Pondělí

24. června 2024

Nyní

21°

Zítra

22°

Svátek má

Ombudsman musí být člověk, který umí naslouchat jiným

19. 5. 2024

page.Name
Je hradeckou rodačkou a absolventkou právnické a filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Když bylo vyhlášeno výběrové řízení na pozici ombudsmana na Univerzitě Hradec Králové, nechala si to projít hlavou, aby se poté rozhodla do toho jít. Veroniku Stříteckou komise vybrala a do této pozice nastoupila 9. února letošního roku. „Domnívám se a mám pocit, že to, co se line nejen mojí funkcí, ale i celou společností a naším životem, je komunikace. Ombudsman není expert na všechno a měl by využít možnost se poradit se specialisty z různých oborů,“ řekla v rozhovoru pro Salonky.

Veroniko, v pozici ombudsmanky Univerzity Hradec Králové jste poměrně krátkou dobu. Jaké byly vaše první kroky ?
Začátek byl běžný, klasický, seznamovací. Čekala mě seznámení se s univerzitou, jejími hlavními aktéry a pracovištěm na rektorátu. Setkala jsem se s děkany jednotlivých fakult a nabídla jim, pokud si to budou přát a považovat za vhodné, že se na fakultách ráda setkám s kýmkoli dalším. Plánovali jsme také setkání studentských spolků, abych měla možnost představit se alespoň části studentstva a zároveň, aby měli informace, že je možné se mnou případně spolupracovat nebo se na mě obracet.

Proč jste se rozhodla ucházet o tuto nepochybně náročnou funkci?
Jsem absolventkou právnické a filozofické fakulty Univerzity Palackého v Olomouci. Zkušenosti, které jsem z právní branže měla, nevedly úplně k tomu, co bych chtěla v budoucnosti dělat. Proto jsem hledala cestu, jak jít více do sociálních, psychologických, mediačních témat. Zajímalo mě, jak fungují, jak jsou v naší zemi používané a jak je lze využít v praxi. Pozice ombudsmanky mě tedy zaujala, bylo to něco, co mně dávalo smysl.

Jak jste se dozvěděla, že bude vyhlášeno výběrového řízení na tuto pozici? Co vám šlo tehdy hlavou?
To, že bude vyhlášeno výběrové řízení na pozici ombudsmanky se ke mně dostalo z více stran od několika známých a kamarádů. Ještě než jsem se rozhodla do toho jít, proběhlo na toto téma mnoho rozhovorů se spoustou mně blízkých lidí. Protože je to náročná a zároveň zodpovědná práce, musela jsem si to promyslet, zvážit, zda mám co nabídnout, jestli jsem vhodným kandidátem, který ustojí to, co by ho v této pozici mohlo potkat. Prostě jsem potřebovala, aby to rozhodnutí ve mně uzrálo.

S jakou koncepcí jste do něj šla a čím jste komisi zaujala?
Zpětnou vazbu mám pouze kusou, takže přesně nevím, čím jsem komise přesvědčila. Myslím, že jedním z faktorů a předpokladů byla kombinace mých studijních oborů, protože mám vystudovaná práva a andragogiku, to vše spojené se zájmem o mediaci. Co se mohlo zdát kontroverzní byl fakt, že jsem relativně mladá. To ale má své plusy a mínusy. Sice je s mladším věkem spojeno méně zkušeností, ale zároveň můj věk může nahrávat tomu, že mám blíže ke studentům, kteří na univerzitě představují větší komunitu. Co se týče mé koncepce, funkci ombudsmana vnímám jako osobu, na níž se mohou lidé obrátit se svými, často komplexními problémy. Mohou tedy přijít za mnou, část problémů, které spadají do mé kompetence, budu řešit já a pokud ty problémy překonají rámec mých kompetencí, mohu je nasměrovat jinam. Ombudsmana vnímám jako styčnou osobu, tvář pomoci a určitý rozcestník. Zároveň jsem ve své koncepci akcentovala prevenci nevhodného chování, což si myslím, že byla myšlenka, kterou celá komise vítala.

