Čtvrtek

29. září 2022

Nyní

Zítra

Svátek má

Když nemáte tolik volna, tak si ho víc vážíte, říká chirurg Petr Jindra

11. 7. 2022

page.Name
„Pro absolventa je lepší nastoupit do malé nemocnice, kde se setká s běžnými výkony a naučí se je, a specializované výkony a vzdělání si postupně doplní,“ říká lékařský ředitel a primář chirurgie ve vrchlabské nemocnici Petr Jindra. V rozhovoru pro Vrchlabinky popisuje nejen spolupráci s ředitelem nemocnice či svou cestu z Prahy do Krkonoš, ale zamýšlí se i nad systémem medicínského vzdělávání a z toho plynoucího nedostatku zdravotnického personálu.

Ve vrchlabské nemocnici jste lékařský ředitel. Co si pod touto funkcí můžeme představit? Co máte na starosti?
Lékařský ředitel má na starost celou medicínskou problematiku v nemocnici. Vrchlabská nemocnice má výhodu v tom, že jejím ředitelem je také lékař. Kdyby to byl právník nebo ekonom, o medicíně jako takové by toho asi moc nevěděl. Je skvělé, že si tedy spoustu věcí rozdělíme nebo o nich rozhodujeme spolu. V nemocnicích, kde ředitelem nemocnice není lékař, musí o lékařské problematice rozhodovat lékařský ředitel.

Říkal jste, že si věci k rozhodování dělíte s panem ředitelem. O čem konkrétně například rozhodujete vy?
(smích) No, to je právě ta chvíle, když ředitelem je lékař, tak toho právě moc není. My opravdu o většině věcí rozhodujeme spolu. Nicméně z titulu své funkce jsem nadřízený všem lékařům v nemocnici.

Kolik jich tu máte?
Jsou to zhruba tři desítky.

Jak detailně sledujete činnost lékařů na jednotlivých odděleních? Chodíte třeba na jejich porady?
Jednou za 14 dní máme primářské porady, kde se schází primáři všech oddělení, vedení nemocnice a pan ředitel. Řešíme všeobecnou problematiku. A když já osobně mám něco k nějakému konkrétnímu oddělení, chodím i na jejich porady.

Kromě toho, že jste lékařským ředitelem, jste i primářem chirurgie. Jak se dají tyto dvě funkce skloubit? Předpokládám, že s funkcí lékařského ředitele je spojena i zvýšená potřeba papírování či byrokracie…
Musím říct, že je to náročné. Nevím, jestli je to dobře, ale spoustu práce si nosím domů, zvláště té administrativy…

… to jsou doma rádi…
To jsou doma rádi (smích). Ale musím říci, že tady v nemocnici jsem měl štěstí na kolegy a hlavně na pana ředitele, hlavní sestru a další členy vedení včetně například manažerky kvality. Díky tomu jde řada věcí takříkajíc sama. Jsme naladěni na podobné vlně a dobře se mi s těmito lidmi spolupracuje. Proto mi zase tak moc nevadí ty věci kloubit a část věcí dělat doma. Možná kdybych byl v jiné nemocnici, zřejmě bych musel na jednu z těch funkcí rezignovat.

Která funkce vám zabírá více času?
Jak kdy, ale řekl bych, že více času mi zabírá šéfovat chirurgii. Duševně mě to zatěžuje více, protože u pozice lékařského ředitele to je tak, že je konkrétní zodpovědnost rozložena na jednotlivé lékaře na příslušných odděleních.

Jak často se dostanete na sál a kolik operací za týden zvládnete?
Moje operační dny jsou v pátek, kdy operuji zhruba čtyři až pět pacientů podle velikosti výkonu. Vedle toho dělám drobné výkony na zákrokovém sálku. To jsou obvykle středy, kdy provedu asi další tři drobnější zákroky typu karpální tunely a podobně.

Ale operace se na chirurgickém oddělení dělají každý den?
Ano. Když je potřeba a situace to vyžaduje, jdu na sál samozřejmě i v jiné dny.

