Pondělí

28. listopadu 2022

Nyní

Zítra

Svátek má

Spojení nemocnice s ANSOU je posunem k vyšší kvalitě

14. 11. 2022

page.Name
Od 1. září letošního roku se stala novým vlastníkem kliniky ANSA Nemocnice Vrchlabí. Na chodu kliniky se však nic nemění a v jejím čele i nadále jako primář zůstává Jiří Patrák. A právě tento známý vrchlabský lékař společně s ředitelem nemocnice a taktéž lékařem Michalem Mrázkem v rozhovoru pro Vrchlabinky vzpomínají na vznik kliniky ANSA před dvaceti lety a popisují, co stálo za rozhodnutím nemocnice převzít ji pod svá křídla.

Nacházíme se v ordinaci na klinice ANSA. Jak dlouho klinika funguje a jaké byly její začátky?
Patrák
: Na začátku jsme spolu s firmou, která dostavovala celý tento areál včetně Gendorfu a Spořitelny, vyprojektovali zdravotnické zařízení, které bylo řešeno na míru chirurgickému provozu. Na tomto místě byla tehdy proluka domů, měli jsme tedy příležitost vybudovat zařízení podle našich představ – tedy pro potřeby jak chirurgické ambulance, tak jednodenní chirurgie.

V jakém roce došlo k otevření a zahájení provozu?
Patrák: Provoz byl zahájen v červenci 2002.

Jaká byla vaše profesní i osobní motivace tuto kliniku založit?
Patrák: Moje profesní motivace byla daná okolnostmi, které vyplývaly z mého dlouhodobého působení ve vrchlabské nemocnici. V roce 2000 jsem z ní sám odešel, protože jsem tamní poměry už nezvládal a podepsalo se mi to i na zdraví. Takže jsem se poohlížel, jak bych mohl dál pracovat ve své praxi a ve svém oboru. Nejprve jsem začínal v úplně malé chirurgické ambulanci, která byla v zubní poliklinice. Po čase se mi naskytla příležitost dohodnout se s majiteli objektu na vybudování tohoto pracoviště.

Takže jste tu už 20 let…
Patrák: Ano, je to tak.

Když zde začala klinika ANSA působit, kolik lidí vás zde dohromady bylo?
Patrák: Myslím, že rozsah pracovníků i rozsah činností byl hodně podobný tomu, co děláme i dnes. Bylo to naprojektováno jako provoz chirurgické ambulance a operací prováděných v režimu jednodenní péče, na kterém spolupracuje více lékařů různých oborů. Rámcově je to tedy stále stejné – v týmu je kolem 15 osob.

Abychom měli ještě lepší představu, kolik pacientů zvládne tato klinika „odbavit“?
Patrák: Jsou instruktivní čísla a ta jsou na roční bázi. Za rok máme 11 až 12 tisíc ošetření. Zároveň provedeme kolem 550 operací v jednodenní chirurgii a ortopedii, plus až 120 operací v plastické chirurgii.

Když se nyní otočím na vás, pane řediteli, kdy vy jste se poprvé dozvěděl o existenci ANSA?
Mrázek: Ve Vrchlabí jsem pět let, takže si myslím, že to bylo pár měsíců po mém nástupu. Někteří pacienti, kteří byli ošetřeni v ANSE a potřebovali o víkendu převaz u nás – což nebyl problém – přišli k nám a od nich jsem se o klinice dozvěděl. Ale hlouběji jsem ji poznal asi po roce, když jsem zjistil, že tady máme konkurenční zařízení.

Kdy jste se vy dva poprvé osobně potkali?
Patrák: Bylo to zhruba před rokem, na podzim. Nemocnice pořádala seminář pro terénní lékaře a spolupracovníky, kterého jsem se rád účastnil, pracovní a kolegiální setkávání lékařů z lokality bývají plodná, prospěšná a příjemná.
Mrázek: Ale seminář byl již v době, kdy už nám ANSA pomáhala. A musím říct, že jako jediná. To je třeba vypíchnout. Bylo to v době covidu. Chtěli jsme ve Vrchlabí zřídit velké vakcinační centrum. ANSA byla jediná, která chtěla pomoct. To se tady u obvodních lékařů nevidělo.

