Pátek

24. září 2021

Nyní

14°

Zítra

17°

Svátek má

Nejlepší je podpis se zážitkem z osobního setkání, líčí sběratel

25. 5. 2021

Nejlepší je podpis se zážitkem z osobního setkání, líčí sběratel 6 snímků
Sledování filmů a seriálů patří mezi oblíbené kratochvíle většiny populace, což vede k tomu, že mezi námi je i spoustu opravdových filmových fanoušků. Někteří se ale rozhodli tuto svou zálibu posunout ještě do osobnější roviny. Tím, že navazují kontakt s herci a sbírají jejich autogramy. Jedním takovým sběratelem je i Trutnovák Jakub Erben (31). Podepisovat fotky si nechává od roku 2008 a jeho sbírka aktuálně obsahuje bezmála 2800 autogramů. Vedle hvězd filmového plátna ale mezi nimi najdeme i slavné sportovce a další známe osobnosti.

Kubo, jak a kdy jsi autogramy začal sbírat?
Začalo to na střední škole, kdy jsem chodil na stavebku do Náchoda. Ve druhém ročníku nám tatínek jedné mé spolužačky udělal ve  škole malou výstavu svých nasbíraných autogramů a mě to nadchlo natolik, že od té doby sbírám podpisy taky. Filmy jsem měl rád odjakživa, a tak jsem si řekl, že bych nějaké herce mohl začít oslovovat. Na intru jsme totiž chodili do kina zadarmo, abychom dělali křoví při premiérách s herci. Jedny z mých prvních premiér byly Bobule a U mě dobrý.

Vzpomeneš si na první podpis?
Pokud bych měl něco říct o úplně prvních podpisech, tak se musím vrátit až do dětství. Byli to Bára Štěpánová, Jan Rosák a Honza Musil, kteří do dvorské zoo přijeli na křest gepardů. Doma bych ty podpisy ještě na nějakých pohledech našel. Tehdy jsem ale ještě cíleně podpisy nesbíral.

A koho jsi tedy oficiálně ulovil jako prvního?
Přesně prvního asi nedokážu říct, ale určitě jedním z těch prvních byl Lukáš Langmajer.

Aktuálně máš ve 42 šanonech skoro 2800 podpisů. Prozraď, v jakém období jsi byl nejaktivnější?
Když jsem studoval na vejšce v Praze a mohl jsem courat po divadlech, natáčeních a různých akcích. To bylo v letech 2010 až 2014. Byl jsem tenkrát pomalu víc na Barrandově než na koleji. Každou chvíli se něco dělo. Třeba natáčení Mission: Impossible.

Takže Toma Cruise máš odškrtnutého?
Ano a řeknu ti i přesné datum – 1. 10. 2010. Všichni věděli, že se v Praze natáčí Mission: Impossible – Ghost Protocol. Točilo se na více místech, třeba na Pražském hradě, kde jsem na něj docela dlouho čekal, ale tam se mi ho nepovedlo odchytit. A pak se filmovalo v Žatecké ulici, kousek od Hotelu Four Seasons, kde bydlel. S klukama jsme šli k hotelu a čekali. Když vyšel, byl už namaskovaný jako Ethan Hunt, protože ta ulice je od hotelu pár stovek metrů. Díky tomu, že jsme s ním šli, dostali jsme se za securiťáky až přímo k natáčení. Řekl nám, že po natáčení se nám podepíše. Ta scéna má ve filmu asi dvacet vteřin a vznikala hodinu a půl. Po natáčení se nám všem podepsal a vyfotil se s námi. Jeden z nejochotnějších herců, co jsem zažil. Byla to moje první velká zahraniční celebrita.

A jaké jsou další, s nimiž ses setkal?
Potkal jsem se s Donaldem Sutherlandem, Johnem Malkovichem. Díky Marvelu jsem poznal Daniela Brühla. Byl jsem s Claudií Cardinalovou, režisérem Timem Burtonem. Na Comic-Conu jsem se setkal s jedním ze Supermanů Brandonem Routhem nebo Hellboyem Ronem Perlmanem. V Trutnově jsem například potkal Pierra Brice a Elijah Wooda.

Jak žádáš o autogramy? Osobně? Píšeš i dopisy?
Je samozřejmé, že se nedostaneš všude nebo do zahraničí, takže píšeš dopisy, ale ne všichni herci odpovídají. Když jsem byl ještě na vejšce, tak jsem se snažil osobně a každou chvíli jsme někde pobíhali a naháněli herce. V Praze se hodně natáčí. Třeba na Michaela Douglase jsem čekal šestnáct hodin u hotelu, ale nakonec se mi nepodepsal. Viděl jsem ho, ale podepsaného ho nemám. I to se stává.

