Pondělí

20. května 2024

Nyní

18°

Zítra

19°

Svátek má

Peter Olšák: Elektroakupunkturou jsem si našel svůj vlastní způsob léčby

14. 4. 2024

page.Name
Nikdo neví, co ho na životní cestě potká. Příběhy lidí, kterým jejich aktivní život ze dne na den skončil, protože je potkalo fatální zranění spojené s kompletně přerušenou míchou a následným ochrnutím, vypadají na první pohled zcela beznadějně. Nyní jim ale svitla naděje, která se rovná zázraku.

Je tady totiž léčebná metoda, s níž přišel rehabilitační lékař Peter Olšák se specializací na elektroakupunkturu, který působí v dětské léčebně Vesna v Janských Lázních. Právě jeho revoluční metoda kombinující tradiční akupunkturu s nejnovějšími poznatky fyzikální medicíny, dokáže vrátit pohyb pacientů s tímto zdánlivě neřešitelným postižením. „Když se výsledky začaly dostavovat, byl to opravdu zážitek svým způsobem jsem to považoval za malý medicínský zázrak,“ řekl lékař.

Jste autorem funkční léčebné metody nervového ochrnutí AC-TIVE ENF, která vznikla spojením lékařské akupunktury a znalostí fyzikální medicíny, jíž jste rozvíjel ve spolupráci s Univerzitou Palackého v Olomouci. Co tomu předcházelo?
Nejprve jsme léčili pacienty trpícími bolestmi. Problém 
ale byl s lidmi, kteří mají nervové poškození tak velké, že jejich pohyb byl minimální nebo se našimi léčebnými metodami nedařilo jejich zdravotní stav zlepšit tak, abychom s tím byli spokojeni my i samotní pacienti.

Jaké cíle jste si tedy tenkrát stanovil a co pro vás bylo hlavní motivací?
Mojí snahou bylo pro tyto pacienty vymyslet postupkterý by dokázal zlepšit jejich pohyb a byl účinnější než postupy, které obvykle používáme. Rozhodl jsem se spojit fyzikální léčbu s lékařskou akupunkturou. Nad tím jsem začal bádat a po čase jsem zjistil, že když se aplikace podaří provést optimálním způsobem, pacienti mohou dosáhnout pohybu. Takto to pokračovalo až do roku 2021. Pak jsme ve spolupráci s vědecko-technickým parkem a s přírodovědeckou i lékařskou fakultou olomoucké univerzity vytvořili projekt, kdy jsem přišel s nápadem zkvalitnění postupů přes jiné typy jehel pro elektroakupunkturu. Společně jsme poté vyvinuli účinnější jehlu. Tu ještě bohužel není možné použít pro běžnou aplikaci, ale pouze výzkumně. Doufám ale, že se nám podaří sehnat investory, kteří budou ochotni tento projekt podpořit, abychom mohli nový typ používat, což by vedlo ke zlepšení aplikací.

V čem konkrétně tento typ léčby spočívá?
Při aplikaci spojíme body a dráhy, které jsou v těle dané atlasem akupunktury, elektrickým proudem, který přivedeme do těchto bodů skrze akupunkturní jehly. Pacient čeká na to, až dojde k dráždění bodů různých stupňů intenzity, a my ho pak vyzveme, aby se pokusil provést pohyb. A hned v průběhu aplikace se o to začne snažit. Poté změníme kombinaci bodů a postupujeme zase stejným způsobem. Takto se celý postup odehraje přibližně pětkrát až šestkrát. Po vytažení jehel z těla sledujeme, zda je pacient schopen pohybu sám bez naší pomoci.

Vzpomínáte si na prvního pacienta s úplným přerušením míchy, kterého jste touto metodou léčili a s jakým výsledkem?
Můj první pacient, kterého mám v péči nejdéle, je v současné době šestnáctiletý Viktor. Toho před rokem a půl zavalily v lese klády, došlo u něj k
e kompletnímu přerušení míchy a ochrnutí dolních končetin. Přišel k léčbě až po 13 měsících od úrazu. Kdybych věděl, že má míchu úplně přerušenou, do léčby bych ho nevzal. Osud to ale chtěl jinak, elektroakupunkturu jsem nakonec provedl i u něj. Výsledkem bylo, že už po druhé aplikaci se u Viktora podařilo obnovit volní pohyb a dokáže pohybovat nohama i bez stimulu jehliček elektroakupunktury. Pohyby neztrácí, ale naopak se v nich stále zlepšuje, což je zásadní. Dokonce dozrál do takové fáze, že je dnes v tak zvaném exoskeletu, což je podpůrný aparát pro dolní končetiny, dokáže ve vertikální poloze kroky udělat. Myslím, že se dopracuje k tomu, že při chůzi v exoskeletodloží chodítko a začne používat berle. Právě jeho příběh se pro mě stal velkou motivací pokračovat v tomto druhu léčby.

