Když se vrátím od porodu, celá zářím, říká Monika Anna Kašparová

Jaké bylo vaše původní zaměstnání?
Moje pracovní aktivity jsou poměrně pestré. Vystudovala jsem sociologii a sociální a kulturní ekologii. Už během studií jsem začala pracovat v neziskových organizacích, které se věnují životnímu prostředí. Měla jsem na starosti hlavně informační a internetové projekty, přípravu a vydávání publikací. Jedno volební období jsem pracovala v Poslanecké sněmovně jako poslanecká asistentka poslance a ministra životního prostředí, což byla velmi zajímavá zkušenost. A souběžně s tím jsem zhruba patnáct let působila ve správní radě Nadace Partnerství, která finančně podporuje projekty místních komunit v péči o životní prostředí a veřejná prostranství.

Jaká pro vás byla hlavní motivace stát se dulou?
Témata spojená s těhotenstvím, porodem a mateřstvím mě oslovila až v souvislosti s mým prvním těhotenstvím. Hodně jsem četla a hledala si informace o porodu, kojení. Chtěla jsem se dobře připravit. Našla jsem si soukromou porodní asistentku, která mě tímto obdobím provedla. Potom jsem byla postupně se třemi dětmi sedm let doma na rodičovské a v té době se na mě začaly obracet kamarádky, příbuzné i známé, které hledaly nějakou pomoc nebo podporu. Ptaly se mě hodně na porod, asi proto, že jsem sama měla pozitivní porodní zkušenost, která byla v kontrastu s tím, co o porodu často slýchaly. Obracely se na mě i ohledně kojení, když nesehnaly laktační poradkyni nebo nevěděly, na koho se obrátit. Zkrátka si mě to nějak samo našlo. Přelomový pro mě byl první porod, ke kterému jsem byla pozvaná, tehdy ještě ne jako kvalifikovaná dula, ale jako blízká přítelkyně. Během toho porodu jsem plně pochopila, že to, jak se žena cítí, v jakém je rozpoložení, má zásadní vliv na to, jak porod probíhá, i na to, s jakým prožitkem od porodu odchází. Viděla jsem, že podpora, kterou můžu rodící ženě poskytnout, pomáhá a mění průběh porodu. Tehdy jsem začala přemýšlet o tom, že bych se jednou mohla věnovat práci duly. Sama jsem ale tehdy čekala své třetí dítě, tak to muselo ještě nějaký rok počkat, než jsem se přihlásila do ročního kurzu pro duly.

Na všechny své tři porody máte pozitivní vzpomínky? I na ten první?
Já mám moc pěkné vzpomínky na své porody, do velké míry díky porodní asistentce, která mě velmi pěkně a laskavě provedla prvním porodem. Dala mi prostor a podporu, abych mohla porodit přirozeně, vlastními silami a bez zásahů. První porod byl trochu dřina, ale moc pěkná dřina. Asi tak jako když se vydáte na horskou túru, vezmete na záda těžký batoh a vypravíte se na mnohahodinový náročný výstup. Cestou máte občas krizi, říkáte si, co vás ještě čeká, zároveň ale víte, že musíte jít dál a celou tu cestu projít. Na konci vás všechno bolí, jste unavení, ale je tam úžasný pocit z dosaženého vrcholu, tedy narození dítěte, a taky skvělý pocit, že jste tuhle velkou výzvu zvládla. První porod byl pro mě opravdu silný a fascinující prožitek.

Jaké musí mít dula vzdělání?
Dula je nezdravotnická pomáhající profese. Poskytuje podporu a pomoc ženě během těhotenství, porodu a v počátcích mateřství. Neposkytuje zdravotní péči, to je úkolem zdravotníků, porodních asistentek a lékařů. Dula je tedy další členka týmu, který se o ženu v tomto období stará. V Česku postupně vzniklo několik profesních organizací, které duly vzdělávají. Já jsem členkou nejstarší z nich. V České asociaci dul máme roční základní kurz pro duly, ve kterém učí porodní asistentky, lékařky, laktační poradkyně, psychoterapeuti a další odborníci, samozřejmě také duly. Kromě dul sdružených v profesních organizacích občas u porodů doprovází i ženy, které si říkají „duly“, ale nemají potřebné vzdělání a certifikaci. To někdy působí problémy, protože tam chybí dobrá příprava, proces certifikace a zpětná kontrola profesní organizace, která má etický kodex a dbá na dodržování kompetencí a profesní etiky.

