Čtvrtek

13. srpna 2020

Nyní

22°

Zítra

25°

Svátek má

Petr Dědek: Život v Krkonoších bych za jiné místo nevyměnil

10. 7. 2020

page.Name
Pracovitý, schopný, zásadový. A především úspěšný. Takový je podnikatel, mecenáš i milovník sportu Petr Dědek. Během tří desítek let se svojí pílí i drajvem vypracoval mezi nejbohatší české podnikatele. Ve velkém a otevřeném rozhovoru pro Vrchlabinky Petr Dědek vzpomíná na svoje začátky, hovoří o svém sepětí s hokejovými týmy z Pardubic i Vrchlabí, ale i bez příkras popisuje svoje vztahy s vrchlabskou radnicí. Rozhovor v červencovém čísle Vrchlabinek byl z prostorových důvodů zkrácen, zde vám přinášíme jeho plné znění.

Sedíme u vás v kanceláři ve vašem nově vybudovaném kancelářském objektu v Lánovské ulici. Kdy bude tato budova otevřena a kdo všechno v ní bude sídlit?
Budova skupiny DD již otevřena je. Dostali jsme zkušební provoz v březnu letošního roku. Teď jsme dokolaudovali a oficiálně otevíráme v červenci takovým malým openingem pro partnery a zaměstnance. Samozřejmě nám to trochu zkomplikovala COVID doba. Nicméně jsem rád, že po několika letech příprav to dopadlo a nejsme na více místech po Vrchlabí. Celá naše skupina je nyní pod jednou střechou.

Rozumím tomu správně, že zde budou sídlit jen vaše společnosti?
Ano. Je to budova jen pro management a zaměstnance skupiny DD.

Scházíme se k tomuto rozhovoru v neděli (14. června). Pro většinu lidí je neděle sváteční nebo odpočinkový den. Jak to máte vy co se týká rozdělení všedních a víkendových dní z hlediska práce a odpočinku?
Já mám volno, když mám dovolenou. Včera jsme tu měli například představenstvo HC Dynamo Pardubice. Bylo nás tu dvanáct a jeli jsme od osmi hodin ráno do dvou odpoledne. Sobota nesobota. Když je potřeba, tak se pracuje. Jinak jsem samozřejmě rád, když si najdu volnou neděli pro rodinu.

V kolik hodin začíná vás obvyklý pracovní den?
V šest hodin ráno.

Kolik času denně věnuje práci?
Jak který den. Do sedmi, do osmi večer. To ale neznamená, že končím s prací. Ale přijedu domů, dám si večeři a čeká na mě můj druhý malý syn, abychom se viděli. Takže si chvilku pohrajeme a po desáté hodině večer zasednu k e-mailům a pracuji.

Jak často se dostane ve Vrchlabí do města, do restaurace nebo po okolí na výlet?
Je pravdou, že nyní je ta doba trošku jiná. Byli jsme zvyklí chodit s rodinou v sobotu dopoledne na kávu do Botty. Měli jsme nějaké pravidelné návštěvy města. Já tu samozřejmě bydlím a Vrchlabím tudíž každý den několikrát projíždím.

Změnil se během COVIDové doby nějak váš pracovní režim?
Začátkem pandemie jsem jezdil dříve z práce a chodili jsme na procházky. Naštěstí bylo hezky, svítilo sluníčko, tak jsme nebyli doma v nějakém útlumu. Ale jak ta doba pokračovala, tak to bylo pracovně horší a náročnější. Mnoho věcí se řeší on-line. Režim home-office je sice efektivní, ale pro management náročný na zkoordinování. Žádná práce nám neubyla, spíš naopak. Musela se dělat různá opatření a tak dále.

