Arnošt Štěpánek: Děti na olympiádě? Soupeři, ale zároveň i kámoši

Dnes začal třetí soutěžní den olympiády. Jak hodnotíte dosavadní průběh her?
Dosavadní průběh je po organizační stránce bezproblémový, což je skvělé. Počasí nám jde na ruku, byť to ještě před nějakou dobou nevypadalo. Nikoho z nás ani ve snu nenapadlo, že by mohlo být v půlce ledna 15 stupňů nad nulou.

A nebyl žádný sníh…
Přesně tak. Všichni organizátoři měli od prosince připravený sníh a pak jen smutně koukali, jak jim to před očima leze dolů. Zaplať Pánpůh za to, že se to podařilo zachránit. Tým tady ve Vejsplaších udělal neuvěřitelnou práci. Fakt klobouk dolů. Ti chlapi to dělali srdcem. Ve 3 hodiny ráno tady pouštěli děla. Ve Špindlu to samý. Fakt dělali co mohli, aby pro děti připravili skvělou olympiádu. Dnes ráno tu byl bývalý hokejový brankář Milan Hnilička a říkal, že ta atmosféra tady je úplně srovnatelná s tou velkou olympiádou, na které on byl. Pro děcka je to opravdu velký zážitek. Jsou sice soupeři a rivalové, ale jsou to i kámoši.

Ale ještě k tomu počasí. Tady to ještě před pár dny vypadalo se sněhem dost bídně. Jaké jste měl vy pocity?
Já jsem svým založením obrovský optimista. Za mnou chodili novináři a ptali se „Štěpánku, jak to máte s tím sněhem? Jak to budete dělat a jaký máte plán?“ Já jsem všem konzistentně - i v těch vedrech – říkal „nebojte, nám stačí dva dny teplota pod minus 3 stupně a sníh bude a vše bude připravené, věřte mi“. Říkal jsem, že nemáme žádný plán B. Já jsem veřejně odmítal cokoliv říkat o plánu B. Jako když by na konci ledna nebyl ve Špindlu sníh, tak už fakt nebude nikde. Jsem samozřejmě rád, že to dopadlo. Zároveň nám to něco říká o tom, že planeta se otepluje a budou se podobné věci dít častěji.

Přesto – sice čistě hypoteticky - zeptat se musím. Byla tady třeba i varianta, že by v případě stálého nepříznivého počasí a nevyhovujících podmínek došlo ke zrušení celé olympiády?
To jsme nepřipouštěli. Připouštěli jsme variantu, že bychom udělali nějaké zásadní změny. Že třeba ne všechny sporty by proběhly ve standardu, na který jsou děti zvyklé. Ale na vršku by vždycky nějaký sníh byl. Takže běžky by nebyly ve Vejsplaších, ale byly by na hřebenech. Vytvořili bychom tam někde kolečko dlouhé 1000 až 1500 metrů, na kterém by se to dalo odjet. Vidíte, třeba i velké orienťáky jsme posunuli na Benecko, protože do Vejsplach by se nevešly. Máme to tady krátký. Sněhu je na tratích dost, ale mimo ně ne. Ale to byla jediná změna, kterou jsme dělali. Ale že bychom to zrušili, tak to ne. My jsme do toho investovali obrovské množství lidského potenciálu a všeho, takže opravdu ne.

Když bylo jasné, že se olympiáda uskuteční v Královéhradeckém kraji, postřehl jsem, že se hovořilo o více místech, kde by se to mohlo konat. Co rozhodlo?
Když jsme si s Olympijským výborem řekli, že ano, tak jsme si nechali kompletně zmapovat možnosti, kde to jde udělat. Náš tým zmapoval lokality v Deštném v Orlických horách, v Peci pod Sněžkou, v Říčkách a ve Špindlerově Mlýně. Naše otázka byla na kolik peněz by nás to vyšlo a kde to jde či nejde udělat kapacitně. V tomto směru nám vyšel Špindlerův Mlýn hodně vstříc. Obrovský dík patří ministerstvu obrany, které nám poskytlo Vojenskou zotavovnu Volareza. To je fakt unikátní olympijský dům, jak kapacitně tak i vybavením. Když jsme nakonec možnosti porovnali, tak rozdíl mezi Špindlem a Deštnou nebyl zas tak velký. Akorát s tím rozdílem, že v Deštném nejsou takové ubytovací kapacity a museli bychom ta děcka denně vozit 50 nebo 60 kilometrů. Tady je to kromě hokejistů a krasobruslení vše v jednom centru.

Měl jste vy sám možnost navštívit nějaké sporty?
Jasně. Byl jsem se podívat na hokeji, na slalomu, skicrossu nebo tady ve Vejsplaších na běžkách či biatlonu. Dnes tu je běžecké lyžování zrakově postižených. Je to část mojí práce – ale ta nejmilejší – chodit děkovat trenérům, jak se věnují dětem a být i mezi dětmi. Nám jako politikům je jim to umožňovat. I hejtman Martin Červíček tady byl dva dny. Chodil za dětmi, povídal si s nimi. Pro ně je také důležité, že je pan hejtman přišel pozdravit a poděkovat jim. Ale i všem dobrovolníkům. A co jich tady máme. Jsou mezi nimi i úspěšní bývalí sportovci a olympionici. Všichni tady makají pro všechny.

Orientační běh zrakově postižených je letos úplně poprvé?
Ano.

Proč padla volba na něj?
Řekli jsme si, že chceme mít na olympiádě jeden sport z oblasti paralympijského sportu. Podpora a ukazování příběhů paralympiků je hodně důležité. Nejen pro ně, ale i pro veřejnost. Ti lidi to mají zkrátka jiné, neměli tolik štěstí, ale to neznamená, že nedokáží dobře sportovat. Nakonec padla volba na tento sport. Nikdo ho předtím nikde neviděl. Tak jsme si řekli, že uděláme trochu osvěty.

V souboru soutěžních disciplín tu jsou šachy. Člověka napadne proč šachy v zimě?
Proč šachy? Na letní olympiádě je těch sportů hodně a je to našlapané. Šachy nejsou ani zimní ani letní sport. Hrají se uvnitř. Můžete je dát, kam potřebujete. Ale současně každý sport je úplně jiný. Jsme zvyklí, že u sportu se člověk musí zpotit. U šachů se zase potí hlava. Do budoucna nás čeká velká změna. Mohou to být třeba esporty, které budou hrát kluci na simulátorech, nebo počítačové hry. Je to veliký fenomén a obrovský byznys a vlastně proč ne? Je to zkrátka o tom, aby děti vyvíjely soustavnou cílenou aktivitu, aby v něčem byly dobré.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz