Zpravidla najdete něco jiného, než hledáte, tvrdí vedoucí archivu

Jako kdyby pro laiky na první pohled archiv ani neexistoval, že?
Svoje povolání beru tak trochu jako misionářskou činnost. Každé čtyři roky, vždy po volbách, musím nově zvoleným představitelům obcí a měst vysvětlovat, proč tady archiv je, k čemu slouží a někdy dokonce i to, že vůbec existuje. Ano, nejsme galerie, nebo muzeum, která pořádají pravidelně výstavy, a mají neustálý kontakt s veřejností. Naše úkoly jsou jiné.

O co se staráte?
Je toho spousta. Začíná to předarchivní péčí, tedy dohledem nad vyřazováním písemností u všech úřadů a institucí v okrese. Jinými slovy dohlížíme na to, co se bude skartovat a co skončí jako cenné, významné či důležité u nás v archivu. Pak musíme všechny vybrané archiválie zpracovat, podle určitého schématu rozčlenit a zařadit. Musíme o ně pečovat, a rovněž zajistit jejich další využívání, jak pro publikační, studijní nebo vědecké účely, tak například i pro různé výstavy nebo přednášky. Prostě, aby se do nich mohlo nahlížet. Jedním z našich hlavních poslání je zpřístupňovat minulost veřejnosti.

Takže to není tak, že si archiváři hlavně pročítají staré kroniky nebo noviny?
Už dávno ne. Co jste uvedl, děláme spíš ve svém volném čase. Naší hlavní prací je odborné posouzení obsahu úředních listin, dokumentů, zpráv nebo smluv, a jejich správné zařazení do archívu. Provádíme digitalizaci materiálů, hledáme archiválie pro badatele. Žádosti o informace k nám chodí z Česka i zahraničí. Archiváři jsou spíš takoví lepší skladníci, než čtenáři starých novin nebo kronik.

Jak by měl být kvalitní archivář?
Vysokoškolák, který zvládá latinu, němčinu a čtení historického písma. Introvert, který se rád vrtá v historii.

Co vše se dá najít v archivu?
Písemné, obrazové a jiné záznamy. Listiny, pergameny, dokumenty, plány, pohlednice, knihy, kroniky, dobové noviny a fotografie. A to nejen z měst, obcí, úřadů, či institucí, ale i ze škol, spolků, firem či podniků.

Jsou archivy přístupné na internetu?
Matriky a pozemkové knihy už jsou většinou zdigitalizované. Takže například kvůli rodokmenu už nemusíte jezdit po archivech, ale můžete si informace o předcích najít z klidu domova na počítači. Měli jsme zavěšenou na internetu kupu obecních, školních a dalších kronik, rádi bychom přidali i další věci, ale nedávno jsme je museli stáhnout. Přišel totiž zákon o GDPR a nemohli jsme riskovat, že kroniky z období po roce 1945 obsahují nepěkné informace o konkrétních žijících lidech, kterých by se mohly dotknout a oni by nás mohli žalovat.

O jakých případech mluvíte?
Vezměme si jako příklad školní kroniku, kde je napsáno, že někdo konkrétní propadl. Nebo obecní kroniku, kde je uvedeno jméno zločince. To podle GDPR nesmíme ve zdigitalizovaných kronikách nechat.

Co s tím děláte?
Kroniky se nyní prohlížejí. Pokud jsou v nich sporné věci, tak se začerňují a teprve pak znovu vyvěšují na internet. Ale přiznávám, jde to velmi pomalu. Pokud tedy někdo momentálně shání v archivu informace z poválečného období nebo ze současnosti, na internetu je nenajde. Může si ale pro ně dojít osobně přímo k nám.

Když jsme u té digitalizace, kolik archivních věcí už je na internetu?
Na webu je možná tak jedna setina toho, co tu máme. Bohužel, není v našich silách, aby se v dohledné době oskenovalo všechno. Máme i spoustu jiné práce.

Určitě nezkoumáte jen písemnosti v trutnovském archivu. Kam všude se při bádání vydáváte?
Například do Zámrsku, kde je oblastní archiv pro bývalý východočeský kraj. Nebo do Národního archivu v Praze, kde jsou dodnes uložené například soupisy řemeslníků, manufaktur a továren. Ale dá se jít ještě dál.

