Můj milý Ježíšku, ...

Na obrázek pro Tebe od našeho malého jsem ti připsala pár vysvětlivek, protože si nejsem úplně jistá, zda bys ve shluku čar a „šišojdů“ (rozuměj pokusů o kolečka) rozpoznal, že se jedná o jeřáb na dálkové ovládání. Na obrázku od naší malé jsem už jen zredukovala počty. Zkrátka sedm barbín jsem seškrtala na jednu, jelikož se domnívám, že dvě barbíny (loni od tebe už jednu dostala) jsou počet, pro který se perfektně hodí výraz „tak akorát“. To už si pak spolu budou moci barbínky poklábosit a popíjet u toho čaj z plechového nádobíčka, které jsi naší malé přinesl před třemi roky.

Vlastně našim dětem závidím, když je vidím, jak jsou celý advent nervózní, natěšené a plné očekávání, zda jim Ježíšek odpustí jejich lotroviny, a přeci jen jim přinese nějaký ten dárek. I když ani nevím, jak si Tě asi představují. Ono je totiž docela těžké zhmotnit si Tě v představách, jak nosíš dětem dárky.

Každé aspoň trochu přemýšlivé dítě bombarduje rodiče dotazy jako: „A Ježíšek je to mimino v jesličkách, nebo ten pán v kostele přibitý na kříži? A jak může miminko kupovat dárky? A kde je kupuje? A kdy je nakupuje, když ho v krámě ještě nikdo nikdy neviděl? A kde na to bere peníze? Nebo je vyrábí? Jak to může Ježíšek zvládnout, aby rozdal dárky všem dětem ve stejnou dobu? To mu s tím někdo pomáhá? Umí lítat, nebo jezdí autem?“

Vzhledem k tomu, že o tobě neexistuje žádná legenda, která by dnešním dětem dávala smysl, jsme my – matky a otcové – nuceni improvizovat. V takové chvíli docela závidím americkým rodičům. Navzdory tomu, že Santa Clause a vše kolem něho považuji za jeden velký kýč, musím uznat, že děti na druhém břehu Atlantiku mají aspoň jasnou představu o tom, jak vypadá ten, kdo jim nosí dárky. Kde bydlí. Kde se všechny dárky vyrábí. Kdo mu s tím pomáhá a jakým způsobem se dárky distribuují.

Nevím, jak dlouho ještě na Tebe budou naše děti věřit. Jenom doufám, že to snad bude co nejdéle, i když v dnešním přetechnizovaném světě a světě přemoudřelých a rychle dospívajících dětí to bude jen otázkou času, kdy přijdou o iluze. Je to škoda a je mi to líto, protože pohled na rozzářené tváře našich dětí je pro mne jako pro matku ta největší odměna za to, že jsem vánoční maraton doběhla až do cíle.

Ale máš to dobře zařízené, protože ať už se nám to líbí, nebo ne, pro děti není vůbec důležité, jestli máme perfektně vysmejčený dům, napečeno dvanáct druhů cukroví nebo skvěle dochucený bramborový salát – pro ně představuje pravé kouzlo Vánoc společně nazdobený stromeček a pod ním kupa dárků od Tebe – od Ježíška.

Veronika Štefková
redakce@vrchlabinky.cz
Ilustrační foto: Pixabay.com