Úterý

20. října 2020

Nyní

10°

Zítra

Svátek má

Pétanque není jen hra, ale i setkávání s lidmi, říká Jan Švimberský

12. 10. 2020

page.Name
Loni v srpnu uplynulo 25 let od založení petanquového klubu ve Vrchlabí. Jeho současný prezident Jan Švimberský v rozhovoru pro Vrchlabinky popisuje, jak z někdejší kratochvíle pár jedinců vyrostl jeden z nejúspěšnějších klubů v České republice, a zve i další Vrchlabáky, aby se neostýchali a přišli poměřit svoje koulařské dovednosti.

Je pétanque sport?
Rozšiřuje se obec lidí, kteří ho nazývají jen sportem. Někdo to bere napůl, že je to hra i sport. Když už pak začnete jezdit po republikových turnajích, tak už to více zavání sportem než hrou.

A jak tomu říkáte vy?
Já tomu říkám hra. Říkám tomu tak právě proto, že se tím už nezabývám na vyšší úrovni a nejezdím na republikové šampionáty.

Do jaké doby sahají kořeny této hry ve Vrchlabí?
Sahají do roku 1991, kdy zde začalo přátelství Vrchlabí s francouzským partnerským městem Trouville-sur-Mer. Tehdy pár lidí kolem profesora Pivoňky a inženýra Štěpánka chtělo Francouze překvapit. Proto si o této hře něco zjistili a rozhodli se, že až sem hosté z Trouville přijedou, že je vyzvou. Tak to trochu nacvičili.

Co na to Francouzi, když sem přijeli?
Francouzi včetně tehdejšího pana starosty Guilberta tím byli velice překvapeni. Nicméně pak už nám to tu tak trochu zůstalo. V tu dobu jsme ani já, ani lidi okolo Sklípku o pétanque nevěděli vůbec nic. Ale byli jsme osloveni, protože jsme tu měli za Sklípkem takový hezký prostor. Pan Pivoňka sem přivedl francouzskou delegaci, aby jim ukázal raritu zdejšího žití, totiž velkou sklenici utopenců na pultu ve Sklípku. Tak jsme se tu dohodli, že bychom to taky zkusili. Nejprve nám přišlo divný, že si dospělí lidi budou hrát s kuličkou a házet koulema. Trochu nám to evokovalo čáru, kterou hrají malé děti. Ale chytlo se to a trvá to až do dnešních takřka nebetyčných rozměrů.

No jasně. Říká se, že kdo si hraje, nezlobí.
Ano. Nejprve ani chlapi nechtěli vylejzat z hospody, aby si venku hráli s kuličkami. Ale potom se to ujalo.

Kdy se tedy začalo hrát na prostranství za Sklípkem?
Bylo to někdy v roce 1993. Od roku 1998 se pak začala hrát liga trojic. Tehdy bylo asi devět týmů a první ročník vyhrál Sklípek. Naposledy na dlouhou dobu, protože pak vstali šikovnější a lepší bojovníci. Od té doby to hrajeme každý rok a letos se hraje 22. ročník.

Kromě prostranství za Sklípkem se ve Vrchlabí hraje pétanque ještě někde jinde?
V zimě se hraje v Divadelním klubu. Tam jsme měli velké štěstí, že když ten klub renovoval pan Petr Dědek, tak nás oslovil, jestli bychom tam nechtěli hrát pétanque. V klubu byly umělý koberce, něco na způsob umělé zelené trávy, a do výše jednoho centimetru to tam bylo zasypané sklářským pískem. Ten tam není vidět, takže to vypadá, že hrajeme na trávě. Pétanque lze hrát na spoustě povrchů, ale ne určitě na betonu, asfaltu nebo na klasické trávě, jinak pak už to je jedno. Nicméně během hry se říká, že je to pro všechny stejné. Takže si nelze stěžovat na povrch nebo ho nějak kritizovat.

Ještě zpět do začátků vašeho klubu. Kolik vás tady tehdy bylo?
V klubu nás bylo dvacet.

Jací to byli lidé?
Především Krnapáci kolem pánů Pivoňky a Štěpánka, to jich bylo hodně. Například Václav Baláček, dnes již nežijící, ten tomu dělal takového nestora. Dále pak Sklípkoni nebo prostě lidi kolem Sklípku. A pak přicházeli nově příchozí a dál už se to nabalovalo do dnešní podoby. Máme tu širokou základnu, je velice pestrá, a to jak věkově, tak i profesně.

Jak se tito lidé k vám dostali? Museli jste je nějak oslovovat? Nebo je někdo k vám přivedl?
Přivedli je sem jejich příbuzní nebo kamarádi. Ale dodnes platí, že se lidé hodně ostýchají. Tuhle tu byl jeden pán, zastavil tu, koukal přes plot. Takových lidí se snažím hned ujmout a ptám se jich, jestli o tom chtějí něco vědět. A oni pak na to „já jednou přijdu“.

Čím se podařilo změnit uvažování lidí, že od dob, kdy si chlapi nechtěli hrát s kuličkami, se to posunulo do bodu, kdy pétanque je zábavou a kratochvílí řady Vrchlabáků?
Myslím, že se to podařilo dobrým řízením soutěže, a tím nemyslím jen sebe. Ale třeba i tím, že jsme turnaje odměnili hezkými poháry.

Jaké soutěže či ligy místní příznivci pétanque mohou hrát?
Takže je to liga trojic, kterých například v letošním roce je osmnáct. Ta trojice neznamená, že jsou jen tři. Je to tak, že tři hrají, ale může jich tam být napsaných i pět, aby trojice mohla hrát, kdyby někdo z týmu náhodou měl směnu v práci nebo byl nemocný. Pak máme sedm místních turnajů, na které se mohou přihlásit i jiní, a tudíž úplně noví hráči. A tam se pak složení jednotlivých týmů může proměnit. A proto já opakuji, že pétanque je spíš hra než sport, protože ti lidé si musí sedět. Pak je ještě jedna z hlavních soutěží, a to je „Supermele“ Sklípek. A to je losovaná soutěž. Tu může hrát každý, kdo zaplatí startovné. Takto vybrané peníze se pak rozdělí mezi prvních pět nejlepších hráčů, a i to může být pro mnohé motivace. Zde bych chtěl vyzvednout roli a přístup Jiřího Řezníčka, který všechny tyto věci vede, dává dohromady, tiskne papíry a vše vyhodnocuje.

Jsou pak nějaké další soutěže v rámci okresu, kraje či celé České republiky?
Ne, to není jako ve fotbale. Například v okrese či kraji je málo takových klubů, jako je Vrchlabí. Na celorepublikové turnaje se každý může přihlásit sám nebo ještě se svými kolegy, pokud se jedná o turnaj trojic.

Kdybych chtěl já nebo kdokoliv jiný z Vrchlabí začít hrát pétanque, co mám pro to udělat?
Mně by se hrozně líbilo, kdyby vy jste chtěl začít hrát pétanque. Už proto, že cítím takové upozadění pétanque na to, jaké je kolem toho živo a kolika Vrchlabákům to zpříjemňuje život. Má to malou propagaci. My máme mezi sebou spoustu chytrých lidí, ale nemáme mezi sebou novináře. Ten by tu byl moc dobrej (smích). Ale zpět k otázce. Já bych každému, kdo má zájem, doporučoval přijít jeden pátek, kdy tu bude „mele“. Termíny lze zjistit na našich stránkách anebo doporučuji se zeptat nějakého petánkáře z okolí. Venku hrajeme do října, pak přecházíme do Divadelního klubu. Takže přijdete, zaplatíte startovné a my vás nalosujeme. Pravidla vám vždycky někdo vysvětlí. Není tady zájmem nikoho, aby když přijdete, abyste tu stál stranou a jen koukal. Největší snahu vysvětlit to pak mají ti, ke kterým jste nalosován. A že to zkazíte? Stane se. Ale každý petánkář je vždycky rád, když je o dalšího petánkáře navíc. A každý se to naučí.

Když jdu v pátek večer na pivo, nemohu si nevšimnout, že vaše soutěže hraje početná rozmanitá skupina lidí. To už jste skoro něco jako velká rodina, že?
Mě někdy napadne, že více petánkuju, než žiju. Hraji třeba čtyřikrát za týden, ale stále se k tomu vracím a nenechám toho, protože to je mimo jiné i o setkávání se s lidmi. My už víme, kdo je příjemnej a kdo méně. Ledacos se tady dozvíte, zařídíte či domluvíte. Zkrátka, tady to prostě žije.



Jak moc velká je rivalita mezi místními hráči?
Určitě je tam rivalita velká. Každému jde o to, aby uhrál co nejlepší výsledek.

Platí se ve vašem klubu nějaký členský příspěvek?
Příspěvek na rok činí 500 korun, důchodci a junioři platí 250 korun.

