Sobota

25. září 2021

Nyní

19°

Zítra

20°

Svátek má

Slavní rodáci: Josef Jan Hanuš, stíhací eso z Dolních Štěpanic

13. 9. 2021

page.Name
Mají-li být Češi potažmo Čechoslováci na někoho ze své historie hrdí, patří do této skupiny nepochybně naši piloti, kteří během 2. světové války bojovali proti nacismu pod praporem britského Královského letectva. Československé perutě si brzy po svém zapojení do bojových akcí získaly úctu, respekt a uznání. Mnozí českoslovenští piloti dosáhli statusu „stíhacího esa“. Jedním z těchto es byl i krkonošský rodák Josef Jan Hanuš, od jehož narození si připomínáme 110 let.

Josef Jan Hanuš se narodil 13. září 1911 v Dolních Štěpanicích. Byl vlastně takový rebel, protože už od mládí se cítil sešněrovaný přísnou katolickou výchovou a způsobem života svých rodičů. Brzy se proto vydal svojí vlastní cestou.

Když mu táhlo na dvacet let, odmaturoval na gymnáziu v Jilemnici a nastoupil jako učitel do nedalekého Jestřebí. Neuplynul ani půlrok, Hanuš jako mladý kantor šel k odvodu a dobrovolně se přihlásil k letectvu. Na začátku října 1932 pak narukoval k leteckému pluku 1 „T. G. Masaryka“ do Prahy a po týdnu byl odeslán k výcviku do prostějovské Školy pro důstojníky letectva v záloze. Letadla a uniforma ho okouzlily do té míry, že se rozhodl pro kariéru vojáka z povolání. Nastoupil na Vojenskou akademii a po jejím absolvování byl vyřazen v hodnosti poručíka a zařazen zpět k 4. pozorovací letce.

Po okupaci Čech a Moravy odešel Hanuš v červenci 1939 do Polska a na konzulátu v Krakově se nechal zapsat do formující se československé zahraniční armády. Brzy nato odplul do Francie. Po jejím rychlém debaklu v létě 1940 pak zamířil na britské ostrovy, kde podstoupil další krátký výcvik. Po jeho dokončení nastoupil v říjnu 1940 v Duxfordu k 310. československé stíhací peruti. Na jejích Hurricanech se zúčastnil závěrečné fáze slavné bitvy o Británii, v následujícím roce pak denní i noční hlídkové činnosti nad britskými ostrovy.

Hanuš však neměl příliš dobré vztahy s velitelem letky noční stíhací perutě Vlastimilem Veselým a možná i to napomohlo k jeho přeložení na vzdálené severoafrické bojiště, zejména k 600. noční peruti operující v alžírské Blidě, ale i dalších lokacích. V průběhu následujících deseti měsíců působení v severní Africe, na Maltě, Sicílii a v Itálii Hanuš vykonal celkem 79 bojových letů a sestřelil 4 německé bombardéry Junkers Ju 88 a poškodil 1 bombardovací Dornier Do 217.

V prosinci 1943 musel odejít na předepsaný odpočinek. 6. května 1944 se v Cambridge oženil s příslušnicí hlásné služby Lilian Evelyn Webbovou a 22. srpna 1945 se i s půlroční dcerou všichni odebrali do osvobozeného Československa.

V poválečné době se s Josefem Hanušem počítalo na místo velitele bitevního Leteckého pluku 106 v Chrudimi. Ten však nebyl nikdy založen. Pár dní po komunistickém puči v únoru 1948 byl dokonce nakrátko ustanoven náčelníkem štábu Velitelství Leteckého okruhu II v Brně, nicméně již 14. dubna 1948 dostal zvláštní dovolenou ze služebních důvodů, čímž byl de facto postaven mimo službu.

Rozhodl se proto se svou rodinou opět pro odchod do exilu, který byl však mimořádně dramatický. Po příchodu do Anglie se Hanuš vrátil zpět ke Královskému letectvu. Létal jako noční stíhač až do června 1951. Do penze odešel v sedmapadesáti letech 19. září 1968 v hodnosti „Squadron Leader“. V civilu pracoval nejprve u počítačové firmy ICL a pak ještě v jedné životní pojišťovně, ve které pracovala i jeho žena.

Své morální i politické rehabilitace se přeci jen dočkal. V roce 1991 byl nejprve povýšen na plukovníka, v březnu roku 1992 pak na generálmajora letectva ve výslužbě. Necelé dva měsíce poté, 21. dubna 1992, Josef Jan Hanuš ve věku 80 let umírá. Jeho jméno dnes najdete v čestném seznamu Rytířů nebes.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Battle of Britain Monument

 

Jiří Štefek