Středa

21. února 2024

Nyní

Zítra

Svátek má

Dolní Branná žije!

13. 11. 2023

page.Name
Dolní Brannou asi každý Vrchlabák zná. Co ale i mě poměrně překvapilo, je sociální život a počet akcí, které se v Dolní Branné konají. Ne za všemi, ale za mnoha z nich stojí dvě ženy, Markéta Čejpová a Anna Radoňová Pilgrová. V rozhovoru pro Vrchlabinky se rozpovídaly o svých aktivitách v obci a počinech, které v ní podnikají, jako je třeba workoutové hřiště, Mikuláš na louce, Cyklopožehnání a další.

V Dolní Branné dva roky zpátky vyrostlo workoutové hřiště. Jak vlastně přišel nápad něco takového podniknout?
Markéta: My jsme to nazvali „Sportovní louka pro všechny generace“ a kromě workoutového hřiště je tam i prostor pro hraní petanque a posezení.
Anna: Před koncem roku se nás tehdejší starosta Libor Čvančara zeptal, co bychom na Branné ještě vylepšili, co nám chybí. Tak jsme navrhli petanqové a workoutové hřiště. Máme tu poměrně aktivní mládež, především běžce na lyžích a hasiče, pro které je tu akcí a programu poměrně hodně. Pro starší lidi tu ale nebylo nic se zaměřením na sport. Právě však starší generace je ve vesnici celkem aktivní a mají zažité, že se scházeli. Proto jsme se rozhodli pro tento projekt, aby zde měli nějakou volně přístupnou sportovní aktivitu. Nakonec petanque i hřiště slouží vlastně pro všechny. Zároveň to také motivuje lidi projít se až ke konci obce směr Kunčice. Většina akcí se koná spíše v centru obce. Dolní Branná není jen hlavní silnice Vrchlabí−Praha. Projekt workoutového hřiště plně zaplatila obec, na ostatním se podílela Nadace Via a hodně dobrovolníků.
Markéta: Ještě jedna důležitá věc, na okraji obce v sousedství Harty a Kunčic projíždí hodně cyklistů. Je to tedy i pro ně, mohou se tam protáhnout, oddychnout si nebo se schovat před deštěm, což se děje vlastně celkem často, protože tady široko daleko nic podobného k dispozici není.

Jak vypadá a probíhá takový proces stavby samotného hřiště? Jak jste postupovali a jak jste například vybírali, co na hřišti bude?
Anna: Strukturu hřiště jsme si poskládali sami, i když jsme se byli podívat například na hřišti na Liščáku a konzultovali jsme to také s firmou Colmax, která se nakonec vybrala. Hlavně jsme se to opravdu snažili přizpůsobit spíše starším lidem, protože mladší mají přece jen více možností.

No a co zpětná vazba? Najde si hřiště ve vesnici velikosti Branné zájemce?
Anna: Dolní Branná má asi tisíc obyvatel, to si myslím, že není zase tak málo, ale ano, najde. Lidé opravdu chodili, ať už místní, ale i lidé z Kunčic, z Harty se sem naučili chodit.
Markéta: Chodí tam i rodiče s dětmi, zajedou si tam na kolech a děti tam potom blbnou na hrazdě, vlastně to jsou opravdu všechny generace, když nad tím takhle přemýšlím.

Pokud byste stavěli hřiště znovu, udělali byste něco jinak? Ukázalo se něco během provozu?
Anna: Ze začátku se objevily reakce, že chybí například právě hrazda. Ta se následně doplnila, aby bylo něco i pro teenagery. Určitě bychom vylepšili posezení. Později vznikl ještě jeden podobný prostor více v centru obce, kde ale zase nejsou workoutové prvky. Na hřišti pravidelně pořádáme akce, jako je jarní slavnost, Velikonoce, v zimě Mikuláš, taky jsme tam pořádali soutěž v petanque. Využívat se to naučili už i lyžaři a běžci, už nevybíhají pouze do lesů směr Martinice, ale vezmou to tudy a trochu se tu protáhnou. Povědomí, že tu hřiště je, se šíří sice pomaleji, než jsme čekali, ale postupně se zvyšuje.
Markéta: Také máme v plánu hřiště trochu zastínit, to se nám zatím realizovat nepodařilo. Chtěli bychom doplnit živý plot, aby to nebylo tolik otevřené. Někdo z toho má stále pocit, že je to moc na ráně, moc na očích u té silnice. A co se týče těch cvičících prvků, tak nemáme žádné reakce, že by někomu něco chybělo. Taky chceme, aby tam bylo dost prostoru a nebylo to přeplácané. Myslíme, že prvků je na hřišti akorát.

Na jednu stranu hřiště celé financuje obec a také zapůjčuje vlastní pozemek. Na druhou stranu jste říkaly, že vylepšit by šla spolupráce právě s obcí. Tak kde to drhne?
Markéta: Hlavně jde asi o tu propagaci, protože donedávna Dolní Branná neměla ani vlastní facebookové stránky. A tím, jak v dnešní době svět žije na sociálních sítích, nebylo možné propagovat Dolní Brannou jako takovou. Přitom se tu děje mnoho zajímavých akcí, protože jsou tu velmi aktivní jak například hasiči, tak ale také senioři a sportovci. Muzeum lyžování je nyní již taky hodně viditelné. Když ale začínala v roce 2021 Sportovní louka a zakládala se pro ni facebooková stránka, tak se na ní následně propagovaly vlastně všechny brannské akce. Není to tak dávno, co se tu všechny informace posílaly přes e-maily. To dlouhou dobu pokulhávalo a teprve teď to začíná nabírat obrátky, aby se naše obec začala trochu více dostávat do povědomí okolí.

