Úterý

25. června 2024

Nyní

22°

Zítra

24°

Svátek má

Biatlonista Michal Krčmář: S letošní sezonou jsem opravdu spokojen

5. 4. 2023

page.Name
Vrchlabský rodák Michal Krčmář má za sebou svoji nejlepší biatlonovou sezónu ve Světovém poháru. Jaká byla, jak hodnotí dominantní postavení norských soupeřů anebo co si slibuje od mistrovství světa, které bude příští rok hostit Nové Město na Moravě? O tom všem se rozpovídal pro Vrchlabinky, kterým prozradil i svoje plány na nejbližší období.

Michale, před několika dny ti a dalším biatlonistům skončila sezóna. V letošním ročníku Světového poháru jsi celkově skončil na 13. místě, což je tvůj nejlepší výsledek v kariéře. Jak bys tuto sezonu charakterizoval a ohodnotil?
Musím říci, že s letošní sezonou jsem opravdu spokojen. Byla to moje nejlepší sezona v kariéře. Letos se mi dařilo nemít tam takové výstřelky. Celou zimu jsem jezdil velice konstantně, v každém trimestru tří závodů svěťáku jsem se dostal na květinový ceremoniál. To se mi v předešlých sezonách nepodařilo. Jsem moc spokojen s úrovní výsledků, i když mezi nimi chybí medaile, ten pomyslný top výsledek na stupních vítězů. Ale vyrovnanost výkonů byla velká a s tím jsem moc spokojen.

Jakého výsledku si nejvíce ceníš a na jakou štaci z letošního „svěťáku“ bys chtěl co nejrychleji zapomenout?
Asi nejvíce si cením štafety na mistrovství světa, kde jsme skončili čtvrtí, tedy těsně pod medailí. To byl pro mne asi nejemotivnější zážitek z celé sezony. Všechno se nám sešlo, jen poslední dílek trochu nezapadl. Ale na tento závod budu velmi rád vzpomínat. A jestli je něco, na co bych rád zapomněl, tak to je single-mix na mistrovství světa. Ten závod se mi úplně nepovedl, ten byl špatný. Ale jinak letos nemám žádnou štaci, kde bych nezajel nějaký slušný nebo kvalitní závod. Takže to nemám tak, že bych někam nechtěl příště jet nebo na to místo zapomenout.

I v letošním roce jsi měl v některých závodech medaili na dosah ruky. Jak moc mrzí, že se to nakonec nepovedlo?
Je to ta pomyslná třešnička na dortu. Kdyby se medaile povedla, sezona by byla opravdu neskutečná, famózní. Takhle je dobrá, úspěšná a jsem s ní spokojen. Když tam není ta třešnička, tak to mrzet může. Ale když si pak člověk rozebere jednotlivé výkony a závody, bylo by asi špatně, kdyby mě to mělo extra mrzet. Já jsem v každém závodě udělal maximum, co jsem mohl. Takže to nebylo o tom, že bych o medaili přišel nějakým podceněním. Prostě v danou chvíli byl některý závodník lepší než já a zasloužil si medaili víc.

Když se člověk podívá na celkové hodnocení mužů, nemůže se ubránit dojmu, že Světový pohár je takové malé mistrovství Norska. Norové na prvních třech místech, v první sedmičce jich je hned pět. Co na to závodníci z ostatních zemí? Není to pro ně frustrující?
Co se norské reprezentace týče, letos to bylo opravdu dominantnější než v předchozích sezonách. Celému týmu se na sezonu podařilo perfektně připravit. Bylo to však vidět nejen na konci v celkových výsledcích, ale i na jednotlivých závodech. Měli spoustu medailí nebo pódií, kde byli všichni tři Norové na medaili. Neřekl bych, že to bylo frustrující, spíš nám prostě ukázali, že to umí a že se na to připravili. Osobně bych to spíš vnímal jako motivaci. V létě můžeme pracovat na tom, abychom se jim zkusili zase o kousek přiblížit nebo je někdy třeba i porazili. Sport je spravedlivý. Když mu dáváte to, co máte, on vám to vrací. A ti Norové tomu letos dali všechno a podařilo se jim to sladit. Tohle je podle mne jejich odměna, kterou si zaslouží. Smekám před nimi klobouk, jak letos byli připravení.