Kolik neúspěšných pokusů máš za sebou?
Těch je strašně moc. Například vedle Johna Malkoviche jsem stál dvacet minut, ale nepodepsal se. Čekalo nás tam šest, ale totální ignorace, přitom by mu to nezabralo ani minutu. Asi měl špatnou náladu. Tohle setkání je asi moje největší zklamání. Jako herce ho mám pořád rád, ale trošku mě to mrzelo. Na druhou stranu on je tím všeobecně známý. Už ve Varech se nechtěl podepisovat nebo házel takovou muří nohu, odfláknutý podpis. Díky asistentovi jsem potom ale ještě v Praze jeho podpis získal, podstrčil mu fotku při snídani.

Podpis s osobním setkáním je ale nejvíc, že?
Ano, to je nejlepší. Je to podpis se zážitkem. Někdy se ti může stát, že se ti osobnost nepodepíše, ale vyfotí se s tebou. Třeba takový Morgan Freeman. Ten se moc nepodepisuje, musel bys mít sakra kliku, aby se ti podepsal osobně. Nemá rád překupníky podpisů, kteří bohužel jsou. Ale vyfotí se s tebou. Určitě se ale nehoním za každým podpisem. Jelikož nejvíc sbírám filmové herce, tak se tomu snažím jít naproti, že když se něco natáčí v Čechách, uděláme si s Luckou (manželka – pozn. red.) výlet. Je to o příležitostech, které se ti naskytnou. Jak už teď ale nejsem v Praze, snažím se aspoň posílat dopisy.

Dříve se o podpisy psalo ručně a posílalo poštou, jak se to dělá dnes?
Já dopisy píšu klasicky po staru plnícím perem. Napíšu, vložím do obálky, přidám zpáteční obálku a zpáteční známky z té dané země, když píšu do zahraničí, protože psát do Prahy je jednoduché, fotku a čekám, jestli to vyjde nebo ne. Když člověk něco chce, hlavně po hercích, musí k tomu také přistoupit zodpovědně. Všechno píšu ručně a osobně, pro každého herce originál.

A když situaci obrátíme. Poznáš, jestli ti přišel falešný podpis?
Jsou herci, kteří jsou známí tím, že se nepodepisují. Buď to za ně udělají sekretářky, asistentky nebo maminka. Na podpisu to je ale většinou poznat. Je vzhledově jiný, odfláknutý, než máme pak třeba z osobních setkání. A pak existuje ještě skupina lidí, kteří mají strojový podpis. Podepíšou jeden originál a další vyjíždějí z takové „tiskárny“ s fixou, která to za ně podepíše. Třeba Robert Downey Jr. alias Iron Man má tento strojový podpis. Anebo američtí prezidenti měli údajně strojový podpis.

Ty máš podpisy i amerických prezidentů?
Mám akorát Jimmyho Cartera. Ten ještě donedávna do svých 90 let odepisoval poctivě. Teď už přestal.

Kde sháníš adresy na osobnosti?
Hlavně na internetu. Jako sběratelé máme také různé databáze, které jsou buď dostupné, kam se přihlásí každý, anebo existují placená fóra, kde zjistíš ověřené adresy. Na nich sběratelé píšou, jestli jim někdo odepsal, jak dlouho to trvalo, jestli jde o originál, či je to práce sekretářky. Účinné je i hledání přes Google. Kouknu se, kde kdo bydlí, a na mapách pak hledám adresu.

Žádal jsi o podpis, že jsi na někoho čekal vyloženě před jeho domem?
Jednou jedinkrát. Šli jsme s kamarádem před dům pana Luďka Munzara a jeho ženy Jany Hlaváčově v Praze. Na ně jsme čekali neohlášeni. Ale bylo to v pohodě. Když pan Munzar přijel, řekl i paní Hlaváčové, ona je nemocná, vyšla ven a podepsala se nám. Byli jsme rádi. Já jinak neuznám to jít za někým domů, zazvonit mu u dveří, to se mi nelíbí. Jiné to samozřejmě je, když je návštěva domluvená dopředu. Taková byla například s Pepou Zímou, princem Radovanem z Princezny se zlatou hvězdou. Návštěvu nám domluvila Marie Kyselková, která v pohádce hrála princeznu Ladu.

Jaká nejzajímavější setkání jsi zažil?
Asi když jsem čekali na Barrandově na herečku Noomi Rapace, která tam natáčela s Michaelem Douglasem a Orlandem Bloomem. Znali jsme její českou asistentku. Když jsme ji uviděli, tak jsme se s ní domluvili, jestli se nám paní herečka může podepsat. Ona za ní šla, ale byli jsme částečně odmítnuti. Vyšla před nás v županu rovnou ze sprchy a řekla nám, že se s námi teď nemůže vyfotit, ale podepsala se nám. A pak byl ještě zážitek s odchytáváním Rafaela Nadala. Docela dlouho jsem na něj čekal a pak jsme se potkali na záchodě. Podepsal se mně pak samozřejmě na chodbě (smích).