Kdy se začaly datovat první úvahy, že by mohlo dojít k většímu „skamarádění se“ mezi ANSOU a nemocnicí?
Patrák: Poprvé mě to napadlo na tom semináři. Pak jsem byl pozván na návštěvu do nemocnice. Ohromně jsem si toho vážil a užil si to. Po více než dvaceti letech jsem měl možnost vidět místo, kde jsem se medicínu začal učit od svých prvních krůčků a dvacet let tam působil. Mohl jsem si v doprovodu pana ředitele a primáře Jindry všechno prohlídnout…

Jaký to pro vás byl pocit? Chodit po chodbách, kde jste kdysi začínal…
Patrák: Úžasný. Bylo to úplně jiné než v době, ve které jsem tam kdysi působil. Bylo vidět, že nemocnice vzkvétá, že investuje do svého provozu a vybavení. Já nemocnici znal za doby jiného majitele. Tehdy to bylo stísněné, strašné a vypjaté, včetně atmosféry a všeho, co tam probíhalo. I z těch důvodů jsem tehdy odešel. Možná, že kdyby nebylo minulého vedení, tak bych v nemocnici fungoval dál. Byl jsem na tu práci zvyklý a neuměl jsem si představit, že bych pracoval jinde. Ale zpět k dotazu. Když jsem se takto do nemocnice vrátil jako návštěvník, tak mě to velmi mile překvapilo. Ale něco jako nostalgické vzpomínky jsem neměl.

Co kdyby přišla od pana ředitele nebo některého z primářů nabídka, že byste jim tam mohl občas s něčím přijít vypomoci?
Patrák: Já si myslím, že na to už odborně nemám. Za dvacet let se situace dost změnila. Nemocniční medicína udělala velký krok kupředu, a to jak technologický, tak i praktický. A na to, co tam dělají nyní, já už nemám takovou zkušenost. Moje praxe se v posledních dvaceti letech vyvíjela v tom, jaké operace lze provádět v jednodenní chirurgii, ty jsme na klinice rozvíjeli a zdokonalovali. Na větší medicínu, například břišní chirurgii… to už bych si asi nevěřil. Dnes udělat klasický slepák, to už bych asi neuměl.
Mrázek: Já si myslím, že pan doktor Patrák by to dal. (smích)

Vraťme se do doby, kdy mezi vámi proběhly první kontakty a začaly se objevovat úvahy o spojení či fúzi. Co pak probíhalo dál?
Mrázek: S panem doktorem jsme si sedli v Gendorfu na pracovní večeři a tam si vyjasnili stanoviska nás obou, tedy zda by obě strany měly zájem o hlubší spolupráci. Já jsem řekl, že za mě by to dávalo smysl pro rozvoj nemocnice a že já tu myšlenku přijímám. Dodal jsem však, že finální jednání povede Penta Hospitals. Propojil jsem pana doktora s naší centrálou a jednání o koupi si vedl pan doktor separátně. Pak už jsme měli několik schůzek, kterých se účastnil například primář Petr Jindra jako lékařský ředitel nemocnice, dále hlavní sestra nemocnice Mgr. Zuzana Kvardová. Za ANSU pak kromě pana doktora ještě jeho manželka jako vrchní sestra kliniky. Na schůzce jsme již řešili konkrétní věci, jak by následně mělo vše fungovat.

Celá akvizice je tedy již hotová?
Mrázek: Ano, od 1. září. Od tohoto data je majitelem ANSA Sanatoria Nemocnice Vrchlabí.

Je možné nastínit kontury této fúze včetně ceny, kterou nemocnice zaplatila?
Mrázek: Zodpovědnost za vedení ANSY přebírám já jako ředitel nemocnice, s rozhodováním bude pomáhat primář chirurgie MUDr. Jindra jakožto lékařský ředitel nemocnice, MUDr. Patrák bude primářem kliniky. Co se týká ceny, po pravdě ji ani nevím a nepotřebuji ji znát. Je to čistě věc pana doktora a vedení Penta Hospitals.

Jméno ANSA zůstává?
Mrázek: Ano, jméno ANSA zůstává. Mně se líbí myšlenka ponechat ten název, protože pan doktor Patrák v ní nechal dvacet let svého života, a je to zároveň vyjádření obdivu tomu, co tady dokázal.
Patrák: Děkuji. Já to vidím spíš z praktického hlediska. Pacienti jsou na naši značku zvyklí, vědí, jakou službu tady dostanou, a na to se mohou spolehnout i v budoucnu.

Když se tedy zeptám z pohledu pacienta, došlo dovršením celé transakce k nějaké zásadní změně?
Patrák: Pacient by, podle mého, neměl žádnou změnu poznat. Řeknu to takto. Často se mě známí ptají: „Teď jsi to předal a…. takže důchod?“ Já jim říkám, že ANSA i já fungujeme dál a že prostřednictvím silného partnera se můžeme posouvat dál a k větší kvalitě.
Mrázek: Pro mě to bylo velice příjemné poznání. Když jsme seděli s panem doktorem a jeho týmem, tak jsme si museli sami nejprve navnímat, jak se odlišuje ANSA od nemocnice. A čím déle jsme si s nimi povídali, tím více nám docházelo, že my do tohoto zařízení nesmíme, už kvůli pacientům, necitlivě zasahovat. A tak jsme i ta jednání vedli. Pan doktor od samého začátku věděl, že až ANSU převezmeme, tak se žádné převratné změny ihned dělat nebudou.

