Bude tu perfektní atmosféra. Jako vždy, říkají o pouti v Hartě bratři Janečkovi

Kdy jste poprvé provozovali atrakce na pouti v Hartě?
Hynek: To mi bylo nějakých šestnáct let, takže zhruba okolo roku 1975 to bylo. Měli jsme tam tehdy benzinovou autodráhu.

Jak to tady tehdy vypadalo? Vzpomenete si?
Hynek: Byly tam tradiční pouťové atrakce, vesměs jiné, než jsou dnes. Bylo to prostě něco jiného. Venku hrála kapela naživo. Nebo dokonce se střídaly i dvě kapely.
Karel: Vždycky, když byla pouť, tak byly v klubu i taneční zábavy. No a do toho tam byly kolotoče.

V současné době, když je v Hartě pouť, jsou atrakce jednak před bývalým klubem Dr. Max, ale i na prostranství vedle fotbalového stadionu. Bylo to i tehdy? Nebo kolik sem jezdívalo atrakcí?
Karel: Tehdy byly menší atrakce a zabíraly i menší prostor. Nyní jsou atrakce větší, potřebují kolem sebe i větší prostor. Nesmí jim překážet stromy a tak dále.

Nyní provozujete jaké atrakce?
Hynek: Já mám horskou dráhu, pak mám dětskou atrakci v podobě takového simulátoru v 3D.
Karel: Posadíte se do sedačky, tam spustíte nějaký program a simuluje vám to jízdu na horské dráze a podobně. Nicméně já například provozuji autodrom a Twister a náš třetí bratr Jan má atrakci nazvanou Break Dance.

Kdy vám začíná pouťová sezona?
Karel: Je to kolem 15. března. Kdysi jsme jezdili i na Matějskou pouť. Teď už nejezdíme. Naše první pouť, kterou každoročně začínáme, je na Velikonoce. A pak už jedeme svoji klasickou trasu, kterou máme v rozjezdovém plánu. Tam už to máme dopředu všechno zaznamenané a domluvené s úřady.

Kdo tento plán sestavuje?
Karel: My všichni tři bratři.

Takže si můžete vybrat, kam pojedete?
Karel: No, možné to je. Nicméně se snažíme jezdit na místa, která známe, a máme projetou svoji trasu. Lidé už nás znají a vědí, že přijedeme.

Kolik štací za rok zvládnete?
Karel: Je to nějakých 10 až 15 poutí za rok.

Když začne pouťový víkend v pátek odpoledne, kdy vy vlastně na to místo přijedete, abyste to stihli všechno rozbalit a postavit?
Karel: Už v pondělí. Většinou se z předchozí štace přesouváme v pondělí a něco převážíme až v úterý. V tu dobu už víme, kde budou všechny hlavní atrakce stát, a máme to rozvrženo v plánku.
Hynek: Během dnů před poutí zařizujeme vodu, elektřinu a tak dále. Je kolem toho hodně starostí. To není jen tak.
Karel: Na některých poutích se i řeší uzavírky jednotlivých ulic anebo i celého centra města.

Zmínili jste, že vaše firma Janeček jsou tři bratři a máte vícero atrakcí. Jak početný je váš tým? Kolik vás je dohromady?
Karel: Hlavně každý máme syna, brácha má dva, takže nás je sedm. No a pak na brigádu přijímáme lidi na sbírání žetonů a tak podobně.
Hynek: Máme to rozdělené tak, že když někdo z nás potřebuje pomoci u sebe s atrakcí, tak někdo z bratrů nebo jejich synů přijde vypomoci.

Jak dlouho trvá, než se taková atrakce sestaví a smontuje?
Hynek: Třeba i dva dny. Jediná pauza je 20 minut na oběd.
Karel: Den funguje například tak, že my začneme ráno v devět hodin a do osmi či devíti do večera pracujeme. V rámci týdne už máme ve čtvrtek volněji, takže si můžeme trochu odpočinout. Nicméně vše musí být postavené a připravené, abychom mohli v pátek začít točit. No a pak jsme každý celý víkend u atrakce. V neděli večer v 6 hodin přestaneme točit. Jdeme si na večeři, převlékneme se a jdeme rozebírat atrakce, abychom je mohli odvézt na další místo. Děláme třeba do 11 večer.

Takže oddech žádný. Co kdybyste začali rozmontovávat atrakce až v pondělí ráno?
Karel: Tak nám ten den bude na další štaci chybět.
Hynek: Klika je, že v pondělí ráno je většinou hezky. Spoustu věcí už mám složených nebo rozebraných už z neděle večer. Jsme v takovém vnitřním transu, takže vůbec nikoho nenapadne v neděli večer odpočívat, musíme udělat vše, abychom byli druhý den sbalení co nejdříve a mohli jet dál.
Karel: Špatné počasí je pro nás bubák. A to nejen při balení, ale samozřejmě především ve dnech, kdy máme točit.