Kolik certifikovaných dul v České republice je?
Česká asociace dul má v současnosti kolem 180 členek, z toho je kolem 100 certifikovaných dul, asi 50 dul absolventek, které mají ukončený kurz, ale ještě nedosáhly certifikace, a zbývající jsou studentky probíhajících kurzů pro porodní a poporodní duly. Další organizace sdružující duly jsou o něco méně početné. Ne všechny duly, které projdou vzděláním, ale jako duly dlouhodobě působí. Je to poměrně náročná práce, která vzhledem ke 24hodinové pohotovosti, kterou duly drží, zasahuje do života celé rodiny, omezuje možnosti cestovat. Dula během pohotovosti musí abstinovat, aby mohla kdykoliv vyjet k porodu. Zkrátka je to hodně omezující a člověk to musí dělat s velkým nadšením, mít velkou podporu a pochopení partnera a celé rodiny.

Kolik dul je v nejbližším okolí?
V současnosti je nás v Libereckém a Královéhradeckém kraji už kolem 10 aktivních porodních dul a několik poporodních dul. To je fajn, protože můžeme navzájem spolupracovat a navzájem se zastupovat, když některá potřebuje odjet třeba na víkend na nějaký kurz nebo s rodinou na nějakou vzdálenější cestu, odkud by nezvládla k porodu přijet. Když jsem začínala, byla jsem v širokém okolí sama, což bylo docela náročné.

Jaké jsou předpoklady pro to stát se dobrou dulou? Jaké by měla mít dobrá dula vlastnosti, zkušenosti…?
Dula by měla určitě mít velkou schopnost empatie a laskavosti, měla by umět podpořit, povzbudit, pohladit, a když je potřeba, tak i odejít nebo se upozadit. Důležitá je emoční stabilita, vnitřní klid a samozřejmě i odborné znalosti a zkušenosti, které získá praxí. Dula by měla být vnímavá, měla by se umět naladit na každou svoji klientku. Každý porod je jiný a každá žena je jiná, má za sebou jinou osobní historii, prožitky a přání. Nad to se dula musí umět povznést, neměla by ženu nijak hodnotit a soudit, aby takřka každé ženě uměla poskytnout to, co zrovna potřebuje, a provést ji krásným, ale zároveň náročným obdobím k její spokojenosti.

Co je hlavní úlohou duly? V čem především tkví její pomoc?
Těhotenství, porod a šestinedělí je pro ženu i její rodinu velmi důležité a zároveň citlivé období. Cílem naší práce je ženu provést tak, aby tímto obdobím prošla s pocitem, že jej dobře zvládla. Podpořit a povzbudit ji v nelehkých chvílích, naslouchat jí a sdílet s ní její pocity, radosti i starosti. Poskytnout jí potřebné informace, aby se mohla dobře rozhodovat a zvolit si cestu, která jí bude vyhovovat. Součástí naší práce je příprava na porod, kojení a mateřství. Během porodu je důležité, aby žena nebyla ve stresu, dula ženě pomáhá nalézt vnitřní klid a dosáhnout lepšího uvolnění těla, to usnadňuje průběh porodu a snižuje bolestivost. Využíváme nejrůznějších uvolňovacích technik, jako jsou masáže, relaxační a dechové techniky, pomáháme s hledáním vhodných poloh. Pracujeme také s psychikou, obavami a strachy z porodu, z bolesti, z neznámého. Mnoho žen si málo věří, naším úkolem je také pomáhat posilovat jejich sebedůvěru. V poporodním období se věnujeme podpoře kojení, pokud si žena přeje kojit. Řada dul má zároveň i kvalifikaci laktační poradkyně. Můžeme pomoci s péčí o miminko po návratu z porodnice, než se žena s prvním dítětem vše naučí. Důležitá je při naší práci kontinuita péče, to znamená, že se věnujeme ženě od těhotenství až po šestinedělí a někdy i déle. Díky tomu se máme možnost s ženou dobře poznat, znát její příběh, její silná i slabá místa, přání a někdy i traumata, kterými si prošla. Vztah důvěry, který během spolupráce vzniká, přináší ženě potřebný klid, což má pozitivní vliv nejen na prožitek z porodu, ale přináší i lepší porodní výsledky. Dlouhodobé výzkumy z řady zemí prokazují, že u porodů v doprovodu duly je nižší procento porodů ukončeno operativně, nižší užití medikace, nižší procento dětí, které mají po porodu obtíže, a také vyšší spokojenost žen s porodem. Odpovídají tomu i statistiky, které v České asociaci dul dlouhodobě vedeme, například jen kolem 8−9 procent porodů s dulou je ukončováno císařským řezem, což je významně pod celorepublikovým průměrem. Velmi dobré výsledky máme u vaginálních porodů žen, které mají za sebou porod císařským řezem. Kolem 85 procent těchto porodů s dulou je dokončeno vaginálně, celorepublikový průměr je 55 procent.