U kolika pacientů se zcela přerušenou míchou díky tomu došlo k částečné obnově pohybu v trupu a dolních končetinách?
V současné době máme v léčbě celkem jedenácti pacientů s přerušenou míchou. Jedna pacientka byla ochrnutá deset let a po našich aplikacích u ní došlo k takovému zlepšení, že se začala částečně pohybovat. Dokonce mně poslala video, jak se snaží chodit po čtyřech, a to je ohromný pokrok, když uvážíme, kolik let byla nehybná. Zajímavé je, že zatím u všech jedenácti pacientů dochází ke zlepšení pohybu. Když se výsledky začaly dostavovat, byl to opravdu neskutečný pocit a svým způsobem jsem to považoval za malý medicínský zázrak.

Jak na návrat k částečnému pohybu reagovali sami pacienty?
Vnímám to tak, že někteří z nich sami nemohou tomu uvěřit, že by to mohla být realita a v jejich pocitech je určitý úžas. U pacientky, která měla kompletně přerušenou míchu a měla deset let ochrnutou spodní částí těla, po léčbě elektroakupunkturou došlo k částečné obnově pohybu. Napsala m
i, že má pocity euforie i zmatku. Za asi největší nepopiratelný pokrok považovala stabilitu bez podpory, a to pro ni nebylo neuvěřitelné. Pro nás je také důležité nedávat jen na pocity pacienta, ale vše ověřovat, vyhodnocovat a testovat. Samozřejmě hodně záleží na tom, jak se pacient na aplikaci dokáže soustředit a dát pokyn hlavě, aby pohyb vytvořila. Už od roku 2017 jsme začali pacienty kvalitně testovat ještě na rehabilitačním oddělení v Olomouci. Například jsme u jedné pacientky zkoušeli test se skleničkou, kterou nedokázala uchopit a vzít ze stolu. Už dvacet minut po aplikaci se to podařilo. I u kompletního přerušení míchy lze elektroakupunkturou dosáhnout velmi dobrých výsledků, ale důležitá je vždy spolupráce pacienta.

Do jaké míry se tato metoda od roku 2016, kdy vznikla, dále rozvíjela?
U dospělých pacientů, kteří mají přerušení míchy jen částečné, tato metoda funguje velmi dobře. Jsme efektivní a schopní u velkého procenta pacientů dosáhnout zlepšení hned po první aplikaci, což je velmi důležitý faktor. Zjistili jsme také, že u některých starších ochrnutí, nastal částečný pokrok, i když je to zhruba jen u třiceti procent pacientů. Přišli jsme i na to, že se léčba dá aplikovat rovněž u dětských pacientů. Je to jedna z velmi účinných možností, jak jim pomoci. Jed
en z nejvýraznějších posledních kroků je naděje na zlepšení stavu pacientů s kompletně přerušenou míchou, protože ve světovém měřítku v tomto ohledu neexistuje žádná účinná léčba. Ukazuje se, že pacientům bude možné touto metodou alespoň částečně pomoci.

Existuje nějaká naděje, že časem dojde k úplnému uzdravení těchto pacientů?
Asi nedojde k úplnému uzdravení, to si moc neumím představit. Co by se však dalo předpokládat, což je příklad zmíněného Viktora, že pokud budou mít nějakou podporu dolní končetiny třeba pomocí exoskeletu či speciálních dlah, mohli by za těchto okolností zvládnout chůzi, a to je reálně dosažitelné. Jestli se podaří udělat ještě jiný pokrok, je otázkou dalšího zkoumání a vývoje v této oblasti. Je zajímavé, že u všech pacientů, které máme zařazené ve sledování, ještě stále k posunu dochází, a to je určitě potěšitelné.

Bylo dříve úplné přerušení míchy, které vedlo k ochrnutí, medicínsky zcela neřešitelné?
Ano, je tomu tak. Existují pokusy, které se to snažily řešit, ale pokud mám správné informace, nikdy nedošlo k tomu, aby pacienti byli schopni vlastního volního pohybu.



Kolik pacientů s pohybovými problémy jste s pomocí elektroakupunktury už léčil?
Mám celkem podrobné záznamy a od roku 2016 je jich více než sedm set.

Které typy úrazů, podle vašich zkušeností, nejčastěji vedou k přerušení míchy?
To je těžké specifikovat, protože každý, kdo tady byl, měl jiný typ úrazu. 
Na tuto otázku by spíše odpověděl někdo z lékařů na spinální jednotce. Osudy těch lidí jsou ale velmi těžké a mají můj velký obdiv, jak se dokážou se svou situací vypořádat.