Měla jste už před nástupem na hradeckou univerzitu nějakou praktickou profesní zkušenost, která se nyní může hodit?
Ano. Pracovala jsem v advokátní kanceláři v Hradci Králové, kde jsem se věnovala širokému portfoliu věcí. Zároveň jsem dělala lektorku primární prevence na základních a středních školách. A právě tyto zkušenosti se mně nyní mohou v pozici ombudsmana hodit. Některá témata se prolínají, jen jejich obsah se musí přizpůsobit tomu, že studenti univerzity jsou už dospělí lidé.

Provázely vás při nástupu do funkce ombudsmanky nějaké pochybnosti?
Myslím si, že je naprosto přirozené, když lidé nastupující do nové, ještě zcela neukotvené a neutvořené pozice, mají nějaké pochyby. Když pak po čase člověk vidí, že odvedl minimálně obstojnou práci, může to být pro něj profesně velmi posilující.

Musela jste za tu krátkou dobu už řešit nějaký problém?
Nějaké podněty už mám a řeším je, některé byly spíše konzultační. Podrobněji o tom však mluvit nechci a z povahy mojí práce ani nemůžu.

Předpokládáte, čím vším se budete muset zabývat?
Domnívám se a mám pocit, že to, co se line nejen funkcí ombudsmana, ale i celou společností a našimi životy, je komunikace. To je podle mě velké téma, protože lidé spolu často neumí moc komunikovat a s tím jsou spojené rozmanité problémy. A právě schopnost komunikace považuji za cestu k řešení mnoha témat, s nimiž už jsem se tady měla možnost setkat.

V současné době se v médiích často mluví o případech různých typů sexuálního obtěžování, šikany a podobně. Co říkáte na občasné názory, že je tato otázka přehnaná?
Za nešťastné občas vidím to, že se určité věci medializují, protože některá média je ne vždy uchopí správně a tím je uvádějí do jiného kontextu. Tím ale neříkám, že by se měly zamést pod koberec, neřešit a říkat, že se neděje. Právě naopak.

Když se někdo na univerzitě do takové situace dostane, co byste mu jako ombudsmanka doporučila?
To jsou citlivé věci a je třeba k nim přistupovat individuálně. Každá osoba, která mě hledá, přichází v jiném psychickém rozložení a s jinou potřebou. Je tedy nutné, aby jí byla věnována péče, vytvořil se vzájemný prostor důvěry, abychom společně mohli problém rozebrat. S tím je spojeno, aby ombudsman vyslechl, co ta osoba sama chce, na co se cítí a co zvládne. Pokud je potřeba psychologické podpory, je možné dotyčné osobě poskytnout služby UHK Pointu, což je naše poradenské pracoviště zaměřené právě i na psychologickou podporu. Na univerzitě působí i etická komise, která je kolektivním orgánem k řešení porušování Etického kodexu UHK. Může se také stát, že některé věci mohou přerůst i do trestněprávní roviny, které zase řeší orgány činné v trestním řízení. Ta šíře problémů je skutečně velmi široká a individuální.

A co když dojde ke křivému obvinění? Jak se může nařčený člověk bránit?
Ombudsman má sice dbát na to, aby nebyla porušována základní práva a má si dávat pozor na nevhodné chování, ale vše je vždy třeba prověřit, prokázat a vyvážit, protože mnoho věcí je zneužitelných. Je tedy potřeba s informacemi pracovat velmi opatrně a v tom je někdy záludnost mojí pozice. Najít bod toho vyvážení může být těžké a náročné. Pokud to hypoteticky opravdu bylo křivé obvinění a jsme to schopni prokázat, nařčená osoba se může obrátit na mě, případně na etickou komisi, protože jde o jasné porušení Etického kodexu UHK. Mám za to, že by se univerzita měla postavit za osobu, která byla křivě obviněna a je to prokazatelné.

Měl by být ombudsman zároveň psychologem?
Mám za to, že nějaké osobnostní předpoklady v této oblasti by měl mít. Je zajímavé se podívat, kdo dělá univerzitní ombudsmany. Jsou to většinou vystudovaní právníci nebo právě psychologové či sociální pracovníci. Myslím si ale, že není v moci jedné osoby, aby opravdu velmi do hloubky pojala všechny tyto profese. Podstatné však je, aby se v nich snažila pokud možno vzdělávat a pro mě, právníka, je tedy užitečné například spolupracovat s psychologickými odborníky. Ombudsman není odborník na všechno a měl by využít možnost poradit se specialisty z různých oborů.