Poskytujete poradenství i budoucím tatínkům?
Partner ženy je určitě součástí celého procesu. Také on někdy potřebuje podporu, ujištění nebo odpovědi na své otázky. Zvláště u porodu nebo i během šestinedělí to někdy muži nemají snadné. Očekává se od nich podpora a pomoc, ale sami si někdy nejsou jistí nebo nevědí, jak mohou ženě ve zcela nové a neobvyklé situaci pomoci. Myslím, že velmi užitečné je, když se muž spolu s ženou účastní předporodního kurzu, kde se lépe zorientuje, a díky tomu získá více sebejistoty. A potom samozřejmě během porodu zapojuji muže do té míry, do které si to on sám i jeho partnerka přeje. Doprovod duly mnohdy pomáhá z muže sejmout tíhu odpovědnosti. Když potom vidí, že je žena dobře opečovaná, nebo se do péče o ženu může lépe zapojit, i on si porod svého dítěte může klidněji prožít.

Stalo se vám někdy, že jste při porodu musela více pečovat o partnera rodičky než o ni samotnou?
Občas se stane, že je muž velmi citlivý a špatně nese, když vidí svou ženu, jak prožívá porod. Žena se během porodu chová jinak, než jak ji její partner zná. Například křik nebo různé hlasové projevy během porodu nemusí být projevem nějakého utrpení, vokalizace ženě pomáhá uvolnit napětí. Vybavuji si třeba porod, kde muž plakal, že žena trpí, a žena spolu se mnou ho ujišťovala, že nemusí mít obavy, že to zvládá dobře. Jinak ale musím říci, že muži jsou většinou během porodu ženě dobrou oporou.

Co si nesmíte dovolit? Kde jsou hranice, které nesmíte překročit?
Dula, stejně jako zdravotníci, nesmí za ženu, respektive oba rodiče, rozhodovat, neměla by jí nijak manipulovat a zasahovat do jejích práv ani do jejích mateřských kompetencí. Měla by ji naopak vést k tomu, aby své mateřské kompetence a dovednosti posilovala a rozvíjela, učila se o své dítě i o sebe dobře pečovat, důvěřovala si a zvládala se vědomě a informovaně rozhodovat. Dula by také neměla zasahovat do kompetencí zdravotníků. K tomu nám právě slouží profesní etický kodex, který tato pravidla naší práce vymezuje. Kromě toho se při naší práci řídíme doporučeními Světové zdravotnické organizace pro péči během normálního porodu.

Jak přistupují k dulám lékaři?
Za svou praxi jsem doprovázela u porodů, pokud dobře počítám, ve dvanácti porodnicích. Přístup k dulám se dost liší a postupem času se mění, k lepšímu. V některých porodnicích s dulami počítají, vítají je a je to krásná spolupráce, která je ku prospěchu všem zúčastněným, a to především samozřejmě rodící ženě a jejímu partnerovi. Porodní asistentka ví, že dula se o ženu dobře postará, i když je na vedlejším sále u jiného porodu a včas ji zavolá, když je potřeba. Nedávno se u nás dokonce objevil nový projekt, který zavedl v porodním centru na Bulovce do běžné péče tzv. nemocniční duly. Ty jsou k dispozici ženám příchozím k porodu v rámci běžné péče a pomáhají také přetíženému personálu. Na druhé straně jsou stále porodnice nebo i konkrétní zdravotníci v rámci porodnice, kteří duly moc rádi nevidí a zřejmě ani příliš nevnímají přínosy naší práce. Vzpomínám si, jak mi jeden lékař po několika porodech, u kterých jsme se potkali, říkal: „To se vám to pěkně doprovází, když máte takové šikovné rodičky, které tak pěkně rodí.“ Určitě to není tak, že bychom si klientky nějak vybíraly nebo se na nás obracely jen ženy, které nějak „lépe rodí“. Je za tím také nějaká naše práce, příprava na porod a péče během porodu. Ani to není tak, že bychom většinově doprovázely jen zdravé ženy s předpokladem takzvaného nízkorizikového porodu. Doprovázíme i ženy, které dříve rodily císařským řezem nebo mají nějaká další omezení či onemocnění ve své historii.

