Výprodej

Výprodej, akce, sleva, likvidace zásob – těžko tomu odolat. Zvláště pak, když nastane výprodej v některém z mých oblíbených internetových obchodů. Nejraději nakupuji večer, když je klid, drobotina spí a manžel sepisuje Vrchlabinky, přičemž nevěnuje žádnou pozornost mému nákupu v on-line prostoru. Nakupování, v mém případě, vlastně není ani tak úplně přesný výraz. Nákupu, pokud k němu nakonec dojde, totiž vždy předchází důkladný průzkum nabízených položek.

I když jsou mi jasné všechny obchodnické strategie, jak zacílit na zákazníka a donutit ho k spontánnímu nákupu, ani já občas neodolám a čas od času podlehnu. No dobře, teď by se mnou manžel asi nesouhlasil a zdůraznil by, že k tomu „čas od času“ dochází častěji, než byste si mysleli.

Ale na moji obranu, kdo by odolal všem těm svodům a nátlakům v podobě „poslední možnost nákupu; naposledy v katalogu; až 1000 položek ve slevě; levnější už to nebude; sleva až 95 %“? Co na tom, že s 95% slevou prodávají jednu položku ze sta – tu nejlevnější a zbytek ani ne s 30% slevou. Obchodníci samozřejmě s výprodejovými akcemi už dopředu počítají, a tak na začátku kampaně nasadí takové ceny, které pak s velkou slávou sníží tak, aby se vlk nažral a koza zůstala celá.

A já už se při každém výprodeji těším, jak se nažeru. Z nakupování na internetu jsem si udělala příjemný rituál. Večer usednu v pohodlí na gauči k počítači. Uvařím si nějaký dobrý čaj či kakao, k tomu si dám na talířek nějaký drobný mls a jdu na čumendu. Mojí největší vášní jsou doplňky. Zvláště pak povlaky na polštářky, povlečení, svíčky, svícínky, ubrousky, ubrusy, prostírání, utěrky, krabičky, květináče a jiné zbytnosti.

I když to teď vypadá, že nakupuji jako smyslů zbavená, opak je pravdou. Používám takový fígl, lépe řečeno pojistku. Abych nenakoupila kde co a nezahltila naši domácnost výprodejovým sortimentem, protože zboží se slevou nabírá na atraktivitě, uložím si vše do košíku a vrátím se k němu druhý den nebo až po pár dnech. S časovým odstupem se mi v hlavě vše rozleží. Sama sobě pokládám otázky: „Opravdu to potřebujeme? Budu to mít kam dát? Není desatero povlečení tak akorát?“

Pokud si na většinu otázek odpovím, že NE, vrátím se do košíku, jdu položku po položce a vyhazuji ty, u kterých jsem si nákup rozmyslela. Někdy zredukuji vše natolik, že k žádnému nákupu nakonec ani nedojde. A to je přesně ten okamžik, kdy bych měla být od manžela pochválena, ale nejsem, protože ani netuší, že jsem měla v úmyslu notně utrácet.

V druhém případě – v případě dobře promyšlené útraty – netrpělivě vyčkávám na kurýra, až mi ten poklad přiveze. Těším se jako malé dítě. Při vybalování se ve mně s šimráním v břiše mísí očekávání s realitou.

Hotovo. Tečka. Fejeton je u konce. Paráda, tak mi ještě zbylo trochu času podívat se, zda teď nemají ve výprodeji v H&Mku nějaké pěkné povlaky na polštářky.

Veronika Štefková
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: Internet