Jaké vlastnosti jsou pro výkon této funkce klíčové?
Musí to být člověk, který umí naslouchat jiným, měl by si být jistý svými morálními hodnotami a kromě toho by měl z větší části souznít s hodnotami instituce, kde vykonává funkci ombudsmana. Měl by to být otevřený člověk s nadhledem a empatií, který je ochotný se učit, vzdělávat se a být silný v komunikaci.

Vědí lidé na jednotlivých fakultách, že se při nějakém problému na vás mohou s důvěrou obrátit?
Myslím, že se to rozkřiklo nejen po univerzitě, ale po celém Hradci. Mám za to, že minimálně v tuto chvíli se o tom určitě obecně ví mezi velkou částí studentů i mezi pracovníky univerzity. Je třeba počítat s tím, že každý podzim na univerzitě přicházejí noví studenti, z nichž někteří s funkcí ombudsmana obeznámeni být nemusí a d tím bude potřeba něco dělat.

Může být pro vás výhodou, že jste žena a ještě k tomu představitelka mladé generace?
Myslím si, že být mladou ženou s sebou obecně nese výhody i nevýhody, stejně tak jako být věkem protřelým mužem. Také velmi záleží na životních zkušenostech a osobnosti daného člověka. Myslím si, že můj věk mi může pomoci při komunikaci se studenty.

Máte nějaký tým, který vás obklopuje?
Svým způsobem je mým týmem celá univerzita. Jinak jsem na svou pozici sama, ale mám administrativní podporu a když něco potřebuji, mohu se kdykoli s kýmkoliv poradit. Vnímám, že mám také otevřenou komunikační možnost s jednotlivými fakultami.

Hradecká univerzita se v této roli připojila k dalším univerzitám. Hodláte se svými kolegy spolupracovat, setkávat se a vyměňovat si vzájemně zkušenosti?
Určitě většina ombudsmanů na univerzitách v republice je otevřená spolupráci, konzultacím a komunikaci, což vnímám pozitivně. V minulém roce v republice oficiálně vznikla Školská ombuds platforma, která v současné době sdružuje vysokoškolské ombudsmany a osoby v podobném postavení.

Dokážete už nyní říci, co vás v této pozici nejvíce naplňuje a co pro vás může být z dlouhodobějšího pohledu výzvou?
Naplňuje mě, že nejen prostřednictvím podnětů, ale také preventivním působením mohu některé věci postupně měnit k lepšímu a také to, že už se na mě lidi s důvěrou obracejí, což za tak krátký čas považuji za skvělé. Naplňující je i snaha o budoucí realizaci preventivních činností a posun univerzity k ještě bezpečnějšímu a příjemnějšímu prostředí jak pro studující, tak i pro zaměstnance. Výzvou pro mě je, abych se v té práci neutopila, stále měla nadhled a držela si od jednotlivých případů určitý odstup.

Práce ombudsmana je jistě náročná. Co hodláte dělat, abyste si vyčistila hlavu?
V tuto chvíli je pro mě dostačující dělat to, co mě ve volném čase baví. Ráda tancuji, čtu si, pobývám v přírodě, mám ráda i in-line bruslení a deskové hry, prostě aktivity, při nichž se snažím vyčistit hlavu.

Co vy a Hradec Králové jako jeho rodačka?
Mám toto město samozřejmě ráda, koneckonců po studiích v Olomouci jsem se vrátila zpět. Je vizuálně krásné se spoustou přírody a mám tady rodinu. Hradec je správnou kombinací velkého a malého města, skoro všichni se tady znají a zároveň je zde velká občanská vybavenost. Mám pocit, že to tady kulturně žije, že můžu navštívit divadelní festival Regiony i hudební Rock for People. Jediným, spíše takovým povzdechem je, že mé rodné město není tak živé ve svých ulicích, jako třeba Olomouc, kde jsem strávila vysokoškolská studia. To mně trochu chybí.

Hynek Šnajdar
hynek@salonkyhk.cz
Foto: Jan Drašnar