Srážka u Stéblové byla nejhorším železničním neštěstím v Česku

Do Stéblové, malé stanice ležící zhruba na půl cesty mezi oběma východočeskými městy, dorazil deset minut po půl šesté večer mírně zpožděný osobní vlak číslo 608 z Liberce. U perónu měl podle grafikonu vyčkat na příjezd motorového vlaku od Pardubic a až pak pokračovat. Z nikdy zcela nevyjasněných důvodů ale dal průvodčí náhle znamení k odjezdu a vlak se rozjel. Později vypověděl, že v husté mlze zahlédl zelené světlo, které přisoudil výpravčímu. Ten byl ale v tu dobu v kanceláři.

Strojvedoucí, topič ani nikdo další z posádky si po rozjezdu nevšimli červeného signálu "stůj" - a dokonce ani toho že při opouštění Stéblové osobní vlak projel a poškodil výhybku připravenou pro vjezd blížícího se motoráku na vedlejší perón. Výpravčí se marně snažil soupravu doběhnout a zastavit, rozjetý vlak nedokázal dohnat ani výhybkář na kole. Pozdě přišel i telefonát výhybkáři dál na trati, který měl ještě šanci zastavit alespoň blížící se motorový vlak.

Těsně před tři čtvrtě na šest se zhruba kilometr a půl za Stéblovou směrem na Pardubice střetla šestivozová motorová souprava s rozjetým "osobákem". Oba strojvedoucí se v mlze a tmě zahlédli těsně před srážkou, rychlost obou vlaků byla v tu chvíli kolem 60 kilometrů v hodině. Více než osmdesátitunová parní lokomotiva zdemolovala prvních pět vozů motorového vlaku, na druhé straně byly výrazně poškozeny jen dva vagóny, ostatní přečkaly srážku jen s lehkými následky.

"Skříň vagónu byla utržená. Předek lokomotivy byl 'oblepen' směsí železa, dřeva a lidských těl, což byl první vůz motorového vlaku, se kterým jsme se vždy ve Stéblové míjeli. Na změti trosek trčel do vzduchu pochroumaný motorový vůz, ve tmě v něm nebylo proti nebi nic vidět," vzpomínal na okamžiky po srážce Jaroslav Peterka, jeden z cestujících z osobního vlaku. Krátce poté ale už na místo neštěstí viděl velmi dobře - od uhlíků z topeniště totiž vzplála nafta z proražených nádrží.

Silný náraz sice na místě připravil o život desítky lidí, mnoho dalších pasažérů ale zprvu srážku přežilo a zemřeli teprve na následky popálenin nebo se udusili. První záchranné práce prováděli přeživší cestující, k nimž se přidali obyvatelé Stéblové. Později na místo dorazili lékaři, hasiči a vojáci. Během tří hodin vyprostili záchranáři z trosek obou vlaků 110 mrtvých těl. Zraněné rozvezly sanitky do nemocnic v Pardubicích a Hradci Králové, tři lidé se nikdy nenašli.

Ještě večer 14. listopadu začalo zjišťování příčin neštěstí, konkrétního viníka se ale určit nepodařilo. Prakticky každý z železničářů ve vlaku číslo 608 nějak porušil předpisy. Soud udělil v únoru 1961 strojvedoucímu, vlakvedoucímu a staršímu průvodčímu tresty odnětí svobody v rozmezí od čtyř do pěti a půl roku. Topič, který přehlédl červené světlo, byl odsouzen do vězení na 18 měsíců; pouze mladší průvodčí vyvázl s podmíněným trestem v délce jednoho roku.

Hovořit o podrobnostech tragédie bylo po dlouhou dobu nežádoucí. Dobový tisk se omezil pouze na stručné sdělení o nehodě a počtu oběti, v únoru 1961 vyšla ještě zpráva o vynesení rozsudků nad železničáři. Až v roce 2000 nahradil nenápadný křížek pomníček a na místě neštěstí se konal oficiální vzpomínkový akt.

(ČTK)
Foto: Wikipedia.cz