Například o kdysi slavné textilní minulosti Trutnova?
Ano, máme tu písemnosti a fotografie nejbohatšího továrníka na Trutnovsku Jana Faltise, korespondenci dalšího významného trutnovského občana Aloise Haase a dokonce i technické nákresy letadel známého konstruktéra Igo Etricha. Jsou v ní podnikové či průmyslové dokumenty, ale také soukromá a rodinná korespondenci továrníků. Například diplom povýšení Faltisových synů do šlechtického roku z roku 1897.

Co nejstaršího v archivu máte?
Nejstarší listinou je bula papeže Benedikta XII. z roku 1335. Ale ještě bych se vrátil k výčtu toho, co vše máme v archivu. Některé písemnosti jsou cenné i tím, že pomáhají řešit majetkové záležitosti. Důkazem byly restituce a rehabilitace po roce 1989.

Jak velký je trutnovský archiv?
Pečujeme o více než 2600 fondů a sbírek. Na konci loňského roku to bylo 5337,83 běžných metrů archiválií. Jen pro představu, jeden běžný metr archiválií váží padesát kilogramů.

V kolik lidech se o archiv staráte?
Je tu devět lidí, od vedoucího, přes archiváře až po uklízečku.

Je už zdejší historie prozkoumaná? Může vás ještě něco překvapit?
Stále, každý den. Informace, které tady jsou, nejsou obecně známé. Jsou sice někde zapsané, už je někdo "věděl", ale jsou ne snad zapomenuté, ale "uložené". A pak například přijde doba, která vyžaduje nějaký druh písemností, a najednou ty "uložené" informace získávají na důležitosti, najednou jsou z nich informace velice důležité. Příkladem jsou už zmiňované restituce, rehabilitace nebo odškodňování Židů.

Uspějete vždy, když hledáte něco konkrétního?
Když něco hledáte, tak zpravidla najdete něco úplně jiného. Ale v podstatě každý den se objeví nějaké překvapení. Občas na vás vykoukne něco, co osobně zajímá i vás.

Jsou archivy přístupné na internetu?
Matriky a pozemkové knihy už jsou většinou zdigitalizované. Takže například kvůli rodokmenu už nemusíte jezdit po archivech, ale můžete si informace o předcích najít z klidu domova na počítači. Měli jsme zavěšenou na internetu kupu obecních, školních a dalších kronik, rádi bychom přidali i další věci, ale nedávno jsme je museli stáhnout. Přišel totiž zákon o GDPR a nemohli jsme riskovat, že kroniky z období po roce 1945 obsahují nepěkné informace o konkrétních žijících lidech, kterých by se mohly dotknout a oni by nás mohli žalovat.

Bádáte i v cizině?
Až do roku 1918 jsme byli součástí Rakousko-Uherska, takže informace o Trutnovu jsou uložené i v hlavním městě monarchie, ve Vídni. Například v rakouské národní knihovně, kde najdete trutnovské noviny vydávané před rokem 1918. Nebo v rakouském národním archivu, a rovněž ve válečném archivu. Ve Vídni je několik archivů a muzeí, je tam pořád co nalézat. Například naposledy jsme vypátrali potomky velké trutnovské osobnosti a někdejšího starosty Rotha. Jezdíme do Vídně už dvacet let, a pokaždé se vrátíme s něčím novým. A víte, co je třešničkou na dortu?

Netuším...
...že si můžete ve Vídni stoupnout a vyfotit se na Trutnovském náměstí (Trautenauerplatz). Je tam od roku 1913 na počest rakouské vítězné bitvy nad Prausy z června 1866. Ve Vídni jsou rovněž Gablenzgasse, Etrichstrasse a další ulice, které mají spojení s Trutnovem.

Odhadnete, jak bude vypadat trutnovský archiv v roce 2050?
Tuším, kam to všechno dnes směřuje. Stávající papírové archivy sice budou existovat, ale prim budou hrát digitální archivy. Vedle klasické archivářské profese nám tady budou vyrůstat archiváři se znalostmi IT problematiky. Ale kvůli kilometrům písemností bude i nadále potřeba mít nějaké budovy, troufnu si říct že i v roce 2200.

Pavel Cajthaml
pavel@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek