Děkuji aneb Vrchlabinky vyšly i uprostřed koronavirové epidemie

Každý se s danou situací musel, musí a i v dalších dnech či týdnech bude muset vypořádat po svém. Něco se tu však vynořilo a toto „něco“ nelze nevnímat či přehlédnout. Koronavirová epidemie, jejíž dopady fakticky zpomalily pádící každodenní čas, totiž každému z nás nastavila zrcadlo, odkryla mnohé a k mnohému nám naopak dala příležitost. Pokud ne přímo ke konání, tak alespoň k zamyšlení. A je na každém, zda tuto příležitost využije k nějakému posunu vpřed a nebo zda nad vším – stejně jako doposud – lhostejně mávne rukou.

Nebudeme si nic nalhávat. Nově vzniklé podmínky jsou obtížné a pro mnohé nepříjemné, svazující či deprimující. Ale stejně jako v historii i přes tyto objektivní překážky se mnozí dokážou přenést, projeví svoje lidství a i ve stížených podmínkách myslí na druhé a pomáhají jim.

Děkuji proto všem, kteří nezištně, bez ohledu na sebe sama, na svůj volný čas a na svůj osobní komfort, pomáhají druhým. Šijí pro ně roušky, vozí jim jídlo, pomáhají s nákupem a dopravou a dodávají jim útěchu. Je to obrovská lidská hodnota a já jsem rád, že ve Vrchlabí a jeho okolí ji tu stále máme. Jsem rád, že o některých těchto dobrých duších můžeme referovat v novém čísle Vrchlabinek a takto jim veřejně poděkovat. Díky posíláme i všem ostatním, kteří se věnují stejně bohulibým činnostem a jejichž jména či tváře v tuto chvíli neznáme.

Již nyní je nepochybné, že se ekonomika státu hluboce propadne, daňové příjmy se citelně ztenčí a státní rozpočet letos skončí v obrovském deficitu. To se projeví i v jednotlivých městech a jejich rozpočtech, které jsou z drtivé části plněny podílem z celostátně vybrané daně z přidané hodnoty či daně z příjmů fyzických osob ze závislé činnosti. Vybere-li méně peněz stát, dostanou jich v rámci rozpočtového určení daní méně i města. Tedy i Vrchlabí. Je nyní jen otázkou, jak velký tento výpadek bude. Raději počítejme s tím, že některé věci nebudou teď, ale třeba za rok či dva.

Stejně pustošivě dopadla situace na řadu místních firem, většinu obchodů a provozovatelů služeb, kteří ze dne na den zůstali bez příjmů. Zůstaly jim však povinnosti. Mysleme proto i na ně. Je to situace, kterou nezpůsobili, ale její následky dopadly na jejich bedra tvrdě a bez milosti. Drobná obchodní i podnikatelská infrastruktura je však pro klima města důležitá. Nenechme ji padnout. Zamysleme se nad tím, jak jí můžeme pomoci teď. Až se vše vrátí do (kdyžtak alespoň částečně) normální situace, choďme do těchto obchodů a utrácejme za služby a zboží. Bez toho tyto firmičky a obchůdky nepřežijí.

Závěrem bych chtěl poděkovat všem našim partnerům, kteří s námi zůstali i v této nelehké době, podpořili nás a pomohli nám pro vás připravit nové vydání Vrchlabinek. Při jeho výrobě jsme museli hodně improvizovat. Denně jsme pořádali přes skype mnohohlavé konference a řešili obsah. Přitom dlouhé dny jsme nevěděli, jestli vůbec vyjdeme a jak případně budeme výtisky distribuovat. Byl to adrenalin. Ale velice tvůrčí. Zjistili jsme při tom, co všechno umíme a že když se „kousneme“, umíme toho ještě více. Uvědomili jsme si zároveň, jak je pro nás důležitý facebookový profil (prosím sledujte ho), na kterém rychle dokážeme sdělovat důležité zprávy. Zároveň to je pro nás výzva k urychlenému spuštění klasických webových stránek vrchlabinky.cz.

Věřím, že dubnové číslo vašeho oblíbeného časopisu vám alespoň na čas umožní zapomenout na to, co se děje venku, a přinese vám zajímavé čtení.

Jiří Štefek
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: Michal Kriegler