Jaké operace děláte nejčastěji nebo nejraději?
Jsem všeobecný chirurg, takže dělám úplně všechno. Vzhledem k umístění nemocnice poblíž hor velmi často řešíme úrazy. Já osobně se zaměřuji na problematiku onkologie prsu. Té jsem se začal věnovat za působení v nemocnici v Jičíně a dá se říci, že jsem ji nově zavedl zde ve Vrchlabí. Při léčbě nádorových onemocnění prsu spolupracuji s Regionálním onkologickým centrem v Trutnově.

Kolik máte na zdejším chirurgickém oddělení lůžek?
27.

A kolik je vás tady lékařů a sester?
Lékařů je nás sedm, jeden na takový malý úvazek. Sester je tu asi dvacet, ale tento počet je proměnlivý – některé jsou na sále, na ambulanci atd.

Zajímá mě, jak obtížné je shánět do nemocnice personál.
Je to těžké, ale musím zaťukat. Myslím, že sesterský personál se podařilo v poslední době doplnit. Co se týká lékařů, dostatek jich máme na oddělení ARO a následné intenzívní péči. Na ostatních odděleních (chirurgie, ortopedie, interna) bychom však jednoho čerstvého absolventa potřebovali. A tam vidím jistý deficit, protože se posledních několik let nikdo takový nehlásí. Dříve bylo poměrně automatické, že každý rok přišel jeden či dva požadavky. To teď není.

Co je příčinou?
Je to dáno mnoha faktory. Jedním z nich je určitě vzdělávací systém. Například na chirurgiích jsou potřeba lékaři se základní akreditací a pak s akreditací rozšířenou či druhostupňovou. Tu poskytují krajské nemocnice. Aby ji dotyčný lékař získal, musí tam strávit rok. Mladí medici jsou s tímto systémem obeznámeni již na fakultách během studia, takže již dopředu chtějí nastoupit ve větší nemocnici. V tom právě vidím slabinu vzdělávacího systému, protože on de facto nutí začínající lékaře k tomu, aby nastoupili ve větší nemocnici. Já osobně jsem ve Vrchlabí nastoupil hned po studiích. Díky tomu jsem přišel do kontaktu s celým spektrem chirurgických výkonů a stal se všeobecným chirurgem. Myslím, že pro absolventa je lepší nastoupit do malé nemocnice, kde se setká s běžnými výkony a naučí se je, a specializované výkony a vzdělání si postupně doplní.

Kdy vy jste začal působit tady ve Vrchlabí?
Bylo to hned po škole, v roce 2003. V roce 2009 jsem odtud odešel do Jičína. Viděl jsem to tehdy právě jako možnost seznámit se s chirurgií ve větší nemocnici, s novým spektrem výkonů. Zjistil jsem ale, že z hlediska výkonů to není takový rozdíl, a naopak mi připadalo, že ve vrchlabské nemocnici jsme měli na pacienty více času a byli jim blíž. Když pak v roce 2016 přišel nový majitel nemocnice, Penta Hospitals, dostal jsem nabídku se vrátit a spolupodílet na obnově. V tom jsem viděl velkou výzvu.

Když jste dostal nabídku vrátit se zpět, už byla ve hře funkce lékařského ředitele?
Ne. Já jsem nastupoval do funkce zástupce primáře. Teprve až poté nastoupil nynější ředitel, pan doktor Mrázek, do funkce lékaře na chirurgii. Když pak on dostal nabídku být ve vedení, později i na pozici ředitele, oslovil mě, zda bych mu chtěl pomoci ve funkci lékařského ředitele. Protože se jednalo o spolupráci s ním, tak jsem to vzal.

Má vrchlabská nemocnice nějakou specifickou vlastnost v rámci kraje?
Je určitě specifická svojí polohou. Řekl bych, že nemocnice tady svoje místo rozhodně má. Je v tom shoda, přestože by se mohlo opticky zdát, že je tu více nemocnic blízko sebe. Náš spád je asi 35 tisíc lidí, ale horami ročně projde asi osm milionů lidí, čímž se tento spád v zimě i v létě zvyšuje. Dále tu je ještě jedna zajímavá rovina − do naší nemocnice jezdí na zákroky lidé i z jiných regionů. Například za naším panem ředitelem k nám jezdí lidé z jeho domovského regionu, Liberecka.

