky je to zimní olympiáda a jednou za dva roky letní. Na těchto olympiádách děti soutěží v rámci jednotlivých krajů.

Jak úspěšný byl na letošní zimní olympiádě Královéhradecký kraj, potažmo vrchlabští sportovci?
Pro Královéhradecký kraj obecně byla tato olympiáda velice úspěšná. Celkově se kraj umístil na 2. místě a přivezl 31 medailí, z toho bylo 13 zlatých. Nejúspěšnějším sportem byl biatlon. A co se týče naší školy, tak ve výpravě kraje jsme měli 17 dětí a z těch třinácti zlatých měla jen naše škola sedm zlatých medailí.

Kdo se o cenné kovy nejvíce podělil?
Byla to Eliška Polonská, která měla dvě zlaté a jednu stříbrnou medaili v běžeckém lyžování. Lukáš Kulhánek měl tři zlaté medaile z biatlonu, dvě individuální a jednu ze štafety. Ilona Plecháčová měla dvě zlaté a bronzovou z biatlonu a ze štafety měly holky bronz. Řekl bych, že nejúspěšnějším sportem byl biatlon. Od nás se olympiády v tomto sportu zúčastnilo šest dětí a každé z nich si přivezlo domů medaili.

Jak početná vůbec byla výprava celého Královéhradeckého kraje?
Myslím, že to bylo mírně přes 100 sportovců. Tedy skoro celá pětina všech krajských sportovců pocházela od nás z jedné vrchlabské školy, tedy od z náměstí Míru.

Jak moc velká je motivace pro děti, které nyní vozí medaile a úspěchy, aby u sportu zůstaly i do budoucna?
Je to zvláštní. V generaci, ve které jsem vyrostl já, to byla vždycky velká motivace. V dnešní době to ale takto nefunguje. Jak už jsem zmínil, těch možností a lákadel dnešního světa je tolik, že ani takový velký úspěch nemusí být motivací, aby se tomu mladý člověk věnoval i nadále. Je to samozřejmě dané vnitřním nastavením, které pochází z rodiny.

Jaká je vaše autorita trenéra a pedagoga u rodičů, kteří mají své děti ve sportovních třídách a sami do sportu nějakým způsobem „dělají“? Mají tendenci vám radit nebo hodnotit vaše trenérské postupy?
Takové tendence, o kterých hovoříte, tady byly, jsou a budou. Vždycky se najde nějaký rodič, který bude chytřejší nežli trenér a bude do toho zasahovat. My si v tomto ohledu snažíme rodiče držet od těla, aby nám věřili, že tuto práci dělají opravdu fundovaní lidé. Na druhou stranu se primárně snažíme děti vést nikoliv skrze tlak na výkon, ale aby je sportování bavilo.

Jak moc je pro vás důležité, že se můžete stále připravovat na závody, i když počasí příliš nepřeje? Mám nyní na mysli na české poměry unikátní běžecký okruh ve Vejsplachách.
Jsem rád, že to říkáte, protože je to opravdu unikum. Samozřejmě ho využíváme, a to nejen kluby, které tady jsou, ale i škola. Je to opravdu zásadní. V dobách, kdy zima je taková jako například letos, tak se neohlížíme, jaké je počasí, a pokud sníh je, tak lyžujeme. Je to nesmírně důležité a hodně nám to pomáhá.

Kdyby sníh nebyl, kam byste museli jezdit?
Na Mísečky. Toto středisko je tak vysoko, že sníh tam stále ještě bývá.

Kacířská otázka na závěr. Možná i vy jste už zachytil články v médiích typu, že za pár let nebude na českých horách v zimě žádný sníh. Co potom?
No nevím, jestli z lyžování bude travní lyžování a běžecké lyžování nahradí kolečkové lyžování. Globální oteplování asi nezastavíme. Uvidíme. Smířit se s tím samozřejmě nechceme, proto tu vyrostl takový areál s umělým zasněžováním, abychom si případně nepříznivé podmínky vynahrazovali.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: archiv Tomáše Kulhánka