Úterý

25. června 2024

Nyní

22°

Zítra

22°

Svátek má

Roman Šeda: Když tančíte, svět okolo vás přestane existovat. Je to návykové

28. 4. 2024

page.Name
To, že do tanečních chodí mladí lidé ve věku kolem 15 až 18 let, je u nás běžné. Ne každý se však v tanečních pro mládež naučí dobře tančit nebo to třeba časem zapomene. Pro dospělé páry, které si chtějí společenský tanec oživit a lépe se ho naučit, aby si pak mohly plesové večery opravdu užít, nebo prostě tančí rády, pořádá už pěknou řádku let kurzy tance Roman Šeda. Sám prošel tanečními kurzy a vyzkoušel si i závodní tanec. „Když jsem se naučil tančit já, zvládne to každý,“ říká. O tanci a jeho výuce jsem si s tanečním mistrem povídal v rozhovoru pro Vrchlabinky.

Rád bych začal tím, jak jste se k výuce tance vlastně dostal.
K tomu vedla docela dlouhá cesta. Začal jsem s tancem ve čtrnácti letech, asi jako každý ve Vrchlabí, v tanečním studiu Oliver vedeném Věrkou Jirešovou. Souběžně s tím jsem tančil v národopisném souboru Horal pod vedením paní Lelkové. Samozřejmě jsem navštěvoval taneční pro mládež, které v té době vedli manželé Jaroslava a Petr Mertlíkovi. K manželům Mertlíkovým jsme chodili později i s mojí ženou. Bylo nám nějakých 30 let, když jsme začali chodit do tanečních pro manželské a spřátelené páry v Semilech. V té době jsme se pustili do vedení kroužku společenských tanců pod DDM Pelíšek ve Vrchlabí. Oslovila nás parta přátel, abychom je také naučili tančit. A tak jsme začali pořádat i taneční pro manželské a spřátelené páry ve Vrchlabí. Nejprve jsme začínali v tělocvičně místní základní školy a posléze v KD Střelnice Vrchlabí.

Pokud jsem to správně pochopil, věnujete se hlavně tanečním kurzům pro dospělé. Dá se říct, jaký je rozdíl mezi tanečníky ve věku středoškoláků a těmi, kteří začínají až později? Koho je snazší tanec naučit?
Ze začátku jsme učili tančit jak děti, tak i dospělé. Nicméně dnes se věnujeme převážně výuce dospělých párů, ale ne výhradně, jelikož jsem vloni začal vést taneční pro žáky základní školy Pravrch. A musím říct, že mě to baví, ačkoliv jsem z toho měl ze začátku docela obavy. A abych odpověděl na otázku, osobně si myslím, že určité rozdíly ve výuce tance mezi dospívajícími a dospělými jsou. Mladí se přeci jen učí taneční kroky snadněji než dospělí. Jsou pohyblivější a informace dokáží zpracovat rychleji, ale dospělí si to více užívají a poté u tance i déle vydrží. To je vidět i na našich tanečních pro dospělé, kdy se k nám páry vrací a navštěvují taneční kurz opakovaně.

Řekněme, že bych měl teoreticky zájem. Jak poznám, že jsem cílová skupina? Co musím splňovat?
Cílovou skupinou je každý, kdo má chuť se naučit tančit. Nic jiného splňovat nemusí. Zrovna touto dobou učím tančit kolegyni, která má po operaci nohy a nemůže s ní moc hýbat, ale tanec ji opravdu baví, a tak se učí tančit. Navíc jí tanec pomáhá s rehabilitací nohy. Z toho je patrné, že začít tančit může každý, kdo má chuť tančit.

Chodí na vaše kurzy spíše nováčci v tanci, nebo už zkušenější tanečníci? Můžu přijít, i když neumím vůbec nic?
Kurzy, které vedeme, navštěvují jak taneční páry, které s tancem teprve začínají, tak i zkušenější taneční páry. Takže ano, určitě můžete přijít, i když jste ještě tancem nepolíbený. Konec konců právě pro takové taneční páry jsou kurzy pro začínající páry převážně pořádány.

A co tedy taneční pro pokročilejší? Najde se pro ně v okolí také něco?
Pro mírně pokročilé a pokročilé páry také pořádáme taneční kurzy. Tyto kurzy pořádáme většinou na rozmezí zimy a jara. Tento rok zrovna pořádáme taneční kurz pro mírně až středně pokročilé taneční páry v Kulturním domě Dolní Branná.

Kolik lekcí takový kurz má?
Taneční kurz pro začínající páry je složen ze šesti lekcí, které jsou dvě a půl hodiny dlouhé. Každá vyučovací lekce je složena ze dvou tanců, jeden standardní a jeden latinskoamerický tanec. V první lekci to jsou tance waltz a jive, ve druhé tango a cha cha, třetí lekci opakujeme a učíme se třeba blues nebo polku, na čtvrté lekci se učí valčík a rumba, pátou lekci věnujeme quickstepu a sambě a v poslední lekci se již jen tančí. Taneční kurzy pro pokročilé jsou rozděleny do čtyř lekcí také po dva a půl hodině. V tanečních pro pokročilé rozšiřujeme taneční prvky již naučených tanců, plus vyučujeme slowfox, což je tanec, který se pro svou náročnost v kurzech pro začínající páry neučí.