Podle aktuálního žebříčku časopisu Forbes jste 65. nejbohatší Čech s odhadovaným majetkem ve výši 3,5 miliardy korun. Jaký to je pocit probouzet se ráno s vědomím tohoto čísla?
Ráno vstávám asi úplně stejně, jako jiní lidé. Jestli mám o miliardu méně nebo více pro mne není podstatné. Jsou to jenom čísla. Čím více peněz nebo nebo majetku člověk má, tak je s tím více starostí. Je to tak, že peníze dělají peníze. Když peníze vyděláte, tak je investujete a je to takový kolotoč. Je to zkrátka rychlík, do kterého nasednete a ten jede a nezastavuje. A vy ho buď dobře řídíte nebo ho někde rozbijete. Mně se to podařilo zatím řídit dobře. Je pravdou, že podnikám třicet let a za tu dobu jsme jako rodina nějaký majetek nadělali. Bylo tam i štěstí a hodně píle a pracovitosti a někam jsme to dotáhli. Věřím, že COVIDovou dobou procházíme také dobře. Samozřejmě, že to některé naše aktivity zasáhlo či ještě zasáhne, ale není to nijak dramatické. I proto jsem ani v této době nezanevřel na společenskou odpovědnost.



Co byste poradil někomu, který chce být úspěšný jako vy?
Je potřeba být ve správnou chvíli na správném místě. I štěstí k tomu patří a je to samozřejmě o pracovitosti. My jsme začali podnikat na začátku 90. let a tam jsem se naučil hodně věcí. Nemám sice vysokou školu, ale za třicet let podnikání jsem získal drahocenné zkušenosti.

Pamatujete si, na čem jste vydělal váš první milion?
Ve svém podnikání v elektru. Já jsem vyučený jako elektrikář a začali jsme jako elektromontážní firma. Tento obor je pro nás jedním z největších, byť není úplně ze všech největší, a já ho mám rád a každým dnem se mu věnuji. Takže odpověď zní „na drátech“.

Nyní se přesuňme k hokeji. Na konci první červnové dekády vám zastupitelstvo Pardubic přikleplo majoritní podíl akcií v klubu HC Dynamo Pardubice. Proč jste si vybral právě tento tým?
Není žádný jiný srovnatelný klub jako Dynamo. Jeho historie je neskutečná.

Ale tu má přece například takový Litvínov také…
Pardubice mají šest titulů, jsou tam jména a mají diváky. Na zápasy chodí 10 tisíc lidí a základna fanoušků v regionu je obrovská, neskutečná. I ve chvíli, kdy byli poslední, tam chodilo i osm tisíc lidí na zápasy. Jména, která za Pardubice hrála, jsou neskutečné české legendy. Nicméně byla to i trošku náhoda. Když jsem se vrátil z dovolené, tak mě následujícího dne – 30. prosince – vyzvedl Ondra Heřman a jeli jsme se podívat do Pardubic na hokej a viděli jsme tu tragédii, ve které se tým právě nacházel. Ale i přesto tam bylo mnoho fanoušků, kteří tým stále podporovali.

Takže tam vás to zasáhlo?
Jo jo, tam mi jich bylo líto. Tak jsem řekl „dobře, jdu do toho“. V tu dobu už bylo výběrové řízení vypsáno a oficiální přihlášky se měly posílat do 3. ledna. Tak jsem ji 1. ledna poslal. Bylo to všechno takové emotivní. Napsal jsem e-mail náměstkovi primátora Janu Mazuchovi, že se také přihlašuji a 7. ledna byla komise a rozeběhli jsme to. S sebou jsem vzal Ondru Heřmana a říkal jsem jim, že pokud chtějí Dynamo zachránit, je potřeba tam dosadit jako krizového manažera Ondřeje Heřmana a že se musí udělat určité změny. Dodal jsem, že jim pomůžu a dodal jsem klubu nějaké peníze. Koupili jsme posilu Michala Vondrku, z Vrchlabí jsme stáhli Tomáše Rolinka, z Ruska jsme získali jednoho klíčového obránce Stěpana Zacharčuka. Úplně se změnila atmosféra v klubu a poslední čtvrtinu ligy jsme co do počtu bodů vyhráli. Vše jsme definitivně zachránili posledním zápasem v Brně. Zachránili jsme extraligu, ale mezitím už běželo výběrové řízení. Komise, dotazy a politikaření komunálních politiků, bylo to šílené a zdlouhavé. Proto jsem jim také na zastupitelstvu řekl, že tu jsem teď a pokud se nedohodneme, tak odejdu a už se nevrátím. Podpora mého vstupu je mezi fanoušky obrovská. Teď musíme dobře začít.

Kdyby jste z dovolené přijel později, nebo byl unaven a na hokej onoho 30. prosince byste nejel, tak byste nyní vlastníkem klubu nebyl.
Jasně, tak by to nebylo. Je to o náhodě. Ale jsem znám tím, že když něco rozjedu, tak to dotáhnu. Během procesu jsem měl obavu z toho, že budou politici kličkovat a že se nebudeme schopni domluvit na podmínkách. Ale musím říci, že jednání nebylo jednoduché, ale bylo velice korektní. Bylo korektnější než mnohdy jednání tady ve Vrchlabí. Vedení města Pardubic nyní moc dobře vědělo, co chce a že moje nabídka je dobrá. Základ byl, že tomu rozumíme, chceme pomoci a máme silné finanční zázemí. My jsme přišli dělat hokej a ne politiku. Chceme to dělat dlouhodobě. Pokud by se s námi chtěli každé dva nebo čtyři roky dohadovat, tak jsem jim řekl, že na to nemám čas. Viděl jsem, že si vedení města Pardubice té dohody váží a několikrát mně poděkovali. Na rozdíl od Vrchlabí, kde mi nikdo v prvním období, kdy jsem byl majitelem klubu a hrála se tu 1.liga, ani nepoděkoval.

Řekl jste, že se o nesestupu Pardubic rozhodovalo v posledním kole. Co by se stalo, kdyby zkrátka ten poslední zápas Pardubice prohrály a situace v tabulce by se vyvinula tak, že by Pardubice sestoupily do 1. ligy? Počítal jste i s tou variantou?
Ano, počítali jsme i s tou variantou. Byli jsme připraveni pomoci Pardubicím zpět z 1. ligy, ale asi by to bylo daleko složitější se domluvit. Jinak jeden z klíčových zápasů bylo derby v Hradci Králové, které jsme vyhráli. Sice jsme tam prohrávali, ale zápas jsme otočili a tam jsme to zlomili. A tam jsem už věděl, že to dáme. Šel jsem i po zápase poděkovat klukům do kabiny. Dnes je situace taková, že je pardubický hokej zajištěn na 25 let dopředu.

Vyhlásil jste ambiciozní cíl, že chcete do tří let titul. Na kolik je to realistické?
My budeme bojovat o titul už v první sezoně. Ale je to sport, na druhou stranu si vždy musíte dát nějaký cíl. Já bych byl nejraději, kdyby ten titul byl k výročí 100 let hokeje v Pardubicích. Tehdy na radnici jsem říkal, že si nedovedu představit, že Hašek, Šejba, Martinec, Janecký a další budou slavit 100 let pardubického klubu v 1. lize. Byla by to obrovská ostuda.

Součástí změn ve vlastnické struktuře HC Dynamo Pardubice bylo i navázání spolupráce s HC Stadion Vrchlabí a vaše znovuangažmá ve zdejším klubu. Jaká zde bude vaše role?
Historie mého působení u vrchlabského hokeje začala před sedmnácti lety. Já jsem se stal sponzorem, když Vrchlabí hrálo v krajské lize. Po sezóně jsem říkal šéfovi klubu Pepovi Stránskému, že buď si ten klub koupím a nebo už sem dávat peníze nebudu. Můj sponzorský dar byl dost veliký, protože oni si tehdy na všechno museli vydělávat úplně sami provozováním kempu a tak dále. Měli jsme tu nově postavenou halu. Nakonec mi Pepa říkal ať u toho zůstanu a abych si to koupil. Založil jsem společnost, postavil tým a během první sezony jsme postoupili do druhé ligy. Od začátku nás provázely velké problémy co se týče zranění hráčů. Hned první rok v 2. lize jsme měli velký malér, když kluci jeli z Mladé Boleslavi na trénink do Liberce, tak měli na dálnici nehodu a měli jsme tam smrťák. Sezonu jsme nějak dohráli, ale byla pro nás odepsaná.