Mluvili jsme o tom brannském Mikuláši na louce. Pro lidi, včetně mě, kteří tam třeba nebyli: Jak taková akce probíhá?
Markéta: No speciální je to hlavně tím, že je to venku, je zima a občas máme i sníh. (smích) Vypadá to tak, že se za pomoci hasičů postaví další stany okolo již stojící pergoly a společnými silami zajistíme občerstvení. Dámy z Klubíčka, což je klub místních seniorů, napečou. Zajistíme teplé nápoje, seženeme špekáčky…
Anna: Máme tam švédské ohně a přichází živý Mikuláš s čertem a andělem. V koši přinesou nějaké dobroty pro děti. A k tomu probíhají různé dílničky a soutěže.
Markéta: Je to například skákání v pytli, hod špalkem a podobné netradiční hry a soutěže. Je to jiné tím, že je to prostě na louce v zimě, tím je to asi hodně specifické. Když se potom setmí, už vlastně není ani světlo a máme jen ohně, což dodává celé akci docela zajímavý ráz.

Umím si představit, že to naláká lidi z Dolní Branné, ale navštíví to i lidi z okolí? Kolik tak přichází lidí?
Anna: Pokud nejde o lidi z Dolní Branné, tak spíš z Kunčic, ti to mají nejblíž.
Markéta: Je to hlavně pro místní, ale kdo si cestu najde, je vítán.
Anna: Je to taková komorní akce do sta lidí. Asi je to i tím, že to děláme celé v maximálně pěti lidech. Bylo to zatím dvakrát, letos to bude potřetí.

Koukal jsem, že se toho v Dolní Branné děje poměrně hodně. Co je vlastně v plánu dál? 
Anna: Poslední akcí v Branné byly podzimní radovánky, to pořádala obec a hasiči a byla otevřena muzejní kavárna v Muzeu lyžování. Chystá se již tradiční vánoční koncert a rozsvícení vánočního stromu. V muzeu jsme v rámci výstavy lidových řemesel plánovali i jarmark, to ale nakonec nevyšlo. A 9. prosince nás čeká právě ten Mikuláš. A pro dospělé páry tu dokonce probíhají taneční kurzy.
Markéta: A z takových netradičních akcí přišla Anička před dvěma lety s myšlenkou Cyklopožehnání. Tehdy jsme to pořádali poprvé. Koná se na jaře v místním kostele sv. Jiří. Je to domluvené s panem farářem, který požehná všem cyklistům a jejich kolům, koloběžkám, odrážedlům a letos jsme tam měli i vozíčkáře s handbikem. Je to krásná akce, která není zatím příliš známá. Je to stále v takovém komorním provedení, ale je to moc milé.
Anna: První požehnání bylo 25. června a letos to bylo už v květnu. Na příští rok termín ještě upřesníme, ale bude v druhé polovině května.

Asi nejste jediné, kdo takhle v Branné něco organizuje. Dějí se tu i akce z jiné iniciativy?
Markéta: Ale ano. Něco dělá obec, škola, něco hasiči…
Anna: Ta iniciativa přichází většinou právě od nich. Mají tu širokou základnu a prostředky i zázemí. Pořádají třeba akci na čarodějnice, které letos byly nádherné. Bylo to v areálu „v břízkách“ za motorestem a tenisovými kurty, které byly nově zprovozněné.
Markéta: Hraje se tu také fotbal. Dolní Branná má fotbalový tým dospělých chlapů. Dětský potěr, co tu máme, sice nesoutěží, ale tréninky mají.
Anna: Jinak co vím, tak pod Sokolem jsou florbalisté a hraje se stolní tenis. A potom je tu líheň budoucích biatlonistů a běžců na lyžích.
Markéta: Abychom ty kulturní a sportovní počiny vyvážili, obec Dolní Branná pořádá koncerty, ať už varhanní, nebo jsme tu měli i sbory z Německa. Koncerty se konají v kostele, je to krásný prostor s dobrou akustikou. Škola tam občas také dělá koncerty. Nezdá se to, ale Branná žije, akorát už ne asi tolik, jako to bylo před covidem. Mám pocit, že tu covid hodně utlumil lidskou soudržnost a chuť se potkávat, ale myslím, že to bude ve spoustě jiných obcí podobné.
Anna: Je taky zajímavé pozorovat, jak si každá akce najde svoje publikum a lidi, kteří si ji užijí.

U Markéty to jsou i akce vrchlabské, ale obě dvě asi věnujete hodně času veřejnému dění. Je to časově náročné?
Anna: Markéta už je hodně zběhlá, je to matadorka takových akcí. Zas tak náročné to asi není, pokud máte nějakou základní myšlenku a držíte se nějakých bodů. Spíš je těžké na to sehnat finance.
Markéta: A všude řešíme pomoc. Hledáme vždy lidi, dobrovolníky, kteří by do toho šli s námi. S tím se potýkáme úplně všude. Najít dobré duše, které tomu věnují svůj čas a energii, je asi to nejnáročnější.

Říkám si, jak moc vám to leze do osobního života i ve spojení s nějakým vaším zaměstnáním. Jak to zvládáte časově?
Anna: Shrnula bych to asi tak, že když to chcete dělat, tak si na to ten čas uděláte. Kdybych to dělat nechtěla, tak to prostě nedělám.
Markéta: Za mě je to to stejné. Dokážu si to rozložit i přes to, že mám poměrně náročnou práci, rodinu, děti. Jasně, že to žere nějaký čas, ale mám tu sedět a koukat do zdi?
Anna: Je fajn potom vidět pozitivní reakce lidí, kterým se to líbilo.

Antonín Kašpar
redakce@vrchlabinky.cz