Neděle

25. září 2022

Nyní

12°

Zítra

Svátek má

Ochránci přírody slaví Světový den mokřadů. Jejich role nabírá na významu

2. 2. 2022

page.Name
Rozsáhlé komplexy subalpínských mokřadů patří mezi nejpozoruhodnější biotopy Krkonoš. Největší rašeliništní komplexy náhorní planiny východních a západních Krkonoš – Úpské rašeliniště a Pančavská louka – byly v roce 1993 zařazeny mezi nejvýznamnější mokřady světa v rámci tzv. Ramsarské úmluvy. Právě z iniciativy Ramsarské úmluvy se slaví 2. únor jako Světový den mokřadů.

„Téma mokřadů a jejich významu v krajině nabylo v poslední době na aktuálnosti, a to zejména ve spojení s tématem globálních změn klimatu,“ říká ředitel Správy KRNAP Robin Böhnisch. „My si význam tohoto ekosystému pro přírodu Krkonoš i pro lidi v Krkonoších i v podhůří, velmi dobře uvědomujeme. Jen v posledních letech jsme realizovali či ještě realizujeme celou řadu projektů, které souvisely s podporou mokřadů přímo v terénu,“ říká Böhnisch. Jednalo se například o projekty Stabilizace významných lesních ekosystémů KRNAP, Stabilizace vodního režimu vybraných lokalit Krkonošského národního parku, Ochrana a udržitelné využívání mokřadů České republiky a Revitalizace mokřadů na vybraných plochách území KRNAP.

Právě v rámci posledního, stále probíhajícího, projektu Revitalizace mokřadů vznikl podkladový materiál s aktuálními datovými a prostorovými údaji o mokřadních společenstvech v horských lesích. Na jeho základě jsme vytipovali plochy vhodné k revitalizaci poškozených ekosystémů a na nich budujeme přehrážky. Jejich zanášením a zarůstáním postupně dojde k likvidaci v minulosti nevhodně vybudovaných odvodňovacích systémů a k následné obnově mokřadního stanoviště. Mezi lety 2019 a 2021 jsme instalovali na 12 lokalitách 829 malých a 182 velkých přehrážek. Celkem máme v plánu do konce obou etap projektu vybudovat na dalších lokalitách více než 600 malých a 200 velkých přehrážek, které zpomalí odtok vody a přispějí tak ke zlepšení funkce koloběhu vody v krajině. V rámci revitalizovaných ploch také máme monitorovací místa pro sbírání dat, která nám umožní srovnání počátečního stavu ploch a jejich postupný vývoj po zásahu. Revitalizované mokřady budou významnou podporou při probíhající obnově lesních ekosystémů zejména v těch částech národního parku, které byly v minulosti poškozeny imisemi.

Nejvýznamnějším typem mokřadů v Krkonoších jsou bezesporu rašeliniště. Vrchoviště–rašeliniště na hřebenech Krkonoš jsou součástí krkonošské arkto-alpínské tundry a výrazně je ovlivňuje chladné klima. Roční průměrné teploty se pohybují kolem 0 °C, roční úhrn srážek dosahuje zhruba 1 500 mm a souvislá sněhová pokrývka zde leží od začátku listopadu do konce dubna. Takové klimatické podmínky jsou srovnatelné s horskými oblastmi Norska a Švédska. To vysvětluje, proč se v těchto polohách Krkonoš vyskytuje tolik severských a vysokohorských druhů. Největšími poklady krkonošských rašelinišť jsou například drobný keříček ostružiník moruška, malinký ptáček slavík modráček tundrový, suchopýry pochvatý a úzkolistý, šídlo horské známé jako létající drahokam nebo vyslanec severské tundry, bylina všivec sudetský.

V Krkonoších jsou k vidění dva typy rašelinišť. Úpskému nebo Pančavskému rašeliništi se říká vrchoviště. Lesní rašeliniště najdete na Černé hoře.

Charakteristickou rostlinou rašelinišť jsou rašeliníky. V Krkonoších jich roste kolem 20 druhů. Bez rašeliníků by nebylo rašeliniště, ale tahle rostlinka je zajímavá ještě z několika dalších důvodů. Zatímco většina rostlin během svého života doroste do nějaké velikosti a pak ukončí růst, rašeliník pořád přirůstá. Rašeliniště ale nevyroste až do nebe. Rašeliník totiž ze spodu zase uhnívá a vytváří tak mazlavou rašelinu. Kromě živin z hornin, na nichž rašeliniště vzniklo, a ze vzduchu, které sem vítr nafouká, přijímají rašeliníky potravu právě ze svých rozkládajících se těl. Druhou zvláštností je schopnost rašeliníků zadržovat vodu. Dokážou pojmout až dvacetinásobek svého objemu. Právě proto je v rašeliništích pořád vlhko a trvá opravdu dlouho, než by rašeliniště úplně vyschlo.

(TZ Krnap, jš)
Foto: Kamila Antošová