Co bylo dál?
Další rok jsme se z toho oklepali a postoupili jsme do 1. ligy. V 1. lize jsme byli čtyři roky a vždycky jsme hráli play-off. Ale v éře, kdy jsem to vlastnil, tak jsme se s městem Vrchlabí neustále dohadovali – a tomu jsem se chtěl nyní v Pardubicích vyvarovat – jak má město hokej podporovat. Tady to bylo tak, že město ani neplatilo energie za halu. Všechno si musel platit klub. Tehdy to bylo neskutečné dohadování na radnici. Už jsem jim přinesl i klíče ať si to dělají sami, když nechtěli ani pokrýt náklady na energie na veřejné bruslení. Provoz zimáku jsem platil já. Proto jsem dal radnici na vybranou, buď to budu dělat já nebo si to dělejte sami.

Tento tlak zabral?
Ano, pak se to přenastavilo a radnice začala platit provoz zimáku, což je naprostým standardem v celé České republice. Tady vedení města pod starostou Sobotkou si to představuje tak, že do té doby, pokud to jede, tak to ždíme a zkouší, co kdo vydrží a pak trošičku ustoupí. Pak jsem měl chvilku i podporu pro hokej, pro 1. ligu, kdy nám město přispívalo milion korun ročně. Nicméně tohle je samozřejmostí všude už jen za tu reklamu, kterou jsme tím městu dělali. Všude se o nás psalo, hrály se tu poháry, jezdily sem extraligové týmy a zápasy byly vyprodané.

Pak jste ale s 1. ligou skončil. Proč?
My jsme se při osobním jednání dohodli na další podpoře pro následující období, ale na zastupitelstvu se to pak odhlasovalo jinak. Bylo to přesně to, co dělá Jan Sobotka neustále. Něco vám slíbí a pak to nedodrží. Vymluví se na ostatní zastupitele nebo radní. Přitom všichni víme, že on je ten, když chce, tak si tu podporu domluví. Když má zájem. Ale on vždycky chce ukázat, že je to jinak. Kvůli tomu já jsem skončil a s tím skončila i 1. liga ve Vrchlabí. Místo toho, aby mi poděkovali za to, co jsme pro Vrchlabí udělali, tak Sobotka napsal, že Dědek odešel dělat hokej do Hradce Králové. To je mu podobné, aby neukázal na sebe a své okolí, že něco podělali. Oni nás podrazili. Podporu nám zkrátili o nějakých 300 tisíc korun, ale tady šlo především o princip. Nesnáším, když se na něčem domluvím, ale ono je to pak jinak. I přesto já jsem tady u hokeje zůstal. Alešovi Cermanovi, který to tu převzal po mě, jsem hokej kontinuálně sponzoroval. Nikdo tu nedal hokeji větší finanční podporu než já. To, že se tu v poslední době hrála 2. liga a byli jsme na špici, se dělo díky tomu, že jsem to tu finančně podporoval. Jinak by tu hráči jako Bednář, Sýkora nebo Rolinek nebyli. Takže my jsme nikdy neodešli. Já jsem odešel jako majitel, ale vždy jsem tady hokej podporoval.

Nicméně, aby tu mohla být od nadcházející sezony 1. liga, tak zřejmě budete muset sáhnout do svého měšce ještě hlouběji, že?
To, že tu bude 1. liga, byl zájem Dynama Pardubice.

Ale zájem Dynama je přece i váš zájem, ne?
Samozřejmě. My jsme hledali partnerský klub, a samozřejmě kam jinam, než do Vrchlabí, bychom se měli obrátit? I tady jsme měli štěstí. Vrchlabí vyhrálo svoji skupinu, ale nemuselo do play-off a dostalo tu možnost 1. ligu hrát. Na to jsme kývli. Rozpočet 1. ligy je řádově 15 milionů korun a z toho více než polovinu platí Dynamo. Nejen, že sem bude dávat hráče, ale bude to stát i nějaké nemalé peníze. Proto byl pak docela zajímavý příspěvek pana starosty na jeho sítích, kde napsal, že „to všechno dělá Aleš Cerman, nicméně já jsem rád, že tu 1. liga bude, ale není to moje aktivita“. On se od toho takto neuvěřitelně distancoval, to určitě fanoušky „potěší“. I Aleš Cerman byl z toho překvapený. Pro upřesnění: město tu nepodporovalo hokej, ale platí pouze provoz haly. Už v době, kdy jsem působil na vrchlabské radnici, tak jsem se kromě přímé finanční podpory hokeje zasazoval i o to, aby v rozpočtu města byla samostatná kapitola na podporu mládežnického sportu. To je věc, která po mě zůstala, i když každým rokem zastupitelé tuto kapitolu krátí. Takže moje stopa ve sportu tu je, a to nejen u hokeje. Ale na druhou stranu však neodporuji takové projekty, které mi nedávají smysl.

