Sobota

28. listopadu 2020

Nyní

Zítra

Svátek má

Došlo by k sametové revoluci, kdyby v té době řádil Covid...?

17. 11. 2020

page.Name
V úterý 17. listopadu si občané České republiky připomínají 31. výročí od událostí na pražské Národní třídě, které se staly spouštěčem Sametové revoluce a koncem zločinné komunistické diktatury. Proběhly by události podle stejného "scénáře" i v situaci, kdyby byla společnost paralyzována epidemií koronaviru?

Přemýšlel jste někdy nad tím, jak by vypadala (probíhala) sametová revoluce, kdyby v té době řádil Covid? Došlo by k ní vůbec? S touto otázkou redakce Vrchlabinek oslovila několik obyvatel Vrchlabí a zde přináší jejich odpovědi.

Josef Krejčí, první polistopadový starosta města Vrchlabí
Otázka to je absurdní a hypotetická. Podobné otázky nemám rád. Je to: co kdyby? Dobře si ale pamatuji, jak to u nás, ale i celém tzv. socialistickém bloku vypadalo. Blok se začal v souvislosti s procesem perestrojky v Sovětském svazu v roce 1987 rozpadat. Perestrojka, to byl ruský termín u nás známý pod názvem přestavba, byl to reformní program M. Gorbačova. Krizi ekonomiky – poklesu produkce, krizi zásobování a inflaci jsme měli překonat i u nás snížením kontroly plánovacího aparátu (u nás Státní plánovací komise v Praze v budově se 700 místnostmi).

Měli jsme zvýšit autonomii podniků a jejich sebefinancování. Zvýšit jsme měli úlohu zisku a celou ekonomiku zproduktivnit. Gorbačov také chtěl zajistit rozchod s nekontrolovanou mocí politického aparátu. Pak se rozpadla Varšavská smlouva (vojenský pakt soc. zemí), RVHP (Rada vzájemné hospodářské pomoci – obchodní organizace soc. zemí) a nakonec se rozpadl i Sovětský svaz.

Ale co to znamenalo pro nás? Třeba tady na Trutnovsku, u nás ve Vrchlabí. V roce 1989 jsem byl výrobním a technickým náměstkem v Krkonošském nábytku, tady na Trutnovsku. Zajistit materiál pro výrobu či potřebné nástroje a stroje, zajistit odbyt výrobků, to nebylo vůbec snadné. Podnik, v němž jsem pracoval, ještě svými „silami“ zajišťoval stavbu dvou hal pro výrobu. Mockrát jsem třeba sám dělal vazače jeřábníkovi, když nám přišel v noci vagon s panely. A zajistit ve Vrchlabí jeřáb, to taky někdy bylo složité. Sám jsem při výstavbě zajišťoval často i více než 20 brigádníků na dohody o práci. Současná generace asi vůbec netuší o čem to vlastně píšu. Sháněl jsem cement, sháněl jsem toho, kdo nám namíchá beton, kdo nám prodá či doveze písek. Byla to schizofrenní situace.

Jak jsme vůbec žili materiálně i duchovně? Pamatujete si to ještě? Že pravda byla ta skutečná, o které jsme hovořili doma či mezi svými nejbližšími přáteli, a jiná, ta socialistická, ve škole či zaměstnání, kterou jsme museli poslouchat – ti nejohebnější i šířit – když jsme chtěli žít v v klidu. Bylo třeba se chovat a hovořit tak, jak si přála strana a vláda, abychom měli práci odpovídající našemu vzdělání, aby naše děti mohli vzdělání získat. Abychom mohli – alespoň ti prověření – vycestovat do zahraničí. Ti statečnější, kteří odmítli žít a myslet dvojaký život se ocitli na okraji společnosti, někteří byli perzekvováni a řada schopných a čestných lidí odešla na Západ.