Naučí se tančit každý? Jsou i lidé, kteří se to prostě nenaučí?
Jak s oblibou říkám, když jsem se naučil tančit já, zvládne to každý. Samozřejmě, že někomu to půjde samo a někdo se to bude učit déle. Ten, kdo vnímá rytmus hudby, je na tom vždy lépe, ale i to se dá naučit.

Zajímalo by mě, jak jste to měl vy, když jste se učil tančit. Jste spíše talent, nebo to máte vydřené?
U mě je to tak půl na půl, vyslovený talent jsem nebyl, ale úplně vydřené to také nemám. Mám výhodu v tom, že docela obstojně cítím rytmus hudby. Více mi dává zabrat přinutit mé dlouhé tělo k pohybu.

Začínal jste tedy v běžných tanečních. Co potom?
Co se týká standardních a latinskoamerických tanců, tak ano. Vlastně s mojí první taneční partnerkou jsme se poznali právě v tanečních pro mládež. A jelikož nás tanec bavil, tak jsme se přihlásili do nejbližšího tanečního klubu, který byl až v Jičíně. Nicméně jsem i nadále tančil v TS Oliver, takže jsme většinou trénovali tam. Soutěžně jsem tančil tak do 22 let a pak následovala menší pauza, ve které jsem se stihl oženit a mít dvě děti. K tanci jsem se opět vrátil až s mojí ženou, kdy nás pan taneční mistr Petr Mertlík navedl na myšlenku se začít opět věnovat tanci na soutěžní úrovni. A tak jsem se po zhruba deseti letech vrátil k soutěžnímu tanci. Začali jsme se ženou dojíždět na tréninky do Tanečního klubu Kulturního zařízení města Jičín, kde nás začal trénovat Michal Šolc. Připravoval nás na taneční soutěže, které pořádal Svaz učitelů tance (SUT), což je taneční svaz, který se věnuje převážně hobby dance. V SUT jsme se dvakrát účastnili mistrovství České republiky ve standardních tancích, kde jsme se umístili na třetím a poté na druhém místě. Jelikož jsme se stále zlepšovali a chtěli jsme se nadále posouvat dál, tak jsme po dvou letech soutěží v SUT přešli do Českého svazu tanečního sportu, ve kterém jsme si vytančili výkonnostní třídu B ve standardních tancích. Bohužel jsme museli před čtyřmi roky kvůli mým zdravotním potížím ukončit soutěžní kariéru. Dále ale pokračujeme v trénincích, kterými nás nadále provází pan Michal Šolc a jeho partnerka Kateřina Suchardová.

Co vás na tanci baví, že ho upřednostníte třeba před jinými sporty?
Abych řekl pravdu, ani to nemůžu moc specifikovat. Možná mě na tom baví to, že najednou přestane existovat svět kolem vás, přestanete vnímat bolesti, starosti a jiné negativní okolnosti a začnete intenzivně vnímat partnerku, hudbu a pohyb těla. Asi by se to dalo přirovnat stavu, který evokují návykové látky. Myslím, že tanec je hodně návyková činnost, ale je čistý a nezničí vás, ba naopak. Tanec pomáhá léčit jak tělo, tak i duši.

Který je váš oblíbený tanec? Je nějaký, který nemáte rád?
Z latinskoamerických tanců mám velice rád jive a ze standardních tanců tango. A na otázku, který tanec nemám rád, bych odpověděl asi takto: Není tanec, který bych neměl vysloveně rád, ale pro mě nejtěžším tancem je ten nejjednodušší, alespoň co se tanečních figur týká, a tím tancem je valčík, ale jen proto, že je velice fyzicky náročný.

Teď už spíše na vás jako tanečního mistra. Poznáte na někom už od pohledu, jestli je taneční talent? Jak?
Pokud se člověk nepohne, tak ne, ale v okamžiku, kdy bude někde hrát hudba a dotyčná osoba začne nějak na hudbu reagovat, tak bych řekl, že to poznám. Lidi, co mají nadání pro tanec, nezůstanou v klidu, když slyší hrát hudbu. Jejich tělo začne na hudbu reagovat, začnou si podupávat do rytmu, vlnit se, pokyvovat hlavou a podobně, a to aniž by si to sami uvědomovali. A z toho, jak se jejich tělo pohybuje v rytmu, se dá vyčíst, zda má dotyčná osoba talent pro tanec.

Na závěr byste mohl říct nějakou obecnou radu pro lidi, co začínají. Jaká je nejčastější chyba?
Nebát se, nestydět se a vydržet. Spousta lidí se stydí jít do tanečních a začít tančit, aby nevypadali při tanci špatně. Bojí se, že jim to nepůjde, že na ně všichni budou koukat. A to je asi ta největší chyba a omyl. Každý, kdo umí tančit, se to musel také učit, také začínal. Všichni se naučí tančit, někomu to potrvá déle, ale nakonec se to naučí, a obavy z toho, že na vás někdo bude koukat, jsou také zbytečné. Drtivá většina párů se věnuje sama sobě. Jediný, kdo vás bude občas sledovat, bude taneční mistr, a ten to dělá, aby vám pomohl. A pokud tyto obavy lidé překonají, je na nich vidět radost z toho, že se naučili tančit v příjemné atmosféře spíše rodinných tanečních. Z toho máme na oplátku velkou radost i my, a proto se všechny naše taneční kurzy snažíme vést v příjemné rodinné atmosféře. Těšíme se na vás a přijďte se pobavit a zatančit.

Antonín Kašpar
redakce@vrchlabinky.cz