Můžete být konkrétní?
Jsem například kritikem toho koupacího projektu, který Vrchlabí chce realizovat. Je populární stavět nové budovy, střihat pásky. Ale mělo by být prioritou udržovat i stávající zařízení. A to se tady neděje. Město vlastní několik nemovitostí, které jsou v dezolátním stavu a nestará se o ně. I ten zimní stadion by potřeboval reinvestovat peníze a město to jenom šolichá. Byli jsme svědky chodníku na Pražské ulici, po něm se nedalo patnáct let chodit. To byla jedna velká ostuda a tragédie. Místo toho město tady kontinuálně šetří pět roků na bazén a přitom se tady za tyto peníze mohly udělat jiné věci, které lidé opravdu potřebují. Vždyť oni tady v okolí mají k dispozici čtyři bazény. V Nové Pace, v Jilemnici a dva jsou ve Špindlerově Mlýně. Ale to, co tady ve Vrchlabí za 150 milionů korun vymysleli, je totální nesmysl. Potom tyto vázané prostředky chybí jinde. Je tady například tělocvična vedle Sporťáku v dezolátním stavu. Když jsme diskutovali o tom, proč město nepožádá o nějakou dotaci, tak nám pan starosta řekl, že nemá peníze na kofinancování. Přitom to je služba pro širokou veřejnost. Mně starosta řekl, že bazén chtějí proto, aby nastartovali cestovní ruch. Myslíte si, že někdo pojede do Vrchlabí kvůli bazénu? Absolutní nesmysl. U toho není žádné ubytování ani stravování. Tam nikdo nepojede. Jaký bude roční provoz? Oni si myslí, že to někdo bude provozovat za 0 korun. Nesmysl. My s tím máme velké zkušenosti, protože jsme jako firma několik bazénů dělali. S řadou provozovatelů jsem se bavil. Každý rok to bude stát minimálně 5 milionů korun na energiích a jednou za pět let tam musí být velká reinvestice za 10 milionů korun. Celé to tady je o tom, že musíte mít nějaké priority. Nikdy nemůžete mít vše najednou. Nejhorší je neudržovat to, co už stojí. Ať tedy město prodá majetek, o který se neumí postarat. Já jsem například před deseti lety zrekonstruoval městský dům pro divadelní spolek. Dal jsem přes osm milionů korun do městského majetku. Zaplatil jsem rekonstrukci a každý rok jsem dal milion korun na provoz. Teď to končí, protože mistři na radnici mají problém, že to konkuruje Střelnici. Tak už není dohoda o prodloužení původní desetileté smlouvy. A je to stále ten stejný příběh. Když někdo něco dělá pro lidi, tak zástupci radnice mu ani nepoděkují. Říkal jsem to i místostarostovi Plašilovi, že jsem se s něčím takovým jinde nesetkal. Ale Divadelní klub není moje jediná stopa ve Vrchlabí v oblasti realit. V minulosti jsem například pomohl městu se zbavit velkého problému s původním hotelem Kapitál nebo jsme dostavěli proluku nové Komerční banky.

Ale ještě zpět k hokeji. Já jsem ten vámi zmiňovaný příspěvek pana starosty, ve kterém sice příchod 1. ligy vítá, ale hned dodává, že je to rozhodnutí Aleše Cermana, na které město nemělo vliv, viděl. Proč to podle vás říká? Vždyť na hokej také sám chodí.
Jsem zvědav, jestli si tam půjde sednout a nechat se vyfotit s týmem před začátkem sezony.

