Pondělí

2. srpna 2021

Nyní

17°

Zítra

19°

Svátek má

Správa KRNAP: Navracíme široké lesní cesty v Krkonoších přírodě a pěším

26. 5. 2021

page.Name
Krkonoše protínají stovky kilometrů různých pozemních komunikací – silnic, turistických chodníků, pěšin a lesních cest. Mnohé z nich byly vybudovány kvůli odvozu vytěženého dřeva v období imisní kalamity v 80. letech minulého století. Některé v současnosti pozbývají svůj význam, proto je Správa KRNAP odstraňuje a vrací daná místa zpět přírodě, nebo mění v pěšiny sloužící pěším návštěvníkům.

"Předrevoluční doba přinesla Krkonoším řadu nežádoucích jevů, se kterými se potýkáme dodnes. Jedním z nich jsou i široké lesní cesty vedoucí do nejcennějších lokalit KRNAP. Tehdejší správci lesů navíc například příliš neřešili, jaké důsledky v budoucnu přinese použití zásaditých hornin v tělese cest v převážně kyselém prostředí Krkonoš,“ konstatuje ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch. „V první polovině 90. let byly lesy v KRNAP delimitovány z tehdejších Východočeských státních lesů na Správu KRNAP. Hospodařit se v nich začalo citlivějším způsobem, což v roce 2009 vyvrcholilo získáním prestižního certifikátu FSC. Dopady snah hospodářsky zužitkovat maximum dřevní hmoty v období imisní kalamity 80. let ale budeme v parku ještě nějaký čas napravovat,“ doplnil Böhnisch.

V 60. až 80. letech vznikly například lesní cesty do Labského dolu, k Čertově strouze, Na Kouli, v úbočí Kozích hřbetů, v oblasti Mrtvého vrchu, do Kotle, okolo Liščí hory, v bývalé státní přírodní rezervaci Bažinky a na mnoha dalších místech.

Lesní cestní síť tvoří především přibližovací a odvozní cesty. Jejich vybudování si v minulosti vyžádalo umělé vytvoření „rovné“ plochy tělesa cesty, které spočívalo v přesunu značného množství zeminy a vytvoření umělého odřezu na straně jedné a náspu na straně druhé. Aby nedocházelo k poškozování a podmáčení cesty, byly instalovány příčné svodnice odvádějící vodu z jejího povrchu a byl vybagrován podélný příkop pro odvod vody. Nově zbudované krkonošské cesty bylo z důvodu dostatečné únosnosti nezbytné vysypat štěrkem a to často nevhodným kamenivem – vápencem, melafyrem, čedičem či porfyrem, které výrazně ovlivňují složení zdejších kyselých půd, mění složení původní vegetace a umožňují rozvoj nežádoucích invazivních a expanzivních rostlinných druhů.

S ohledem na současné plány péče o původní a přírodní lesy, které jsou součástí zóny přírodní, se v nich již žádné zásahy (a to ani proti kůrovcovitým) neprovádějí. V lesích přírodě blízkých, které tvoří stejnojmennou zónu, jsou pak plánovány pouze dočasné zásahy malé intenzity. Lesní cesty tak mnohde natrvalo pozbývají svého významu a původního účelu.

Úplná asanace zbytných lesních cest by ale znamenala nepřiměřený zásah při přesunu zeminy a zničení současné vegetace v pásu širokém 12 až 20 metrů. A ještě s nejistým výsledkem, protože původní uložení půdy, které se vyvíjelo tisíce let, již nelze obnovit. Proto Správa KRNAP na vybraných lesních cestách přistupuje pouze k tzv. renaturaci, tedy odstranění nepůvodního štěrku z tělesa cesty, obnově vodního režimu odstraněním svodnic a propustků a načechrání povrchu cesty, aby se na něm brzy uchytila vegetace. Ostatní lze nechat na přírodních procesech, které za čas úměrný rozsahu poškození „smažou“ či alespoň zakryjí i ten největší zásah člověka.

Loni byla renaturována lesní cesta Meandry – Pudlák, která pro lesnické hospodaření zpřístupnila srdce Labského dolu koncem 60. let 20. století. Zde jsme zpět přírodě vrátili 995 m dlouhý úsek od jejího konce po most přes Pudlavu. Z tělesa cesty jsme odvezli nepůvodní kamenivo, odstranili jsme propustky z ocelových trub a povrch byl rozdrásán pro snazší uchycení vegetace. Pro pěší turisty hledající klid a přístup lehkou technikou typu čtyřkolka (například při zásazích Horské služby) byl na cestě ponechán 1,5 m široký urovnaný pás.

K podobným úpravám došlo i na 1 336 m dlouhém úseku lesní svážnice Holmanka II, tedy v úseku od Čertovy strouhy po její napojení na žlutou turistickou cestu, dále na 471 m dlouhém úseku lesní cesty Na Kouli. Na dalších dvou lesních cestách – v Dlouhém dole a pod Mrtvým vrchem – nebylo třeba odstraňovat nepůvodní štěrk v tělese cesty a za léta, kdy cesty již nejsou využívány, si příroda poradila sama – obě zarůstají hustou vegetací a smrkovým náletem.

(Správa Krkonošského národního parku)