Nicméně zeptám se ještě jinak. Rozšíří se zde třeba prováděné výkony?
Mrázek: Nějaké novinky budou. Vše jsme konzultovali ve smyslu, že některé věci zde více propojíme, a minimálně od příští roku přidáme jeden operační den navíc. To by zajistil lékař z nemocnice. A do budoucna bychom zde chtěli zavést nanoartroskopii – moderní diagnostickou metodu nitrokloubních poruch. A co by se líbilo mně osobně, ale je to opravdu ještě ve fázi úvah, je jednodenní gynekologie. A to teď pan doktor ode mě slyší poprvé. (smích)
Patrák: Miniartroskopie by se mi také líbily. Nad jednodenní gynekologií jsem taky kdysi přemýšlel, ale realizace nebyla úplně jednoduchá.
Mrázek: Uvidíme. Mně by to prostě dávalo smysl, pacientky z Vrchlabí by to určitě ocenily, protože by nemusely nikam jezdit.

Když se ještě vrátíme zpět, když jste to tady budoval, jak těžké pro vás bylo najít personál?
Patrák: Nebylo to zas až tak těžké. Tehdy jsem převzal do týmu spolupracovníky z nemocnice, kteří měli stejně odstředivé tendence jako já.

Nyní už to takový luxus není, že?
Mrázek: Já nevím, jak pan doktor, ale říkám, že personálu není nikdy dost. Ale když si vzpomenu, že jsme před třemi lety neměli v nemocnici dostatek sester a nyní splňujeme vyhlášku, je to daleko lepší, než to bylo.

Jak jste tady hovořili o možnosti zavedení dalšího operačního dne nebo jednodenní gynekologie, je ve vzduchu i nějaká úvaha o sdílení personálu?
Mrázek: My chceme nechat ANSE určitou autonomii. Na druhou stranu, pokud zdravotní sestřičky odsud budou mít chuť jít k nám do nemocnice příležitostně pomoci, budeme rádi. Stejně tak, pokud by byla vítána pomoc některých sester v ANSE, vím, že se již teď na některé mohu obrátit. Mně by se to provázání časem určitě líbilo.
Patrák: Určitě to nevylučuji. Problém je ale vždy se zaučením a adaptováním se na provozy.

Když začaly probíhat první úvahy o akvizici, jaké byly reakce vlastníka Nemocnice Vrchlabí, tedy Penty Hospitals?
Mrázek: Když jsem ten projekt v Praze představoval, vjemy a odezva byly vždy plné nadšení. Nebyl jsem už pak u jednání pana doktora s vedením Penta Hospitals. Ale to, u čeho jsem byl já, bylo vždy pozitivní.
Patrák: Jsem rád, že jednání proběhla velmi korektně a profesionálně.

Jaká je nyní vize v následujících letech?
Mrázek: Jak už jsem říkal, chceme provoz od ledna rozšířit o jeden operační den. Dále by bylo vhodné více provázat personál oběma směry, abychom si v rámci různých situací dokázali vzájemně pomoct. A pak je tu také již zmiňovaná nanoartroskopie a jednodenní gynekologie. A v neposlední řadě − stejně jako je již rok akreditovaná naše nemocnice, tím bude muset projít i ANSA.
Patrák: Moje role je nyní už jen medicínská. A určitě tady budu rád, asi tak dva roky, působit.

Jenom dva? Déle už ne?
Patrák: Podívejte, to je dlouhá doba. A nikdo neví, co bude za dva roky. Bude mi 70 let, tak co by pak mohl kdo ode mne očekávat?
Mrázek: Pan doktor tu bude působit de facto jako primář.

Jak je to zde s pojišťovnami? Máte smlouvy se všemi?
Patrák: Jsou to smluvní vztahy, které existují historicky. Všechny zákroky a operace, s výjimkou plastické chirurgie, jsou nasmlouvány se všemi zdravotními pojišťovnami, s výjimkou Revírní bratrské pojišťovny z Ostravy.

Plánuje vrchlabská nemocnice nějaké investice do ANSY?
Mrázek: Určitě. Počítáme s tím. Ale nebude to tak, že my sem přijdeme a začneme všechno ihned měnit. Nicméně už nyní jsme například zařídili modernizaci operačního stolu. Co jsme si domluvili, to platí. A pokud bude cokoliv dalšího třeba, investice sem přijdou.

A na závěr: máte nějaký vzkaz směrem k vrchlabské veřejnosti?
Mrázek: Chtěl bych veřejnosti vzkázat, aby neměla obavy. ANSA pokračuje tak, jak byli pacienti zvyklí. Chceme být ANSE silným partnerem. Pro nás to znamená zajímavou investici. Doufám, že lidé zde budou nadále spokojení a nám se podaří rozšířit nabízené služby.
Patrák: Naše spolupráce na bázi péče o pacienty jak z našeho regionu, tak ze širokého okolí opravdu funguje. Předpokládám, že se do budoucna prohloubí k prospěchu nás i nemocnice, a zejména pacientů.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Marek Sekáč