Sobota

20. dubna 2024

Nyní

Zítra

Svátek má

Už v šesti letech jsem sjel černou sjezdovku, říká Vojtěch Břeský

12. 4. 2023

page.Name
Zima už je minulostí, přesto se za ní ještě ohlédněme. Třiadvacetiletý Vojtěch Břeský, který na letošní Univerziádě v Lake Placid obsadil třetí místo ve freeskiingu v disciplíně Big Air, si totiž rozhodně zaslouží pozornost. Nepovídali jsme si spolu jen o freeskiingu, ale i o tom, jak se mu žije v Rakousku a jak zvládá skloubit školu, sport a práci.

Náš rozhovor probíhá online, protože žiješ v Rakousku. Jak často se podíváš domů do Čech?
Studuji dálkově vyšší odbornou školu, obor zdravotní bratr, přijíždím tedy vždy jednou až dvakrát do měsíce, když máme konzultace. Obvykle se tu moc dlouho nezdržím.

Ve škole ti vycházejí vstříc?
Jsem spokojený. Učení si můžu naplánovat, jak mi to vyhovuje. Zkoušky jsem zvládl v řádných termínech.

Proč jsi volil právě tuto školu?
Už tři roky usiluji o studium fyzioterapie. O tento obor je ale velký zájem a není vůbec snadné se tam dostat. Chtěl bych to zkusit i letos a doufám, že mi znalosti z oboru, který studuji teď, pomůžou. A pokud to nevyjde, dokážu si v budoucnu představit, že bych byl zdravotní bratr. Baví mě to.

Co pro tebe bylo hlavním impulsem pro přestěhování do rakouského Innsbrucku?
Lyžování a naučit se dobře jazyk, s tím, že bych tu v budoucnu mohl třeba i studovat. Po maturitě jsem se nedostal na fyzioterapii, tak jsme s rodiči přemýšleli, co dál. V lyžování jsem chtěl být dobrý a tady v Rakousku jsou pro to ideální podmínky. Zároveň mě Rakousko vždy přitahovalo, a to včetně němčiny, která mi mimochodem na gymnáziu příliš nešla. Jsem tu moc spokojený.

Pojďme tedy k tomu lyžování. Vzpomeneš si, v kolika jsi stál poprvé na sjezdovkách?
Už ve třech letech. Myslím, že to bylo na Mísečkách, kam jsem jezdil s rodiči. Moc mi to nešlo. Pamatuji si, že mě měl taťka přichyceného na takovém provaze, abych mu neujížděl, protože jsem neuměl zabrzdit. Strašně mě to štvalo, vzteky jsem i brečel.

Kdy tě lyžování přestalo štvát?
Odhaduji tak v pěti nebo šesti letech. To už jsem dokázal sjezdovku sjet sám, a to dokonce, jak jsme si zrovna nedávno s mamkou povídali, i černou v Rokytnici.

Freeskiing nepatří mezi v Česku rozšířené sporty. Jak tě vůbec napadlo se mu začít věnovat?
Objevil jsem ho asi v osmi letech díky bráchovi, který jezdil na snowboardu a ve snowparcích se pohyboval. Jezdil jsem často na hory s ním. Potkal jsem se tam s kluky, kteří v té době jezdili ve freeskiingu v Čechách top špičku. Máš pravdu, že to opravdu u nás není rozšířený sport. V době, kdy snowboarding zažíval boom (kolem roku 2010), byl snowpark snad v každém středisku. Dnes to už bohužel tak není. Roli v tom hraje asi to, že triky se stávají čím dál tím náročnější a střediska zaměřují svůj byznys někam jinam.

Vím o tom, že v Krkonoších je snowpark ve Vítkovicích, ale žádný jiný mě nenapadá…
Vždy byl dobrý na Horních Mísečkách, tam jsem začínal. Ten se zrušil a už nevím, jestli tam v současnosti něco je. Býval i v Herlíkovicích nebo v Jilemnici na Kozinci (ale tam už se také nelyžuje, pozn. autorky).

Při chystání na náš rozhovor jsem byla překvapená, co vše se skrývá za pojmem „freeskiing“. Můžeš nějak jednoduše shrnout, které všechny disciplíny jsou součástí freeskiingu a jak se mezi sebou liší?
Do freeskiingu patří slopestyle, big air a U-rampa. Slopestyle jsou většinou nějaké tři raily, železa, na kterých se musí předvést určité triky, a potom dva nebo tři skoky, na kterých je zase třeba předvést nějaké virgule. Big air, to je zase jeden veliký skok, na kterém se hodnotí ten úplně nejlepší trik, který umíš. U-rampě moc nerozumím. Freeride je samostatná disciplína, která se teprve od letošního roku řadí pod světovou organizaci FIS.

Zajezdíš si i ty někdy ve volném čase freeride?
Ne, já se totiž bojím. Slyšel jsem o mnoha neštěstích, kdy se lidé z laviny nedostali. Rád jdu na skialpy, zajezdím si v prašanu, ale riziko nevyhledávám.

