Čtvrtek

18. dubna 2024

Nyní

Zítra

Svátek má

Jan Skořepa: Nemocnice je živý organismus. Stále je co zlepšovat

16. 6. 2023

page.Name
Jejich práce je sice vidět, ale kvůli nim nebo za nimi do nemocnice lidé nejezdí. Řeč je o zaměstnancích, kteří se starají o hladký chod zařízení po technické a provozní stránce. Ve vrchlabské nemocnici těmto lidem jako provozní manažer šéfuje Jan Skořepa. V rozhovoru pro Vrchlabinky popsal, co všechno jeho práce obnáší, jaké rekonstrukce již proběhly nebo se chystají, a též prozradil, jakou technickou zvláštnost v sobě ukrývá hlavní pavilon nemocnice.

Jak dlouho jste provozním manažerem vrchlabské nemocnice? Jak jste se k této práci vlastně dostal?
Provozním manažerem jsem od srpna loňského roku. Předtím jsem pracoval na údržbě jako údržbář a potom jako vedoucí údržby. Staral jsem se tedy po technické stránce o chod nemocnice. A když končil kolega – předchozí provozní manažer – tak mi bylo nabídnuto, abych se přihlásil do výběrového řízení. Přihlásil jsem se a tak nějak to celé vzniklo.

Pojem provozní manažer působí poměrně široce. Co všechno tedy máte na starosti?
Oblastí, o které se starám, je víc. Jde o veškerý technický chod nemocnice. Pak pode mě spadá stravovací úsek a kompletně celá údržba. Zkrátka starám se, aby všechno fungovalo tak, jak má. Aby všichni byli spokojení a areál nemocnice dobře vypadal.

Kromě údržbových věcí máte na starosti i modernizaci nemocnice a jejího areálu?
Určitě. Řeším projekty, které rekonstruují nebo modernizují náš areál jak po stránce zdravotní, tak po stránce technické. Jde tedy o samotnou výstavbu oddělení, ale i výměnu komponentů, vybavení.

Od otevření hlavní budovy nemocnice letos uplyne 50 let. Když se na ni podíváte odborným pohledem: Co ta budova zažila a je to na ní vidět? Když začala její modernizace, na co bylo potřeba se nejdříve zaměřit? A co vás ještě čeká?
Na budově je samozřejmě znát, že má padesát let. Musí to být znát, protože je těchto padesát let nepřetržitě v provozu. Je potřeba říci, že všechny materiály a součástky mají svoji životnost. Proto se postupně snažíme obměňovat všechny inženýrské sítě, ať už se jedná o vodu, elektřinu, či odpadní systém. Protože když byla nemocnice v roce 1973 uvedena do provozu, nároky na ni byly úplně jiné, než jsou dnes. Dnešní nároky jsou stonásobně vyšší, než byly před padesáti lety. Původní systém na takovou zátěž není úplně postavený. Proto je potřeba ho stále inovovat a starat se o něj, aby fungoval tak, jak má.

Majitelem vrchlabské nemocnice je od července 2016 Penta Hospitals. Co se tu za těchto skoro již sedm let podařilo zrekonstruovat?
První velkou rekonstrukcí, která se zde po příchodu skupiny Penta začala dělat, byla výstavba nového oddělení ortopedie z bývalé porodnice. Ta byla od roku 2013 zavřená. Celá se tedy předělala na úplně jiné oddělení včetně inženýrských sítí. Vše se dokončilo na přelomu let 2020 a 2021 a byl to asi dosud náš největší počin. Zasáhl nám tam do toho také covid, takže jsme rovnou oddělení připravili tak, aby zde v případě epidemie mohli být izolovaně umístěni nakažení pacienti. Zároveň se tím spustily i další investiční projekty, které zde byly plánovány v rámci hlavní budovy nemocnice. Snažíme se plánovat na tři roky dopředu. Někdy to bývá složité, ale nějakým způsobem s tím jde pracovat a odrážet se od dat a výsledků.

Pro mě byla hodně viditelná nová recepce, respektive centrální příjem…
Ano, máte pravdu, to bylo ještě před ortopedií. Musím říci, že to byla velice náročná rekonstrukce, protože se dělala za provozu chirurgických ambulancí či za provozu rentgenu. Veliký dík za trpělivost patří pacientům, kteří sem chodili, protože to byly krušné chvíle, ale ty práce bylo potřeba udělat. Myslím si ale, že ten výsledek za to stojí a že recepce je velice hezká a reprezentativní.

Říkal jste, že ve funkci jste od loňského srpna, takže to je již tři čtvrtě roku. Loni se také dokončovala řada věcí, že?
V loňském roce se spustilo plánování dnes již hotových a kompletně zrekonstruovaných prostor radiologického oddělení s novým CT. Vedle toho se dělaly nějaké věci vzhledové, jako například některé nové fasády, nové světelné nápisy na nemocnici, nové schodiště k laboratoři, výměna protipožárních dveří na jednotlivých odděleních a pak celá řada dalších, byť drobnějších věcí.

Rekonstrukce proběhla i v samotné laboratoři...
Ano, tam proběhly rekonstrukce vlastně dvě. Jedna z nich byla u hlavního analyzátoru v laboratoři. Obě místnosti jsme dali do nového vzhledu, abychom splňovali nejnovější a nejpřísnější kritéria od Státního úřadu pro kontrolu léčiv, která jsou nastavena v rámci laboratoří. Na to navázala druhá rekonstrukce a tou byla rekonstrukce odběrové místnosti a čekárny, aby pacienti měli příjemnější prostředí. Teď to tam máme krásné, funkční a vzhledově moderní.