Říkáte, že jezdíte už desítky let a ročně zvládáte až 15 poutí. Je pro vás Harta něčím specifická, nebo je to štace jako každá jiná?
Hynek: Nám se tady líbí. Počasí se občas nevydaří, ale většinou ano, protože zde máme termín na začátku léta. Nicméně máme to tady rádi, jezdili jsme sem a budeme jezdit i nadále.
Karel: Zažili jsme tu i kroupy. Ale jak jsem říkal, je to pro nás špatně, stejně jako pro lidi, kteří se sem těšili. Ale to není jen o pouti v Hartě, takhle to je i všude jinde. Nicméně chtěl bych ještě říci, že vnímáme, že v posledních letech v Hartě návštěvnost rostla. Je to dáno i tím, jak se rozšířila plocha jak pro kolotoče, tak pro stánky. Výběr atrakcí pro lidi je mnohem větší, takže každý si najde to svoje.

Je tu ale druhá strana mince, kterou vnímají především rodiče. Jdou ráno s dětmi na pouť, mají tisícovku v kapse a ta je za chvilku pryč… Podle čeho se stanovuje cena atrakcí?
Karel: Rozhoduje režie atrakce. Některé atrakce jsou náročnější, technicky, na přesun, na lidi, údržbu, amortizaci a tak dále a z toho pak vychází nějaká cena. Z naší strany se ji snažíme držet co nejníže. Níže už jít nejde. Nafta a elektřina, to jsou obrovské položky. Pak platíme nějakou režii, poplatek městu a tak dále. Pokud se zdražují energie či nafta, tak my nemůžeme reagovat jinak.
Hynek: Nám se to nelíbí. Byli bychom raději, kdyby si mohli lidé za své peníze užít více jízd a podobně. Přece jen, přišli se sem bavit. Ale my musíme pokrýt své náklady.

Platí to i tak, že když jezdíte pouze během části roku, tak se ze svých příjmů musíte zabezpečit na celý rok?
Hynek a Karel: Ano.

Co děláte v zimě?
Karel: Máme pronajatou halu, kde zaparkujeme naše atrakce, a tam po sezoně každý týden od pondělí do soboty na nich děláme údržbu. Pouze v neděli máme volno. A dovolená je pro nás 14 dní okolo Vánoc. To zhasneme a do práce jdeme až po Novém roce.

Rodin, které provozují pouťové atrakce, je v České republice více. Jaké jsou vztahy mezi „světskými“? Vy se znáte, jste kolegové, ale zároveň si konkurujete.
Karel: Ano, všichni se známe. Potkáváme se na různých akcích. Ale každá rodina má zaběhlou tu svoji cestu a tu si pak během roku jede.

Jak dlouho se vlastně vaše rodina této činnosti věnuje?
Karel: Naše Janečkova rodina to dělá – co já vím – už po čtyři generace. Je to více než 100 let. Doufám, že naši synové po nás budou pokračovat.

Dokážete si představit, že by dělali něco jiného?
Karel: Asi dokážeme.
Hynek: Ale spíš bychom si přáli, aby u toho zůstali a někdo v tom dál pokračoval.

Myslíte, že fenomén poutí zůstane i do budoucna? Tedy že ho současná moderní doba nepošle do propadliště dějin?
Karel: Já doufám, že to tak nebude. Je to zkrátka tradice, která se koná v nějaký daný termín. Ale pouť není jenom o kolotočích. Je to akce, kdy se sjede celá rodina, je nedělní oběd a po něm si řekneme, tak a jdeme se projet na kolotoč nebo za zábavou.

Je tu ještě jeden důležitý aspekt, který musíme zmínit, a jím je zajištění bezpečnosti atrakcí.
Hynek: Na to musíme klást největší důraz.
Karel: Každá atrakce má technický průkaz a na jaře jsou pro nás určení lidi, kteří dělají kontroly těchto atrakcí. My vyjedeme na první štaci, kterou nazýváme privátní, tam atrakce postavíme a tito lidé kontrolují všechno možné. A pak dostaneme do průkazu razítko, že ta či ona atrakce může daný rok fungovat.

Ještě před naším rozhovorem jste mi říkali, že jedna z vašich atrakcí účinkovala v legendárním seriálu Návštěvníci, který byl nedávno reprízován v České televizi.
Karel: Ano, byl to ten největší kolotoč, který se tam v noci rozsvítil a spal v něm děda Drchlík alias Vlastimil Brodský.

Takže vy jste zažili přímo i natáčení a viděli i herce?
Hynek: Ano, bylo mi 21 let.
Karel: Ano.

Jaké to bylo?
Hynek: Skvělé. Pamatuji si na Josefa Bláhu (hrál akademika Richarda, pozn. autora). To byl velice příjemný pán. Chodil k nám na kafe.
Karel: Pro nás to byla samozřejmě velká změna. My jsme z dálky pozorovali, jak si herci jako Jiří Kodet a podobně hráli na světské.

Na kolik výstižně Jiří Kodet sehrál svoji roli?
Hynek: Bylo to trochu výstřední, ale šlo to (smích).

A jak byste na závěr pozvali čtenáře Vrchlabinek na pouť v Hartě, která proběhne druhý červnový víkend?
Hynek a Karel: Spousta kolotočů, občerstvení, střelnice, cukrovinky, prostě všechno. Bude tu jako vždy perfektní atmosféra, zkrátka správná pouť.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Jiří Štefek, archiv bratrů Janečkových