Zřejmě očekává, že ho tam pozvete.
Já jsem říkal, že si tam vedle něj sednout nepůjdu. Buďto tam bude sedět on, nebo já. Protože opravdu není možné se takto vyjadřovat. To, že se tu opět bude hrát 1. liga, je velký posun a představitel města nemůže říci, že to je aktivita pánů podnikatelů a po něm nikdo nemůže nic chtít. Takto to přece nefunguje. On by měl být naopak rád, že se tu něco děje a být v tom aktivní. Jiný příklad. Měli jsme tu dvacet let fotbalové hřiště a kabiny to byla jedna velká ostuda. Možná i Sokol Hajnice měl toto zázemí lepší. Naštěstí přesun hřiště nakonec zaplatil stát.

Ve vašich odpovědích jste se už několikrát dotkl komunální politiky. Vy samozřejmě nějaké zkušenosti máte. V roce 2006 jste byl zvolen do vrchlabského zastupitelstva na kandidátce ODS a následně jste se stal i radním. Nicméně v roce 2010 jste kandidovat znovu, tentokráte už Starosty a nezávislé, avšak tehdy už jste získali jen 5,7 procenta a vy sám jste se do zastupitelstva ani nedostal. Čím si to vysvětlujete vzhledem k tomu, co jste pro město udělal?
Ano, nám ty hlasy v roce 2010 lidé nedali a byl jsem z toho zklamaný. Já sám jsem dostal nějakých 530 preferenčních hlasů, což mi připadalo opravdu málo, vzhledem k tomu, co všechno jsem tu udělal. Lidé mě zklamali, ale i přesto jsem svoji podporu zdejším sportovním a kulturním projektům nezastavil. Nicméně jsem řekl, že se do politiky už nevrátím a tím jsem uzavřel svoji politickou kariéru ve Vrchlabí.

A nelákalo by vás to ani do budoucna?
Ne, ne. Nelákalo. Mám rodinu a svoje podnikání.

Když jste váš návrat do politiky vyloučil, jak nahlížíte na skutečnost, že se ve Vrchlabí základ radniční koalice nezměnil už dobrých dvanáct let?
Řekl bych, že ta doba je ještě delší. Nicméně když jsem řekl, že se do politiky nevrátím, to neznamená, že nepodpořím některé schopné lidi, o kterých si myslím, že by to dělali líp. Jsem si naprosto jist, že je potřeba změna, protože to, co se tady odehrává, je tragédie. Je tragédie, že tu máme zastupitelstvo jednou za tři měsíce, tedy na samém okraji zákonné lhůty. To je naprosto proti zájmu občanů.

Já na zastupitelstvo chodím a z veřejnosti tam nechodí skoro nikdo. To příliš o velkém zájmu občanů nesvědčí. Nebo se mýlím?
Ano, je tu nezájem. Navíc oni tam lidi nic nezmění. Jsou zklamáni, takže tam ani nechtějí chodit. Nicméně to je standardem všude, že se lidé moc nezajímají o politiku. Protože když vidí a slyší, co se tam odehrává, tak se jim z toho zvedá žaludek. Ale říkám, že dobrý servis volených zástupců by měl být ve formátu zastupitelstvo jednou měsíčně a k tomu rada jednou za týden. A ne jako tady, kde starosta kumuluje funkce krajského zastupitele, senátora a starosty a nemá na nic čas. Mám z loňského roku osobní příklad, kdy jsme řešili jedno setkání a trvalo to skoro dva měsíce než mě kvůli své zaneprázdněnosti přijal. A tím, že kumuluje více funkcí, město trpí. Jestli si někdo myslí, že je Jan Sobotka superman, tak prostě není. Nemůže stihnout být v Hradci Králové, v Praze a tady na zámku a dělat vše, co dělat má. Proto to tady tak vypadá. Když si dá občan žádost, tak to trvá tři měsíce a musí mít štěstí, že to dá měsíc před zasedáním rady.