Johannes Tingnes Boe opanoval letošní sezonu doslova predátorským způsobem. Jak to, že je tak dobrý? V čem pramení jeho úspěchy? Jaké s ním ty osobně máš vztahy?
Pro Johannese platí to, co pro celou norskou reprezentaci. On má nejen velkou dávku talentu, ale když se na něj podíváte, má na lyžích dokonalou techniku. Jeho síla, kterou vydává, nejde bokem. Vše se využívá pro jízdu vpřed. On to má výborně zmáknuté a obrovsky z toho těží. Samozřejmě i stabilizoval střelbu. Má vysokou procentuální úspěšnost. A díky kombinaci se skvělým servisem se z něj stal neporazitelný člověk. A pokud norský tým jako takový byl velice silný, tak Johannes byl jejich král. Myslím, že dlouhé roky tady nebude nikdo jako on, kdo by na něj dokázal navázat v takové dominanci a síle. Během závodů panuje přátelská atmosféra a totéž platí i pro moje vztahy s Johannesem. Když se potkáme, pozdravíme se a prohodíme pár slov. Totéž v cíli nebo v šatně po závodech.

V českém národním týmu jsou nové tváře. Jak zapadají mezi vás, ostřílené mazáky?
Řekl bych, že v českém týmu je více nových tváří než mazáků. Takže mazáci se musí snažit, aby zapadli mezi nové tváře. (smích) Myslím, že se nám v mužském kolektivu podařilo vytvořit perfektní atmosféru. Naučili jsme se fungovat společně mezi sebou. Musím říci, že rok nebo dva nám toto sehrání trvalo. Mně to taky nějakou dobu trvalo, než jsem si k nim našel cestu a věděl, jak k nim přistupovat. Je to další věc, která mě motivuje a vůbec mě nenutí přemýšlet, jestli bych měl nebo neměl skončit. Protože když jedu na soustředění, tak se moc těším a je to právě to, co ke sportu potřebuji. Jsem za ten chlapský tým moc rád a věřím, že to takto bude fungovat i v dalších sezonách.

S postupem času z jednotlivých týmů odstupují závodníci, kteří končí své kariéry. Vzpomínáš na někoho, kdo ti v závodním poli skutečně chybí?
Ono to tak nejde úplně říci, že by mi někdo chyběl. Ale jistě, všichni kluci z českého týmu mi nějak přirostli k srdci a vždycky se s nimi rád vidím. Co se týče těch zahraničních sportovců, tak si myslím, že tam chybí Erik Lesser, který byl velkou postavou biatlonového prostředí. Nebo Simon Desthieux, se kterým jsem závodil od dorosteneckých kategorií, ten už taky skončil. Neskutečný pohodář byl třeba i Švýcar Benjamin Weger, velkou osobností byl samozřejmě Martin Fourcade. Takže asi tito lidé trošku chybí, ale zase přicházejí noví a další. Na druhou stranu ty vztahy nejsou tak těsné, že by se závodníci navštěvovali i mimo sezonu, tak se to zkrátka bere tak, jak to je.

Jaké máš plány na nejbližší týdny?
Moje plány jsou hodně jednoduché. Chci být doma, chci být se svým synem a přítelkyní. Chceme jet za rodiči a potkat se s rodinou, protože od nějakého října už s nimi člověk není a ten kontakt mi chybí. Takže v dubnu si odpočinu, přestanu myslet na biatlon a budu si užívat rodinných chvil.

V příštím roce se v únoru uskuteční mistrovství světa v biatlonu v Novém Městě na Moravě. Jak se těšíš na tuto akci? Bude vědomí toho, že se šampionát uskuteční na domácí půdě, nějak ovlivňovat letní přípravu?
Pro nás české závodníky je to obrovský moment kariéry. Mistrovství světa na domácí půdě jsem už jednou zažil. Jel jsem jeden závod a vzpomínám na něj dodnes. Tyhle akce jsou obrovsky náročné psychicky a samozřejmě i fyzicky. Bude potřeba se na to připravit a počítat s tím dopředu. Letní příprava tím asi ovlivněná nebude, i když samozřejmě se budeme snažit být více dní v Novém Městě, abychom si tam tu střelnici více osahali a dokázali pak z domácího prostředí těžit. Jinak já se na domácí mistrovství světa moc těším, ale vím, že se na něj musím připravit i v hlavě. Ten tlak je úplně jiný, je větší. Ale na druhou stranu, já mám tyto vypjaté situace rád.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Petr Slavík, Český biatlon