Specializuješ se na slope style. Čím tě zaujala konkrétně tato disciplína?
Celý snowpark je složený z railů a skoků, které na sebe většinou navazují. Přinášelo mi to radost, když se mi nějaký trik povedl, bavilo mě to.

Liší se od sebe lyže na jednotlivé disciplíny?
Víceméně se nijak neliší. Na U-rampě jsou potřeba ostré hrany.

Při závodě improvizuješ, nebo máš triky už předem promyšlené?
Většinou neimprovizuji. Předvádím triky, které jsem si vyzkoušel při tréninku a na soustředěních, a ty se pak snažím při závodě zúročit. Samozřejmě, že v každém středisku je trať jiná a my se na ni musíme adaptovat.

Na jaký trik, který jsi zvládl, jsi nejvíce pyšný?
Asi double cork 1440. Je to otočka o 1440 stupňů, přičemž se dvakrát vychýlím mimo vlastní osu (tomu se právě říká cork). V podstatě se hlava dostane na stejnou úroveň jako lyže a během rotace to provedu dvakrát.

Je možné ještě vůbec vymyslet vlastní nový trik?
Určitě ano, ale možnosti jsou už hodně vyčerpané. Nemyslím si, že bych byl natolik kreativní, abych nějaký nový trik vymyslel. Když ale sleduji světovou scénu, objeví se spousta triků, které by mě ani nenapadlo, že lze udělat.

Jaký trik by sis ještě přál zvládnout?
Asi double cork 1620 s tail grabem. Je to stejný typ rotace, jako jsem vysvětloval před chvílí, jen se k tomu přidá 180 stupňů. Tail grab je chycení se patky lyže během té rotace.

Jak obvykle vypadají tvé tréninky?
V létě probíhá takzvaná suchá příprava. Na začátku trénuji vytrvalost, před zimní sezónou přecházím na posilování a výbušné tréninky. Nejdůležitější částí tréninků jsou skoky do airbagů. Kousek od Innsbrucku mají takové speciální duchny, ke kterým je udělaný umělý rozjezd, a do těch duchen skáčeme a trénujeme nové triky. Je to bezpečné, a i když nedopadneš na lyže, ale třeba na záda, nic se ti nestane. Začátkem září se už rozbíhá zimní sezóna.

Je freeskiing finančně náročný sport?
Ano, je to hodně drahý sport. Doprava, permanentky, ubytování, vybavení, strava… Výdaje jsou obrovské.

Jak si na to všechno vyděláváš?
Vydělávám si tady v Innsbrucku prací v kavárně a k tomu mě podporují rodiče. Jsem jim za to opravdu moc vděčný. Bez nich bych to nemohl zvládnout. Zároveň mám podporu i od sponzorů.

Pracuješ, trénuješ, při tom se ještě učíš. Jak se ti to vše daří zvládat?
Přijdu z práce, z tréninku, dám si kafe a jdu se učit. Mám v sobě asi nějakou velkou vnitřní motivaci a touhu něčeho dosáhnout. Jasně, že nad tím vším strávím hodně času, ale mě to baví. Někdy, hlavně před zkouškami, musí jít trénink stranou a přednost dostane učení. Zvládnout to však jde. Abych to uvedl na pravou míru, v reprezentaci jsem už minulý rok skončil. Snažím se teď více soustředit na studium. Pořád lyžuji moc rád a snažím se být co nejlepší, jen jdu trochu jinou cestou.

Letos jsi získal na Univerziádě bronzovou medaili. To je velký úspěch!
Univerziáda je úžasný závod, hodně sledovaný a jde o prestižní záležitost. Úroveň ve Světovém poháru je ale mnohem vyšší.

Jsou freeskieři pohodáři?
Jsou to skvělí lidé. Všichni lyžaři, které znám, jsou přátelští, a jak říkáš, většinou pohodáři. Myslím, že je to i znát na atmosféře závodů. Nezávidíme si, naopak máme radost, když někdo předvede dobrý trik.

Jaký vztah mají mezi sebou freeskieři a snowboardisti?
Vycházíme spolu dobře, i když výjimky se samozřejmě najdou. Proč bychom se neměli mít rádi jen proto, že každý jezdíme na jiném prkénku?

Bio box
Vojtěch Břeský (23)
Freeskier Vojtěch Břeský se narodil 12. listopadu 1999 v Jilemnici. Absolvoval Lepařovo gymnázium v Jičíně a nyní studuje na VOŠ MILLS. Mezi jeho největší úspěchy se řadí 1. místo na Evropském poháru v Jasné, 13. místo na MS juniorů v Itálii a 1. místo v závodu Soldiers Night Attack v Deštném v Orlických horách. Na letošní Univerziádě v Lake Placid obsadil 3. místo v disciplíně Big Air.

Gabriela Jakoubková
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: archiv Vojtěcha Břeského