Jak vnímá duly veřejnost? Myslíte si, že je veřejnost dostatečně informovaná o tom, co práce duly obnáší?
Myslím, že se to v posledních letech hodně zlepšilo. Tím, jak přibývá dul, roste i zájem o naši práci a více se tato témata dostávají i do médií. Už se mi tak často nestává, že by se někdo ptal, kdo je to dula a co vlastně dělá. Občas se ale ještě setkáváme se zkreslenými představami. Lidé si ještě někdy pletou, kdo je dula a kdo porodní asistentka. Rozdíl je v tom, že dula je nezdravotnická pomáhající profese a porodní asistentka je zdravotnice, v její kompetenci je zdravotní péče o fyziologickou těhotnou, rodičku a šestinedělku a její dítě během fyziologického šestinedělí.

Jaké mýty o dulách panují?
To by asi stálo za nějaký průzkum veřejného mínění. Doufám, že po 20 letech působení dul v Česku jich snad už moc není. Asi se to také liší region od regionu podle toho, kde duly více působí.

Vyvrátila byste nějaký mýtus o porodech?
V naší společnosti je stále silně zakořeněná představa, že porod je něco, co žena musí přetrpět. Porod je přitom úplně normální fyziologický proces, pro který jsme jako ženy uzpůsobeny. Bolest, které se ženy často obávají, k porodu patří. Dá se s ní ale vcelku dobře pracovat, aby nebyla zraňující nebo nesnesitelná, ale naopak dobře zvládnutelná i bez medikace, která není zcela bez rizik a vedlejších účinků. Porod není potřeba přetrpět a přežít, je možné ho i prožít. Tím nemyslím, že by byl porod vždy snadný, hladký nebo rychlý, jak by si ho asi většina žen přála. Mnohdy je náročný, i v takovém případě od něj ale může žena odcházet posílena a s pocitem dobře zvládnutého.

Co budoucí rodičky nejčastěji zajímá?
Řekla bych, že to je hodně individuální. Odvíjí se to od toho, co žena v životě prožila, co o porodu slyšela od maminky a kamarádek, jestli prošla nějakým předporodním kurzem, jestli už rodila a jakou má předchozí porodní zkušenost. Většinu žen zajímá kojení a jak se na něj připravit. Hodně žen se zajímá o to, jak porodit bez nutnosti nástřihu nebo bez poranění hráze. Často se věnujeme nejrůznějším obavám a strachům z porodu, bolesti, „jestli to všechno zvládnu“. Specifickou skupinou jsou ženy, které za sebou mají císařský porod, a nyní si přejí porodit normálně. Tyto ženy potřebují velkou podporu, protože si často příliš nevěří a mají obavy, že nejsou schopné porodit. Většina těchto žen přitom může porodit pěkně a bez obtíží. Pro mnohé je potom zdařilý porod léčivý a velmi posilující.

Jaký je zájem o vaši práci?
Zájem o služby dul, soukromých porodních asistentek a laktačních poradkyň roste. Přibývá nás a přibývá i klientek, a to jak ve větších městech, tak i v regionech. Především poporodní péče je v Česku dlouhodobě neřešena, zdravotní systém ji pokrývá nedostatečně a české ženy stále více začínají tyto služby vyhledávat.

Předpokládám, že nemůžete vyhovět klientkám s přibližně stejným termínem porodu. Přesto… stalo se vám, že by rodily dvě klientky současně?
Normální termín porodu se pohybuje v rozmezí 5 týdnů, 3 týdny před a 2 týdny po vypočteném termínu porodu a někdy se stane, že žena rodí i dříve před termínem. Běžně tedy mám současně více žen, které by mohly rodit. Většinou se ale nestává, že by rodily najednou. Někdy se stává, že rodí několik klientek po sobě, ale většinou se porody nějak poskládají za sebe. Občas jedu od jednoho porodu k druhému nebo se pár hodin prospím a volá další žena. To potom bývá náročnější, zvláště když jsou porody delší. Pokud se opravdu sejdou dva porody, tak jsme domluvené s kolegyněmi, a pokud si to žena přeje, může přijet zastupující dula. Zástupy jsme teď více využívaly během covidu. Když se jedna dostala do karantény, mohla zastoupit kolegyně.

Jaké vztahy mají duly mezi sebou? Stýkáte se, předáváte si vzájemně své zkušenosti…?
Myslím, že duly mají mezi sebou většinou dobré vztahy, alespoň co mám zkušenost. Je to asi dané i naším přístupem a způsobem naší práce. Podporujeme nejen naše klientky, ale také sebe navzájem. Já se snažím spolupráci s kolegyněmi rozvíjet, a to nejen s dulami, ale i dalšími kolegyněmi, porodními asistentkami, laktačními poradkyněmi, poporodními dulami, které se ženě věnují v šestinedělí. Spolupráce, vzájemná pomoc a sdílení zkušeností je určitě velmi prospěšné. Pravidelně jako duly procházíme intervizemi a supervizemi, což jsou setkání, na kterých sdílíme své zkušenosti, učíme se navzájem a navzájem si pomáháme posunovat se někam dál.

