Neděle

22. května 2022

Nyní

11°

Zítra

12°

Svátek má

Expediční kamera v Uffu láká na výjimečné filmy i přednášku

21. 2. 2022

page.Name
Příští týden v pondělí 28. února v 17 hodin se v Uffu uskuteční filmový festival Expediční kamera, který přináší nejlepší cestovatelské a dobrodružné filmy z mezinárodní i domácí produkce. Trutnovské promítání pořádá Intersport v Peci pod Sněžkou a odstartuje letošní dvanáctý ročník. Těšit se můžete na šest filmů z různých koutů světa i bonusovou přednášku.

Festival vás zavede k nejvyšším vodopádům světa. Nahlédnete pod pokličku hendikepovaných bikerů, se zatajeným dechem budete sledovat vodáky na peřejích řeky Keve a Kwanza. Zavzpomínáte na poslední květnový den roku 1970, kdy se kvůli zemětřesení odtrhla značná část severní části šestitisícovky Huascarán Norte a v podobě laviny ledu a kamení pohřbila v základním táboře všechny členy české Expedice Peru 1970. S Lenkou Vacvalovou budete hledat odvahu zaběhnout nejdelší turistickou trasu na Slovensku – 770 km z Dukly do Děvína s převýšením v 31 km a prožijete s účastníky náročný závod 1000 miles Adventure.

 

Parádní filmovou vám pořadatel Rudolf Kopek z Intersportu v Peci pod Sněžkou osvěží v polovině večera přednáškou se speciálním hostem, který je shodou okolností právě jedním z účastníků extrémního závodu 1000 miles. A ne ledajakým. Richard Štěpánek tisícimílovou štreku, která vede skrz české a slovenské hory, absolvoval již několikrát na kole, pěšky i koloběžce – bez jedné ruky.

Před 20 lety bývalého tanečníka a choreografa na silnici srazil z motorky jiný řidič, prodělal přes 20 operací, ale přežil.

Proč jste přijal pozvání jako host na přednášku do Uffa?
Odpověď na tuto otázku lze najít v myšlence, kterou jsem vyjádřil slovy: „Kdyby můj příklad, pomoc, nebo práce pomohli jednomu z tisíce, má práce má smysl.“

Co si říkáte, když sledujete filmy, kdy lidé zažívají velká dobrodružství?
Rozumím jim, zároveň je s nimi prožívám. Často si říkám, jak bych se v různých situacích zachoval já. Někdy s obdivem sleduji, čeho jsou lidé schopni nejen dosáhnout ale i vymyslet. Každopádně mám rád zdokumentované dobrodružství a sleduji je s respektem k podanému výkonu. Jsem si ale vědom, že nemusím být všude a nemusím dělat všechno.

Jak dlouho vám trvalo vyrovnat se s následky nehody?
Popravdě řečeno, vše šlo ruku v ruce s touhou vrátit se do běžného života. Čím větší byla touha podpořená snahou, která mě zaměstnávala, tím méně bylo času na zbytečné litování a smutek. Myslím, že celé to vyrovnání je o tom, jak rychle člověk přijme, že tato situace je neměnná a pochopí, že má jen dvě cesty – přijmout a žít, nebo nepřijmout a živořit. Pokud bych měl ten čas nějak ohraničit, tak to bylo po celou dobu, než se mi podařilo být soběstačný.

Jste několikanásobným účastníkem extrémního závodu 1000 miles Adventure, kdy se zdolává trasa z Hranic u Aše přes všechna příhraniční pohoří České republiky, přes celé Slovensko a cíl je u nejvýchodnějších hranic s Ukrajinou, v obci Nová Sedlica. Co vás přimělo postavit se na start závodu?
Důvodů bylo určitě víc, ale pokud mám vypíchnout to nejdůležitější, tak to byl určitý druh motivace pro ostatní. Našel jsem něco, co bylo nad běžné limity. Nastoupil jsem cestu, o které jsem nevěděl víc, než kde má cíl. V té době jsem netušil, co vše mi osm startů na tomto závodě přinese. Dnes již vím, jakým přínosem a „stavebním materiálem“jsou všechny události, příběhy a lidé se kterými jsem se potkal.

Jak náročné bylo ujít či uběhnout tisíc mil? A co bylo těžší - jít to pěšky, na koloběžce nebo jet na kole?
Každá kategorie má své plusy i mínusy. Celá náročnost se dá rozdělit do několika rovin, kterými jsou čas strávený na trati, počasí, aktuální zdravotní stav a morální vyspělost jedince. Náročné je to vždy, jen se liší stupeň schopnosti přijímat vzniklé situace a vůle prát se s nástrahami, které nám přijdou do cesty. Dnes už vím, že nejnáročnější je „královská kategorie,“ kterou je ujít 1000 mil (= 1600 km a 40 000 metrů převýšení) po oficiální trase cyklistů. (Pozor nezaměňovat s oficiální kategorií chodec-běžec).

Jaké výzvy máte ještě před sebou?
Mou největší výzvou je každodenní život. Podat ten správný výkon v jeho jednotlivých etapách. Jinak z těch ostatních výzev jsou to několikadenní závody, ať už etapové nebo nonstop. K mým výzvám patří i charitativní akce. Ty jsou spojeny se sportovním výkonem, fyzickou pomocí a šířením informace o dané problematice. V neposlední řadě jsou to určitě i výzvy, o kterých dnes ještě nevím. Ty, které nám připraví život sám.

Co byste vzkázal lidem, které potká podobný osud a musí žít s handicapem?
Vždy si zhodnoťte klady situace. Nepočítejte, co nemůžete, začněte hledat, co můžete a od toho začněte odvíjet svůj, často nový život.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: www.expedicnikamera.cz