Kulaté výročí aneb Procházka po sto letech výroby kabelů ve Vrchlabí

Bylo-li město Vrchlabí v 19. století známé jako významné centrum textilního průmyslu, neplatila tato skutečnost již v první polovině 20. století, kdy se někteří textilní podnikatelé snažili přejít a „přesedlat“ z tradiční textilní výroby na jinou. Jedna z krizí v textilním průmyslu postihla po první světové válce i „praotce“ dnešního Kabla, továrníka Arnolda Löwita. Ten se k výrobě kabelů dopracoval přes textilní a farmaceutickou výrobu.

Vraťme se však ještě o pár let nazpět. Továrnu na místě dnešního podniku Kablo Vrchlabí zakoupil v roce 1891 průmyslník Carl Löwit od dalšího místního továrníka Franze Thallmayera. Zakoupená budova přitom předtím byla papírnou a Löwit ji proměnil v bělidlo a na úpravnu bavlněného zboží pod označením „Carl Löwit, Baumwollwaren-Bleiche und Appretur-Anstalt“.

Carl Löwit měl početnou rodinu, konkrétně tři dcery a dva syny. A právě jeden z jeho synů Arnold (1872–1930) pak původní bělidlo přebudoval v roce 1923 na kabelářskou firmu. Protokol o vzniku této firmy nese datum 5. října 1923, kdy byla u Krajského soudu v Jičíně společnost zapsána pod českým i německým názvem jako „Východočeská továrna na káble, Inž. A. Löwit Vrchlabí“.

Konec první světové války na podzim 1918 přinesl nejen rozpad velkých evropských říší, ale i podstatné změny v ekonomice. Některé její segmenty mířily vzhůru, jiné upadaly. Arnold Löwit se proto v této době, kdy – jak sám uvádí − „je bělidlo kvůli válce delší dobu v klidu“, podnikat v jiném oboru. Se svojí manželkou Helenou se snažil zprovoznit farmaceutickou a chemickou firmu s názvem „Multa“, kterou později přejmenoval na „Alta“. Tato firma se měla zabývat výrobou farmaceutických preparátů a rostlinných výtažků. Z dochovaných dokumentů je však zřejmé, že ani tato snaha nenaplnila jeho očekávání. Kromě toho i nadále trvající krize v textilním průmyslu mu nedávala naději, že by mohlo být zprovozněno jeho bělidlo bavlněné příze. Arnold Löwit proto v dopise Okresnímu úřadu ve Vrchlabí píše, že „vzhledem k tomu, že volné a prázdné místnosti jeho továrny jsou nevyužity a velké množství dělníků je bez možnosti výdělku, rozhodl se v ní zřídit jako svobodnou živnost výrobu elektrického materiálu“.

Lze usuzovat, že Arnold Löwit zkoušel začít podnikat v takovém oboru, který se mu mohl jevit jako perspektivní. To, že jeho sázka na vývoj elektrického materiálu a vodičů byla nakonec úspěšná, dokládá fakt, že firma Kablo Vrchlabí existuje a funguje do dnešních dní.

Jako prvními kabelářskými výrobky se továrna mohla pochlubit instalačními vodiči, zvanými G-dráty, izolovanými dvěma vrstvami pryže. Původní jednoduchý sortiment později obohatily textilní šňůry pro stahovací lampy nebo vyhřívací podušky značky „Kalowit“. V roce 1933 došlo k rozšíření výrobního programu o telefonní šňůry pro ministerstvo národní obrany.

O původním zařízení a vybavení továrny ve 20. letech se rovněž dozvídáme z protokolu Okresního úřadu ve Vrchlabí. Píše se zde, že v budově č.p. 510 se nacházela „pocínovárna“ o délce pět metrů. Pocínování drátů se provádělo způsobem, že se dráty protahovaly cínovou a olověnou lázní. Vedle této místnosti se nacházela místnost pro stroje na lana a také zámečnická dílna. V přízemí sušírny se nalézala velká místnost pro stroj na obkládání gumou, soukací stroj, pletací a opřádací stroj. Na tuto místnost pak navazovala vulkanizovna. V roce 1928 pak dochází k dalšímu rozšíření továrny.

V roce 1930 však Arnold Löwit ve věku 58 let umírá a řízení podniku se ujímá jeho jediný syn Carl Max. Poslední vůle Arnolda Löwita ale stanovila, že univerzální dědičkou celého jmění bude jeho manželka Helena. Při pozůstalostním řízení byla výše tohoto jmění odhadnuta na více než 3,3 milionu korun.

Z dalších let je k dispozici jen málo informací. Jisté však je, že vzhledem ke stále vyhrocenější mezinárodní situaci, expanzi nacismu ze sousední třetí říše, který ovlivňoval nejprve situaci v pohraničních Sudetech, Helena a její syn Carl Max s rodinou (neboť všichni jsou židovského původu), odcházejí v roce 1938 do Anglie. Odsud po skončení války požadují navrácení rodinného majetku.

Po roce 1945 však byla na majetek „Východočeské továrny na káble“ uvalena národní správa a po nezdařeném restitučním řízení, kdy měl být majetek vrácen původním majitelům, byla nakonec vyhláškou ministerstva průmyslu z roku 1948 firma znárodněna a začleněna do národního podniku Kablo Bratislava. Po válce zde pracovalo 165 zaměstnanců. Z dokumentů datovaných do roku 1946 vyplývá, že firma své výrobky vyvážela například do Bulharska, Rakouska, Švédska, Holandska a Dánska.

Až do roku 1990 bylo Kablo Vrchlabí kombinátním podnikem „Závodů silnoproudé elektroniky Praha“. Od 1. července 1990 se stalo státním podnikem a k 1. květnu 1992 bylo zapsáno do Obchodního rejstříku jako akciová společnost. Od roku 1994 podnik funguje pod názvem Kablo Elektro. O třináct let později se uskutečnila akvizice společnosti dánskou skupinou NKT a podnik vystupuje pod značkou nkt cables. K dalšímu prodeji společnosti došlo v roce 2017, kdy se novým majitelem stala skupina WILMS. Zároveň došlo i ke změně názvu společnosti na Kablo Vrchlabí s. r. o., které platí dodnes.

Roman Reil, Jiří Štefek
redakce@vrchlabinky.cz