Jistě se neustále vzděláváte. Jakou formou?
Celoživotní vzdělávání samozřejmě patří i k naší profesi. Každoročně se účastním kurzů, které pořádá pro duly nebo porodní asistentky moje nebo jiná profesní organizace. Hodně se věnuji a vzdělávám v oblasti laktačního poradenství a v oblasti práce s tělem formou masážních technik. Kurzy jsou většinou celodenní, víkendové, některé i delší. Moc ráda se účastním kurzů, které vedou zahraniční lektorky, ty bývají hodně obohacující a inspirativní.

Jak se díváte na domácí porody?
Naše zdravotnictví s porody doma nepočítá, tváří se, jako by neexistovaly. Místo porodu je ale volbou ženy, respektive obou rodičů. Vždy budou ženy, které z různých důvodů budou rodit doma. Přesné statistiky neexistují, ale takových porodů může být v ČR kolem 1–2 procent. Tím, že není dostupná kvalifikovaná zdravotní péče, se výrazně zvyšují rizika takových porodů. Ženy pak často rodí bez porodní asistentky, která není dostupná. K porodu doma se uchylují i ženy, pro které to není vhodné a bezpečné. Zajímavé jsou výsledky studie z Velké Británie, které srovnávají porodní výsledky podle místa porodu. Porody doma a v porodních domech a centrech u žen s nízkým rizikem, tedy u zdravých žen, jsou zde srovnatelně bezpečné a v některých kritériích mají dokonce lepší zdravotní výsledky. Je to proto, že jsou daná jasná pravidla a je poskytována kvalifikovaná a dostupná péče porodních asistentek. Pokud během porodu vyhodnotí zvýšené riziko, žena se včas přesune do porodnice.

Setkala jste se už s potenciální klientkou, kterou jste odmítla kvůli jejím požadavkům, s nimiž jste nesouhlasila?
Nevybavuji si, že bych někdy musela odmítnout některou klientku z jiných důvodů, než že bych měla plnou kapacitu, plánovanou dovolenou nebo byla třeba příliš daleko. Občas se stane, že má některá žena trochu jiné představy, ale asi vždy jsme si to nějak vyjasnily, co můžu nabídnout a co už ne.

Kdy vaše spolupráce s klientkou končí?
Základní rámec je příprava na porod, doprovod k porodu a poporodní návštěva. Jsou ale i ženy, které využijí jen část, třeba přípravu na porod a kojení nebo naopak jen poporodní a laktační poradenství. Ženy, které doprovázím u porodu, většinou alespoň jednou po porodu navštívím. Nejčastěji ladíme kojení, aby dlouhodobě fungovalo, nebylo bolestivé a miminko dobře prospívalo a bylo spokojené. Některé ženy využívají více poporodních návštěv nebo se na mě obrací i později po šestinedělí, pokud se potřebují poradit nebo se třeba později objeví nějaké obtíže třeba s kojením.

Zajímají vás osudy dětí, které jste pomohla doprovázet na svět?
Děti, kterým jsem byla u porodu, samozřejmě vždy ráda vidím. Některé vídám docela často, protože jsou z okolí, některé vidím po letech, třeba když se žena ozve s dalším těhotenstvím. Od některých mi chodí i narozeninové fotky a pozdravy. To je vždy velmi milé. Hodně mě také vždy potěší, když mě na ulici zastaví žena s poděkováním, že jsem jí třeba před rokem, dvěma pomohla po porodu s kojením a ona je ráda, že stále ještě své dítě úspěšně kojí.

Jak vnitřně prožíváte natolik silný emoční zážitek, jakým zrození nového života bezpochyby je?
Porody mi rozhodně nijak nezevšedněly. I po několika stovkách porodů mě stále nepřestává fascinovat ta ohromná síla a proměna, kterou žena během porodu prochází. Často, když se vrátím od porodu, mi muž říká, že úplně zářím. Je to krásná práce, která mi dává smysl.

Bio box
Monika Anna Kašparová (44)
Narodila se v Praze. Vystudovala gymnázium a poté obory sociologie a sociální a kulturní ekologie na Univerzitě Karlově. V roce 2004 absolvovala roční kurz pro duly, od té doby provází ženy těhotenstvím, porodem a počátky mateřství. V současnosti studuje obor porodní asistence na Univerzitě Pardubice. Již dvanáct let žije ve Vrchlabí.

Gabriela Jakoubková
redakce@vrchlabinky.cz
Foto: Zuzana Havlínová, Eliška Vohanková