Podpisy koho všech vlastně sbíráš?
Nejvíce herce, ale mám samozřejmě i sportovce a různé osobnosti, třeba i držitele Nobelových cen. Po Praze jsem běhal za Dalajlámou. Ale to je spíš taková okrajovka, když se naskytne příležitost.

Vím, že jsi velký fanoušek Formule 1 i Red Bull Air Race. Máš podpisy pilotů?
Mám. Díky tomu, že jsem na Red Bull Air Race byl s Luckou na třech závodech, tak mám skoro všechny, co tam létali. Ve Formuli 1 mi chybí větší část, co bych chtěl. Ale tyhle podpisy se blbě shání, protože piloti jsou docela žádaní a zvlášť ti, co jsou úspěšní.

Jaký máš nejcennější autogram?
To je taková věčná diskuze mezi sběrateli. Někdo je ochotný zaplatit za něco takovou částku a druhý to má jinak. Z mojí sbírky je asi nejhodnotnější obraz podepsaný od Muhammada Aliho, který jsem získal od jednoho sběratele. Je to obraz, který sám nakreslil, udělala se jeho reprodukce, vydala se limitovaná edice x kusů a on je všechny podepsal. Ale jak jsem řekl, je to jen úhel pohledu. Velmi cenný pro mě je samozřejmě Tom Cruise, protože to byla první zahraniční osobnost, se kterou jsem se setkal. Po finanční stránce asi není tak cenný, ale pro mě má hodnotu z jiného měřítka.

Kolik jsi za podpisy utratil peněz?
No, jejej (smích). To už bylo peněz. Třeba v Praze se teď konečně pořádá Comic-Con, kam přijdeš a chceš se s hercem vyfotit, chceš, aby se ti podepsal, tak za to musíš samozřejmě zaplatit. Pořadatelé dávají hercům za příjezd nemalé peníze a musejí to z něčeho zaplatit. Někteří herci, jako například Jeremy Irons, se ti podepíšou, ale jen když jim přispěješ na charitu, třeba 10 nebo 15 dolarů. Má to tak i Richard Dean Anderson, na jeho webu si můžeš koupit podpis.

Kolik jsi tedy nejvíc zaplatil za jeden podpis?
Myslím, že asi tak dva až tři tisíce.

Říkal jsem si, jestli bys byl ochotný zaplatit třeba i víc. Deset tisíc, dvacet…
Jsou podpisy, za které bych to byl ochotný dát, ale zase nejsem blázen. Pořád je to koníček. Jsem ochotný něco zaplatit, ale v rámci nějakých hranic.

Čekal jsem, že na mě vypálíš vyšší částku. Říkal jsem si, jestli bys byl ochotný zaplatit třeba i deset tisíc, dvacet…
Jsou podpisy, za které bych to byl ochotný dát, ale zase nejsem blázen. Pořád je to koníček. Jsem ochotný něco zaplatit, ale v rámci nějakých hranic.

Počkej, tak za podpis koho bys byl ochotný zaplatit víc? Máš nějaké přání?
Chtěl bych mít Freddieho Mercuryho a Charlieho Chaplina. Ty se blbě shání, ale dají se.

No ale osobní setkání už ti nedopadne.
To ne, ale to jsou podpisy, za které platíš v těch řádech desetitisíců.

S kým by ses chtěl ještě setkat?
Hugh Jackman, za kterým jsme se snažili s Luckou vypravit do Berlína. Viděli jsme se tam s ním, ale nějaké bližší setkání by bylo lepší. A ještě bych se chtěl potkat s Anthony Hopkinsem. Od něj už autogram mám, podpis jsem získal od jednoho sběratele, když natáčel v Praze film Česká spojka.

Vždyť já jsem ti takhle v Trutnově také zprostředkoval jeden úlovek – Helenu Vondráčkovou.
Přesně tak.

A čtenářům taky prozradím, že jsi sehnal podpisy i od Miloše Zemana a Andreje Babiše.
To byly dárky pro kamaráda, aby měl radost. Napsal jsem jim speciální dopisy, aby mu odpověděli s věnováním. A povedlo se (smích).

Kolik ročně do své sbírky přidáš podpisů?
Už to není tak horlivé sbírání jako na vejšce, kdy jsem sehnal třeba 300 za rok. Teď je to ročně tak do padesáti podpisů. Člověk už nemá tolik času a vybírá si, komu napíše a nenapíše. Při mé rychlosti psaní to chvilku trvá. A něco stojí i to vyvolávání fotek.

Kdo je zatím tvým posledním úlovkem?
Herec Daniel Brühl, se kterým jsem se setkal poprvé v roce 2015 v Praze. On teď natáčel v Čechách film Na západní frontě klid a já jsem od něj chtěl mít podepsanou jednu speciální fotku ze seriálu od Marvelu. Poslal jsem mu ji na natáčení.

Michal Bogáň
michal@trutnovinky.cz
Foto: Miloš Šálek a archiv Jakuba Erbena