Sobota

5. prosince 2020

Nyní

Zítra

Svátek má

StarDance mi změnilo život. Uvědomil jsem si, že práce není všechno

25. 8. 2020

page.Name
Jednalo se o takovou kamarádskou výpomoc. Kdysi tanečník Dominik Vodička spolupracoval s trutnovským trenérem Walterem Elschekem, kterému to nyní „vrátil“ svou přítomností na soustředění Bene Dance Art Teamu. Vítěz jubilejní desáté řady StarDance a lauerát Thálie 2019 v rozhovoru prozradil, že odešel z divadla, s taneční partnerkou ze StarDance Veronikou Khek Kubařovou chystá rozjet nový projekt a ve svých čtyřiadvaceti letech bude psát knihu o svém životě.

Jak dobře se znáte s trenérem Elschekem?
Známe se hodně dobře. Momentálně trénujeme i ve stejném klubu, takže se dá říct, že se vídáme skoro každý den. Známe se už ale z doby, kdy jsem tančil jako profík. Byl to můj trenér.

Jaký to byl trenér?
Přísný, ale důsledný. Myslím, že nás s partnerkami posunul hodně daleko, protože se zaměřoval na věci, které byly dlouhodobější a vydržel to s námi. Super trenér.

Co je u vás aktuálně nového?
Aktuálně jsem odešel z divadla, takže momentálně se snažím postavit na vlastní nohy. Snažím se být tanečníkem na volné noze, jak se říká.

Co to obnáší?
Znamená to vlastně, že nemáte zaměstnání a chodíte prostě sem a tam, z práce do práce. StarDance mi otevřelo trošku jiné možnosti, a tak jsem si řekl, že toho využiju, když se ta příležitost naskytla, a nebudu se vázat jen na divadlo. Mám v plánu, že bych zkusil vytvořit něco svého, nějaký svůj projekt, své představení… Jsem zvědavý, co mi budoucnost přinese.

Už se něco rýsuje?
Plánujeme něco s Verčou Kubařovou. Mluvili jsme o tom už při StarDance, že bychom vytvořili nějaký společný projekt, který by propojoval herectví, divadlo, tanec. Ale uvidíme. Je to ještě všechno hudba budoucnosti, ale jelikož teď budu mít více času, tak doufám, že něco vytvoříme

Nemrzí vás, že jste skončil v divadle?
Trošku ano, ale zase to cítím tak, že člověk se musí dál rozvíjet hledat novou cestu. V souboru jsem byl už na konzervatoři, takže celkem jsem tam tancoval sedm let. Myslím, že je to dostačující doba proto, aby člověk mohl jít zase dál a začal vytvářet nějaké nové věci.

Jak často jste v kontaktu s vaší partnerkou ze StarDance?
Musím říct, že před koronou jsme se viděli skoro každý den, pak byla Verča většinou někde v přírodě a tak různě, takže jsme se moc nevídali. Teď jsme ale zase měli příležitost být spolu v UčíTelce v České televizi a rovnou jsme si zašli i na trénink a začali znovu trénovat. Už to ale není tak intenzivní, protože oba se snažíme najít v životě i jiné věci, abychom se nevěnovali jen práci a život si taky užívali.

Řekněte mi, kdo znal Dominika Vodičku před StarDance?
Myslím, že mě znali tak příznivci našeho souboru Pražského komorního baletu a malá komunita lidí zasvěcených okolo divadla. Maximálně se o mně někdo dozvěděl během té Thálie, ale jinak jsem byl takový „no name“. Myslím si, že teď už to také trošku utichlo. Je to taková sláva na půl roku a potom už zase nic.

Změnil se vám život po vítězství ve StarDance?
Změnil se mi určitě. Zrovna včera se mi stalo, že jsem šel do jedné kavárny a prodavačka se mě ptala, jestli jsem to opravdu já ten Vodička. Život se mi změnil a já jsem si hlavně uvědomil, že práce není všechno. Dokonce mi přišla nabídka, abych o svém životě sepsal knihu, takže od korony už na tom pracujeme.

Knihu o životě ve čtyřiadvaceti letech?
(smích) No, má to mít nějakých 150 stran, takže uvidíme, co všechno tam bude. Ale jak jsem se za tím svým životem ohlížel, tak se toho za tu krátkou dobu stalo docela dost.

Na parketu se pohybujete od šesti let. Kdo vás k tanci přivedl?
K tanci mě přivedla maminka. Celá naše rodina byli sportovci - fotbalisti, já jsem hrál tenis. Tenkrát se u nás pořádal nějaký tábor bojových sportů a jako kluk jsem chtěl mít tu sílu, takže jsem tam chtěl hrozně moc jít. Mamka mě ale místo toho přihlásila do tanečků, takže jsem pak na ní byl chvilku naštvaný. Přeci nebudu tančit jako nějaká holka. Postupem času jsem ale zjistil, že mě to baví a od té doby to šlo už nahoru. Potom jsem nastoupil i na konzervatoř, takže všechno do sebe krásně zapadlo a budovalo se. Myslím, že teď mi to přineslo ovoce.

Setkáváte se nyní takhle s dětmi jako na soustředění v Trutnově?
Ne, to bylo pro mě něco výjimečného, protože já momentálně vyučuji jen latinu a standard a mám toho hodně. Ale říkal jsem si, že by to pro mě mohla být zase nová zkušenost, která mi třeba otevře novou bránu do něčeho, kde jsem zatím nepůsobil

Cítíte se víc jako tanečník nebo trenér?
Teď už asi úplně tanečník nejsem, protože jak jsem řekl, ukončil jsem smlouvu, ale chci u toho zůstat. Nechci si říct úplně stop a že budu už jen trenér, ten věk na to ještě nemám. I proto chci zkusit udělat ten projekt nebo se třeba stát i choreografem. Nechci z toho úplně vypadnout, protože tancování mě baví a mám to rád.

V loňském roce jste získal Cenu Thálie, pak přišlo vítězství ve StarDance. To je vysoko nasazená laťka. Co rok 2020?
Letošní rok začal velmi smutně tou koronou, ale já vidím takovou záři v září, kdy se s přítelkyní bereme, takže se těším na další životní změnu.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek