Vrchlabská stopa varhanního mistra Jana Křtitele Kuchaře

Ne nadarmo se o varhanách hovoří jako o královskému nástroji, v tónech jehož píšťal se snoubí velebnost i prostota. Ačkoliv jejich hvězdnou dobou bylo především období baroka, kdy se na nich provozovaly monumentální koncerty, dodnes patří mezi nejpopulárnější hudební nástroje co do poslechu.

Asi většina lidí zná alespoň podle některé známé melodie některého ze slavných skladatelů varhanní hudby. Stačí vyslovit jména jako Johann Sebastian Bach, Georg Friedrich Händel, Christoph Willibald Gluck či Henry Purcell. Anebo z českých luhů a hájů Jakub Jan Ryba a také právě i Jan Křtitel Kuchař. Od narození tohoto slavného hudebníka (5. března 1751 v Chotči nedaleko Jičína) si připomínáme 270 let.

Těžké začátky
Jak už tomu většinou bývá u velikánů historie, ani mladý Jan Křtitel Kuchař neměl ve svých začátcích na růžích ustláno. Narodil se do rodiny hostinského a sedláka Josefa a jeho ženy Alžběty. Jejich hospodářství však příliš neprosperovalo a o zámožnosti nemohlo být ani řeči.

Rozhodující zlom nastal, když se Kuchařova rodina přestěhovala do Mlázovic, kde byl farářem rodinný příbuzný Jan Procházka. Vnímavý duchovní se posléze přičinil, aby malému Janovi bylo dáno patřičné hudební vzdělání, a nasměroval jej k varhanám. Základy hry na ně mladý Jan získal u Alexe Tháma v podkrkonošském Vrchlabí, odkud posléze zamířil na jezuitská gymnázia v Hradci Králové a Jičíně. Během jičínských studií už se zdokonalil ve hře na varhany natolik, že zastával místo varhaníka v místním kostele.

Vraťme se ještě do dob Kuchařových studií ve Vrchlabí. Podhorské městečko mělo v tehdejší době na hudební mapě českého království už opravdu silnou pozici. Bylo to především díky velkorysé štědrosti rodu Morzinů, z nichž především Václav Morzin byl proslulý svým mecenášstvím. Ve Vrchlabí se nacházela i vyhlášená a jedna z nejstarších varhanářských dílen v zemi. A právě zde byl po roce 1700 postaven i malý varhanní pozitiv, který se dochoval do dnešních dní a nachází se v sakristii klášterního kostela ve Vrchlabí. Je dost dobře možné, že na něj během svých vrchlabských studií hrál i Kuchař.

Ale nyní už sledujme Kuchařovu životní cestu. Kromě muzicírování na mších se začal pouštět už i do vlastní tvorby. Ta se však už tehdy vymykala svou neobvyklostí a originalitou, že opět zasáhl mlázovický farář Procházka a nasměroval mladíka na filozofická studia do Prahy a zároveň mu zařídil hodiny u pražského mistra Josefa Seegera. Během studií Kuchař zastával post zástupce varhaníka v kostele Panny Marie před Týnem a varhaníka v kostele svatého Haštala.

Zásadní posun v Kuchařově kariéře nastal v roce 1772, kdy byl jako jednadvacetiletý jmenován varhaníkem v kostele sv. Jindřicha na Novém Městě, kde působil do konce srpna 1790. Po dvaceti letech odsud odchází na pozici hlavního varhaníka ve strahovském kostele Nanebevzetí Panny Marie. Na konci října 1779 se Kuchař žení s Janou Košťálovou, dcerou Karla Košťála z Mšena. Z manželství vzešlo šest dětí, dva synové a čtyři dcery.

Váš kuchař je skvělý
29. října 1787 byla Praha od rána doslova na nohou. Toho večera se měla v Nosticově (dnešním Stavovském) divadle konat světová premiéra opery Don Giovanni (celým jménem Potrestaný prostopášník aneb Don Giovanni) od Wolfganga Amadea Mozarta a na motivy libreta italského básníka Lorenza da Ponteho. Všeobecné vzrušení Pražanů ještě přiživovala fáma, že salcburský mistr dopisoval předehru poslední noc před premiérou. Tento motiv později přebrala i některá filmová díla, nicméně badatelé prokázali, že se jedná o historickou smyšlenku s romantizující licencí.

Nicméně pravdou už bylo, že Jan Křtitel Kuchař u tak významné události nechyběl. A co více, po samotném Mozartovi (jenž provedení celé opery osobně řídil) byl hned druhou nejdůležitější figurou celého večera. Seděl totiž za clavicembalem, při jehož tónech pěvci pronášeli mezi jednotlivými áriemi své recitativy.

Kuchařovo privilegované postavení nebylo náhodné. V tu dobu již byl blízkým přítelem a spolupracovníkem o pět let mladšího Mozarta. Rovněž patřil mezi první umělce, kteří rozpoznali hudebního génia, který třímá v Mozartovi, a své síly napnuli k jeho rozvinutí. Jinak v té době Kuchař už patřil mezi vyhlášené varhaníky, jehož fugy, toccaty či fantazie patřily v Praze mezi hojně vyhledávané a navštěvované. Vzdělaní Pražané chodili ke Kuchařovi kupovat i jeho klavírní výtahy z oper a řada z nich pocházela právě i z pera Mozartova.

Svou osobní náklonnost ke Kuchařovi vyjádřil i samotný Mozart, a to způsobem sobě vlastním. Ve finále druhého dějství si Don Giovanni při večeři pochvaluje, jaké dobré jídlo mu je servírováno, a jeho sluha Leporello mu přizvukuje. Prozpěvuje přitom italsky popěvek, který v překladu znamená „tak skvělý je váš kuchař…“. Traduje se, že při premiéře představitel Leporella, italský pěvec Felice Ponziani, který byl proslulý svou perfektní dikcí a hereckým projevem, stojí na okraji pódia, popěvek čtyřikrát opakuje a při něm kyne rukou na Kuchaře za clavicembalem v orchestřišti. Originálnost celého okamžiku podtrhuje fakt, že samotná věta „o dobrém kuchařovi“ zaznívá v citaci slavné melodie z árie „Non piú andrai“ z Figarovy svatby, kterou Pražané tolik milovali.

Samotné provedení opery znamenalo obrovský triumf a spokojeni tak mohli být všichni: impresário Pasqual Bondini měl vyprodáno, Mozart dostal za operu královský honorář a Kuchař získal nemalou finanční sumu za účinkování a posléze i za klavírní výtahy z opery, které brzy vytvořil.

Svobodný zednář
Kuchaře a Mozarta nespojovala jen kolegiální náklonnost a láska k varhanní hudbě. Oba muže vedle jejich profesionálních hudebních zájmů totiž pojila i účast v zednářském hnutí. Ovšem zatímco Mozart vstoupil do vídeňské zednářské lóže „Zur Wohltätigkeit“ už v prosinci 1784, o pět let starší Kuchař se stal členem pražské lóže „U devíti hvězd“ teprve v roce 1791, kdy byl zasvěcen do prvního stupně „učeň“ a obdržel pořadové číslo 35.

Historické prameny přitom nevylučují, že k rozhodnutí zapojit se do zednářského hnutí přispěl i příklad, který mu dával obdivovaný Mozart. Nové podněty mohla Kuchařovi přinést i Mozartova poslední opera Kouzelná flétna, jež je plná narážek a alegorií na zednářské hnutí.

Jan Křtitel Kuchař zemřel 18. února 1829 ve svém domě na Pohořelci, který se dochoval až do dnešní doby. O dva dny později bylo za něho v kostele Nanebevzetí Panny Marie na Strahově, kde na kůru za varhanami strávil tolik let, slouženo zádušní requiem.

S Kuchařovou smrtí skončila slavná škola starých českých kontrapunktistů. Bylo pak jen ironií osudu a dějin, že skladby těchto starých mistrů dlouho ležely zasypány prachem a na výsluní a do koncertních sálů se začaly vracet až v posledních desetiletích. A velký ohlas sklízejí oprávněně.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Jiří V. Novotný