Před rokem 1989 jsme si jen vyprávěli o tom, jak je zásoben trh v západních zemích, a jen ve filmech a prodejních katalozích západních obchodních domů jsme mohli vidět rozsah druhů potravin a spotřebního zboží, stavebních materiálů, nářadí. Ano, i u nás bylo možné koupit lepší zboží – v Tuzexu, za bony od veksláků. I automobilisté si mohli vybrat z řady aut východních značek, zapsat se do pořadníků a čekat. A pak už jen čekali fronty u benzínových pump, servisů a prodejen náhradních dílů.

Vzpomeňme jen na socialistickou architekturu uniformních panelových sídlišť – u nás ve Vrchlabí třeba i bez kanalizace pro 5 či 6 tisíc lidí z Liščího kopce, na nenávratně poničený kolorit českého a moravského venkova, rozpadlé zemědělské usedlosti, pohraničí, neudržované a likvidované historické památky – u nás třeba kaplička sv. Anny u Labe i v Kněžicích, hřbitov, zničený klášterní kostel.... To nás bude provázet ještě dlouhá desetiletí. Jak nám komunisté prezentovali kapitalistickou cizinu a nekriticky vychvalovali Sovětský svaz, jak nám lhali o Černobylu nebo o čistotě ovzduší.....

I v našem městě projednávala městská rada Městského národního výboru materiály s názvem „Zhodnocení plnění úkolů organizací obchodu potravinářského průmyslu a organizací zabezpečujících služby na období letní turistické sezony, senoseče a žní“. Budu citovat jen kousek ze zprávy z roku 1989: „Dodávky obuvi byly řešeny sice dovozem z Čínské lidové republiky, ale tato obuv nebyla vždy kvalitní. Věc se promítá vytvářením velkých front před prodejnou po přejímce zboží. Byl nedostatek filmových materiálů jako jsou fotopřístroje, filmy apod. Průzkumem byl zjištěn nedostatek bavlněného prádla a to jak dámského, pánského a dětského, dále pak teplákových souprav. Stále je nedostatek tak žádaného oblečení z tzv. džínsoviny. Stále však zůstává neuspokojivá situace v oblasti ledniček, mrazniček, barevných televizorů, automatických praček, jízdních kol, dárkového sortimentu ze skla, porcelánu a keramiky. Nedostatky se projevují u dílčích druhů jako jsou např. konzervované okurky, kečup, ovesné vločky. Částečně budou kráceny dodávky těstovin, rýže, cukrovinek, drobného trvanlivého pečiva a koření. Jsou kráceny požadavky některých druhů zboží a to na vybrané druhy nápojů včetně minerálních vod, šumivých vín a zápalek. Zlepšení se očekává u zubních past a toaletního papíru“. To snad už stačí. Můžete si to přečíst, ty materiály ještě existují. A řada lidí si to snad ještě pamatuje....doufejme....

To, co jsem uvedl – to snad stačí k tomu, abych mohl konstatovat, že stav naší společnosti a ekonomiky v roce 1989 byl děsivý. Byla nutná změna. Změny by, dle mého názoru, probíhaly stejně, i kdyby v té době řádil covid. Takže k revoluci by došlo, covid necovid. A na začátku to probíhalo v celém socialistickém bloku a to včetně Sovětského svazu....

Petr Dědek, podnikatel a mecenáš
Opravdu nepřemýšlel,  ale věřím že by revoluci nezastavil ani covid.

Jan Švimberský, hostinský a prezident vrchlabského petánkového klubu
Revoluce nebo přechod ze socialismu na kapitalismus by byla určitě. Vliv případného covidu by byl pravděpodobně časový, tedy dříve nebo později by se to stát muselo. ta nejistota ve lži, zmatenosti, zklamání a nasranosti byla tak silná, že by to muselo přijít. Co je smutné a špatné je to že dnes je situace velmi podobná. Mám svůj názor na zastrašování Covidem. Covid tu bezesporu je, tak jako tu byla řada epidemií a prazvláštních chřipek, ale zneužívá se to k "vyšším záměrům".


Josef Chvalina, pedagog
Odpovím otázkou. Přemýšlel jste o tom, jak by byl Covid v té době mediálně zpodobněn? 

Jiří Štefek
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: Archiv, ČTK