V dětské léčebně Vesna ve Státních léčebných lázních Janské Lázně působíte jako rehabilitační lékař se specializací právě na elektroakupunkturu. Proč jste se vydal tímto medicínským směrem?
Má práce zahrnuje více činností a elektroakupunktura je jedna z nich, i když ji nyní provádím z osmdesáti procent svého pracovního času. Snažím se v ní posouvat, umožňuje mně profesní růst a baví mě. Musím ale říci, že v rehabilitační medicíně mě baví skoro všechno. Elektroakupunktura, která mě hodně těší a vyvolává spoustu emocí, je motivací nejen pro mě samotného, ​​ale hlavně pro pacienty. Pro ně jsou pokroky v této léčbě velmi důležité a jsou rádi, že tuto možnost mají. Akupunktura mě vždycky zajímala. Dnes už se výsledky léčby touto metodou dají velmi dobře zhodnotit a na bolestivé stavy opravdu funguje ve velmi významné míře. Tento směr jsem se pak snažil vyzkoušet a lákalo mě propojit lékařskou akupunkturu se znalostmi fyzikální medicíny. Elektroakupunkturou jsem si našel svůj vlastní způsob léčby, aby její efektivita byla co největší.

Loni jste vedl tým vědců Univerzity Palackého v Olomouci, kteří zvítězili na Transfera technology day 2023 s inovativními jehlami pro aplikaci elektroakupunktury. Co rozhodlo o vašem vítězství?
V soutěži se hodnotil
a nejevědecká hodnota představeného projektu, ale zároveň, zda má potenciál obstát v praxi a v komerčním průmyslu. Komise, která byla složena z fundovaných odborníků, vyhodnotila, že náš projekt je nejen efektivní, ale také pomocí inovativních jehel je schopen pomáhat lépe pacientům. To asi rozhodlo o našem úspěchu. Moc bych si přál, aby se našel investor, který naše snažení podpoří, my budeme schopni tuto metodu ještě posunout dál a nejen pacientům s úplně přerušenou míchou více pomoci. Podle prvotního měření, které jsme prováděli v rámci soutěžního projektu, který podpořila Technologická agentura České republiky, se ukázalo, že tyto jehly jsou o třicet až čtyřicet procent účinnější než ty, které máme k dispozici nyní. To považuji za velmi významné.



Jste slovenský rodák, který po studiích pracoval deset let jako rehabilitační lékař v olomoucké fakultní nemocnici. Na podzim roku 2020 jste nastoupil do dětské léčebny Vesna. Co k tomu vedlo, že jste zamířili do Krkonoš, kde jste už čtvrtým rokem?

Kdysi jsem tady byl na praxi jako lékař před atestací, takže jsem měl možnost vidět, jak se tady pracuje. Zaujalo mě, že Vesna je pracoviště, které má největší portfolio dětských neurologických diagnóz, a že je to pro mě profesionálně velmi zajímavé, protože jsem se chtěl dětskou rehabilitaci vždycky zabývat. Už v Olomouci jsem měl ambulanci dětské rehabilitace, kde jsem se ve věcí posunul, a chtěl jsem se ve směru ještě více rozvinout, což se mně tady myslím daří.

Co vám působení v Janských Lázních dává profesně? Jak se zde cítíte?
V současné době tady máme velmi dobrý tým lidí, kteří pracují nejen hlavou, ale i srdcem. 
Teď jsem rád, že jdu ráno do práce a těším se na své kolegy. S nimi i s vedením lázní se velmi dobře spolupracuje. Moc si cením naší pracovní atmosféry. Přál bych si, aby nám co nejdéle vydržela a dokázali jsme se stále posunovat nejen profesně, ale i osobnostně.

Okouzlily vás něčím nejvyšší české hory?
Tím, že jsem původem ze Slovenska, mám velice rád i tamní hory. Moje láska k Tatrám je minimálně stejná jako ke Krkonoším. Rozhodně je to ale jedna z věcí, která mnou rezonuje. Moje manželka by o tom mohla vyprávět. Když jsme spolu byli poprvé v Krkonoších, říkal jsem jí, že se zde cítím nějak zvláštně, jako kdybych tady měl něco dělat. Po deseti letech se to naplnilo.

Vaše práce je určitě náročná a založená na velké zodpovědnosti Jak tedy ve volném čase relaxujete?
Část koníčků jsem musel z časových důvodů omezit. Vždycky se ale snažím vytvořit si chvíle klidu v posledním období mám hodně rád výlety do hor, do lesa a do přírody. Také rád trávím čas s dětmi na zahradě, to je pro mě relaxace.

Hynek Šnajdar
hynek@trutnovinky.cz
Foto: Kateřina Svobodová