Říkáte, že Jan Sobotka není superman a že to tady nefunguje, ale on přitom dostává pravidelně okolo 2800 preferenčních hlasů. Čím si to vysvětlujete?
To je hrozně jednoduché. Když se někdo objeví, kdo by ho trošku kritizoval, tak mu to tak znechutí, až ho odradí. Máme tady radniční cenzurovaný časopis Puls. Když tam šel nějaký článek proti radnici, tak ho raději neotiskli. Je to v podstatě cenzura jejich tisku. Mají velký strach, aby se nepsalo něco proti nim. V každém případě to je tak, že to Honza dělá chytře. Chodí mezi lidi, podporuje spolky, ale to je málo pro město. Ale starosta musí jít na hraně, musí chtít pro to město udělat něco navíc a ne ho jen udržovat či šolichat. Není tu nic navíc. Všimněte si, že si ZVON i Volba pro město daly do volebního programu podporu průmyslové zóny. Nicméně fakt je takový, že podnikatelé odcházejí, protože nemají kde podnikat. Místo průmyslové zóny tu máme skládku. Já jsem jim osobně dával nabídku na to, že to společně uděláme. Vedle sebe tam jsou městské a moje pozemky. Nabízel jsem jim, ať pozemky koupí ode mne nebo ať mi prodají svoje, nebo společně sežeňme nějakého investora. Jejich odpověď byla, že na to nemají čas. Tak jsem udělal nabídku já, a přestože jsme se domluvili, jak to uděláme, tak nakonec tato nabídka neprošla. Proto jsem pak řekl, že s městem už nic dělat nebudu, protože tady to není možné. Nakonec přece jen vypsali výběrové řízení, ale dali do něj takové podmínky, že se nikdo nepřihlásil. To je právě důvod, proč je Sobotka tak úspěšný. On a jeho nejbližší spolupracovníci nechtějí dovolit někomu ukázat, že je lepší než oni sami. Problém je, že Vrchlabí má velice špatnou informovanost lidí.



Opusťme politiku a vraťme se ještě ke sportu. Vaše jméno je spojeno i s golfem.
Moje společnost Relmost jako promotérská firma, která je jedna z největších Evropě, vrátila golfovou European Tour do České republiky. Je to jedna z dvou největších golfových sérií na světě. Golf podporujeme již devátým rokem, koupil jsem televizní stanici Golf Channel pro Českou a Slovenskou republiku. Chtěli jsme tomuto sportu pomoci a propagovat ho. Protože on není jen sportem bohatých lidí, ale sportem široké veřejnosti. Česká golfová federace má 56 tisíc členů. Navíc golf je pro zdraví občana velmi prospěšný.

V jednom z rozhovoru jste řekl, že chcete z golfu udělat druhý biatlon.
Jo, je to tak. Mně se líbilo, jak šel biatlon hodně nahoru. Před deseti lety ho skoro nikdo neznal a nikdo na to nekoukal. Ale podařilo se vychovat talenty a tím se zájem o něj zvedl. A když potom vidíte závody Světového poháru v Novém městě na Moravě, kde přijde 100 tisíc diváků, tak to je úžasný. V tom je český národ jedinečný, jak se dokáže semknout a fandí svému sportovci či týmu. Biatlon je akční a totéž platí i o golfu. Byl bych rád, kdyby se nám podařilo v Česku vychovat druhého Tigera Woodse, ale bude to velmi náročné.

A skutečný Tiger Woods se někdy v Česku objeví? Třeba na některém z vašich turnajů?
Je to našim cílem. Kdyby letos nevypukl COVID, tak jsme byli velice blízko dohodě. Třeba napřesrok.

Co byste na závěr vzkázal čtenářům Vrchlabinek?
Vrchlabí mám rád, život v podhůří Krkonoš blízko přírody bych za jiné místo nevyměnil. Vždy budu podporovat zdejší aktivity, ať je na radnici ten nebo ten. Dělám to pro lidi. Doba, která nás čeká, nebude jednoduchá, ale společně to zvládneme.

Bio box
Petr Dědek (46)
Vystudoval obor elektrikář na Střední průmyslové škole v Trutnově. Začínal společně s otcem s elektromontážemi v rodném Vrchlabí, nyní je šéfem celé společnosti DD Group. S ní například staví pro Škodu Auto logistické parky. Silně se angažuje i v podpoře a financování sportu. Pořádá největší golfový turnaj v Česku a letos v červnu se stal majoritním akcionářem hokejového klubu HC Dynamo Pardubice. Časopis Forbes jej označil za 65. nejbohatšího Čecha s majetkem 3,5 miliardy korun. Petr Dědek ve svém volném čase sportuje, hraje fotbal, běhá na lyžích a věnuje se golfu. Má dvě děti.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Jiří V. Novotný