Schází se vaše pétanquová komunita, i když se zrovna nekoná turnaj?
Jednou za rok máme povinnost uspořádat valnou schůzi. Tu děláme v Divadelním klubu, kde máme raut, a tam všechno zhodnotíme. Jinak jestli myslíte mejdan, tak ten děláme tady ve Sklípku na konci ligy. Proběhne vyhodnocení, hudba a je to taková příjemná sešlost.

Komunikujete vy jako prezident klubu s dalšími kluby napříč Českou republikou?
V mém případě to je založeno na tom, jak moc se s těmi chlapy z jiných klubů znám, nebo jak často se s nimi potkávám. Když jedu třeba na turnaj k nim, oni zase k nám. Tohle funguje. Jinak funguje asociace, kde my máme dva členy. Jedním z nich je Láďa Brázda, který tam dělá sportovně-technickou komisi, a druhým je Martin Bartoš, který dělá celorepublikového pokladníka. Tito dva mne pak na mnoha schůzích už zastupují, protože já už jsem takový prezident za Sklípkem. Mě zajímá více místní dění, než abych vyjížděl a sháněl body.

Pořádáte zápasy mezi jednotlivými kluby či městy?
To jste nakousl pěkně. Tohle děláme v zimě. Díky panu Dědkovi máme i zimní hraní, které jinde nemají. Takže v zimě děláme čtyři nebo pět přáteláků, které pak na každé straně hraje dvanáct hráčů.

Jak je to s hracími koulemi co do velikosti či váhy?
Koule mají různé průměry, různou váhu či různou tvrdost. Já si myslím, že u hráče to je něco jako věc víry. Nějaké koule se mu líbí, vybral si je a myslí si, že mu budou vyhovovat.

Ptám se na to z důvodu, aby při hře nevnikl spor, že někdo hází menšími či lehčími koulemi.
Jsou dvě kategorie koulí – homologované a nehomologované. Ty nehomologované, které se dají pořídit i s futrálem za tři stovky, jsou koule měkké a lehčí. Ale může se s nimi hrát na většině turnajů. Naopak homologovaná koule má každá svoje číslo a nemůže být stejná jiná.

A když hrajete vaši ligu nebo místní turnaje, tak je to pel-mel, tedy koule homologované i nehomologované?
Ano. Ale hráči si je vždycky poznají.

Jak dlouho stojíte v čele klubu?
Sedm let. Ještě rok a doufám, že seženeme nějakého nového (smích).

Je něco, co by vás jako prezidenta do budoucnosti potěšilo nebo co by pétanque ve Vrchlabí potřeboval?
Kdyby se někde našel nějaký prostor, kde bychom mohli hrát. Podívejte, nám to tady na to naše hraní za Sklípkem zatím vyhovuje. Ale kdybychom chtěli udělat mistrovství republiky, což by Vrchlabí určitě dostalo, protože jsme druhý nejúspěšnější klub v zemi, tak pro to nemáme odpovídající místo. Klub zatím do budoucna žádnou vizi nemá, nicméně vázat se k jedné hospodě také není moc dobré. Nikdo neví, co bude jednou dál, a nějaká jistota do budoucnosti by byla fajn.

Info box
Pétanque ve Vrchlabí (autor Jiří Řezníček)
První nápad hrát pétanque ve Vrchlabí vznikl někdy v roce 1993, 10. dubna 1994 byl na zahradě HIS (čtyři domky muzea KRNAP) uspořádána předváděcí akce. 10. srpna 1994 byl založen klub s názvem 1. český petánkový klub. Krátce potom se ozvaly další kluby v České republice, které vznikly zhruba ve stejném období. A jelikož nebylo možno stanovit, kdo byl vlastně první, musel se náš klub přejmenovat na 1. krkonošský petánkový klub Vrchlabí. Ještě v témže roce vznikla Česká asociace pétanque klubů (ČAPEK). Náš klub byl do této asociace přijat 30. května 1995. Od roku 2005 se vrchlabský klub účastní mistrovství České republiky klubů a s počtem 83 titulů je historicky druhým nejúspěšnějším klubem České republiky. Pravidelně se účastní Eurocupu, což je klubové mistrovství Evropy. 1. krkonošský petánkový klub Vrchlabí nikdy nesestoupil z extraligy klubů. Patříme k nejvýznamnějším dodavatelům juniorských a mládežnických reprezentantů. Klub má nejširší juniorskou základnu v republice. Veškeré další informace včetně výsledků konkrétních hráčů či termínů turnajů naleznete na stránce http://petanquevrchlabi.cz/.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Jiří Štefek