Jsme na prahu léta. Jaké jsou nejčastější úrazy a případy, které řešíte během letních měsíců? Nebo se spíš věnujete neakutním operačním zákrokům?
Musím říci, že právě období léta je pro nás druhé exponované období vedle zimy, protože to je čas dovolených a zároveň do hor jezdí spousta turistů. Abychom to všechno zvládli, máme plánované operace spíš utlumeny a kapacitu necháváme pro případné úrazy. Ale není to, že bychom v létě neprováděli elektivní výkony, jen operujeme méně. Není to také jen o doktorech, ale i o sestrách, které rovněž jezdí na dovolené.

Jaké novinky z posledního období byste ze svého oddělení vypíchl?
Máme v našich řadách nově cévního chirurga, pana doktora Janatu, který nám zavedl další oblast operativy – operace křečových žil i tepen dolních končetin. Což jsou operace, které se jinak dělají v krajských a větších nemocnicích. V okolí je nikdo nedělá. Co se týče novějších přístrojů, máme zde gama sondu, což je přístroj, který využíváme při operacích nádorů prsu.

A když bychom vykoukli z chirurgie i na další oddělení, co je tam nového?
Asi největší novinka, která se chystá, je obnova CT přístroje, což nás opět posune o kus dál. Zároveň proběhne rekonstrukce celého prostoru v přízemí.

Jak objemný je váš čas strávený v nemocnici? Jinými slovy, kolik hodin měsíčně pracujete?
Týdenní základ je 40 hodin, ale každý den jsem tu o 1−2 hodiny déle. Pak mám každý týden aspoň jednu službu, což je dalších 16 hodin navíc. Takže nějakých 78 hodin týdně a to celé krát čtyři. No a k tomu mám jednou měsíčně službu celý víkend, to znamená dalších 48 hodin…

To už jsou hodinově vlastně dva plné úvazky...
No to máte pravdu… (smích)

Máte vůbec čas na relax?
Není ho moc, ale čas si najdu. Jsou tu ještě ostatní víkendy v měsíci. Myslím si, že když člověk nemá každý víkend volný, tak si pak více toho volna váží. Jinak relaxuji po večerech, chodím běhat. Na to si čas najdu. Pak samozřejmě relaxuji u knížek a u čtení. Polovina knížek obvykle bývá odborná literatura.

A jelikož jsme na horách, dostanete se v zimě například i na lyže?
Přišel jsem sem jako čistokrevný Pražák a skoro jsem nelyžoval. Ale s dětmi jsme chodili na lyže často a úplně jsem se do toho zamiloval. Takže rád lyžuji a v zimě, když neběhám, chodím na skialpy. Skvělá věc.

Nevěděl jsem, že jste původem z Prahy. Jak jste se tedy vlastně ocitl z metropole tady u nás na horách?
Když jsem skončil školu v Praze, měl jsem myšlenku, že bych zůstal v Motole. Šel jsem se zeptat přednosty kliniky na místo, ale on mi na to řekl, že by to byl nesmysl tam nastoupit. Doporučil mi, ať jdu někam na okres naučit se operovat a pak ať zase přijdu. Tak jsem to pojal za dobrou myšlenku. Na škole jsem se seznámil se svojí budoucí ženou, která se věnuje dětskému lékařství. Ona je z Náchoda, a tak jsme společně hledali místo v severovýchodní části Čech. Bylo nám jedno, kam půjdeme. Obeslali jsme všechny nemocnice od Liberce po Ústí nad Orlicí. Odepisovali nám, že buď vezmou jednoho, nebo druhého, nebo neodepsali vůbec. A jediná nemocnice, kde nás vzali oba, bylo Vrchlabí. To ještě byla doba, kdy bylo lékařů všude dostatek. Vrchlabí a hory jsme si oblíbili a jsme tady rádi. Do Prahy zpět nechceme.

Když říkáte, že jste před dvaceti lety obepisovali všechny nemocnice a tam vlastně dělali „drahoty“ a ani vám neodepsali, předpokládám, že nyní by to bylo úplně obráceně.
Ano, dnes je to úplně jinak. Nemocnice se o absolventy doslova perou.

A co vaše děti? Půjdou ve vašich stopách?
Máme dvě děti. Starší dcera určitě, ta chce být dětskou lékařkou po manželce. Syn asi ne, ten je spíš technického zaměření a přes počítače.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Archiv Penta Hospitals