Zmínil jste hned několik věcí nebo projektů. Který z nich pro vás byl největší profesní výzvou a co vás naopak překvapilo, že to bylo relativně lehké?
Velkou výzvou byla nedávno dokončená modernizace CT vyšetřovny a navazujících místností. Tam se snoubila spousta profesí a věcí, které byly potřeba sladit a srovnat je do pořadníku, aby fungovaly. A s tím překvapením? To je takové složité. Už jsme zmínili, že budova má padesát let, takže nějaká skrytá či nemilá překvapení tu jsou neustále. Bývalí vlastníci a provozovatelé při stavebních úpravách příliš nedbali na nějaká pravidla, která my se nyní snažíme dodržovat. I z tohoto důvodu si snad nevybavuji něco, co by šlo úplně lehce.

Jsou zde v hlavní budově nějaké zajímavosti, které by byly atraktivní pro naše čtenáře?
Jednou ze zajímavostí, kterou skrývá hlavní pavilon nemocnice, je systém vytápění. Je to takzvané krytalové (stropní) vytápění. V době, kdy se vytvářelo, to bylo hezky vymyšleno. Fungovalo tak, jak má, a funguje dodnes. Toto topení ve stropech máme na všech patrech. V nich proudí voda a ze stropů sálá teplo. Na dobu, kdy nemocnice vznikala, to byla poměrně promyšlená záležitost.

Jaké rekonstrukce se v nemocnici chystají v nejbližší době?
Máme před sebou menší stavební akce jako úprava prostor vstupů u oddělení pro pacienty i jejich návštěvy, aby měli příjemné prostředí. Nicméně jedna z největších akcí, které máme v letošním roce před sebou, je rekonstrukce na budově následné péče, kde bychom měli celé přízemí přestavět a udělat tam úplně dvě nová oddělení.

To je ta nejstarší, spodní budova areálu?
Ano, to je ona. Tato budova pochází někdy z roku 1904.

Řekl jste, že tam vzniknou dvě nová oddělení. Můžete prozradit, která to budou?
Bude se jednat o oddělení ambulantní rehabilitační péče a následnou lůžkovou rehabilitační péči.

Jak úzce spolupracujete se zdravotníky a doktory při přípravě takových projektů?
Tato spolupráce je naprosto nutná. Bez ní bychom tyto projekty nebyli schopni vymýšlet. Zdravotníci nám do nich dávají praktickou rovinu, tedy například uspořádání, jak by to mělo vypadat. My je mnohdy omezujeme ve výkonu jejich práce. Zkrátka musíme spolu mluvit, je to naprostá nutnost.

Když úplně odbočím: Jakou odbornou způsobilost ke své práci potřebujete?
Asi vás to překvapí, ale i já mám základní zdravotnické vzdělání v rámci řidiče sanitek. Nejsem tedy čistokrevný zdravotník. Ale můj základní předpoklad ještě v dobách, kdy jsem pracoval na údržbě, byl, že znám tu hlavní budovu. Vím, jak funguje. Kde má své silné a slabé stránky.

Co vás na vaší práci nejvíce baví?
Mě samozřejmě baví vidět rozvoj nemocnice a myslím, že ho vidí i pacienti nebo návštěvníci a také moji kolegové. To je vlastně i taková odměna, vidět kolem sebe spokojené tváře.

V jedné z odpovědí jste zmínil, že do vaší gesce spadá i stravování. Kolik obědů se zde denně uvaří a vyexpeduje?
Pohybujeme se kolem 200, což nevypadá jako vysoké číslo. Nejedná se však o obyčejné vaření pro personál, strava je různorodá, protože pacienti mají různé diety. Připravuje se tedy řada jídel na mnoho způsobů. Ten záběr je opravdu široký.

Areál nemocnice je vlastně velká zahrada. Jak se o tuto zahradu staráte a jaké lidi v týmu k tomu máte?
Můj tým na údržbu tvoří čtyři až pět lidí, kteří jsou neustále v denním kolotoči. Nemocnice je živý organismus, takže je stále co opravovat, co zlepšovat, co vymýšlet. Ale zkrátka ten areál je třicet tisíc metrů čtverečních, o které se člověk musí starat. To znamená na jaře sekat trávu, v zimě zase pro změnu odhrnovat sníh. Máme na to samozřejmě techniku, ale jsou k tomu potřeba ruce, aby vše vypadalo tak, jak má.

Návštěvníci nemocnice hojně řeší i parkování v areálu nemocnice. Co byste jim v této věci mohl říci?
V rámci parkování máme připraveno, že letos se bude kompletně celý areál nově značit. Návštěvníci tak budou jasně vědět, kde mohou stát a kde nestát. Přibydou nové směrové šipky. S parkováním je to složité. Přibyla nám spousta nových ambulancí, nemocnice se poslední dobou stala vyhledávanou. Osobně si myslím, že kdybychom přidali dalších 200 nových parkovacích míst, tak to stejně bude málo. Takže to je vždy takový složitý boj, ale myslím, že se to netýká jenom nás a podobné zkušenosti mají i jiné nemocnice. Rád bych uvedl, že o tomto problému víme, ale nejde to všechno hned, nezáleží to jen na nás.

Co děláte ve svém volném čase?
Mám dvě malé děti ve věku 3 a 5 let. Těm a mojí ženě věnuji všechen volný čas, který mám.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Nemocnice Vrchlabí