Neděle

23. června 2024

Nyní

12°

Zítra

12°

Svátek má

Dumpster diving je protestem proti plýtvání, říká Áron Tkadleček

10. 10. 2023

page.Name
Během zářijového Food Swapu v areálu letního kina Tripsi prezentoval Áron Tkadleček ve své přednášce fenomén dumpster divingu, což je vybírání věcí z popelnic a jejich další spotřeba. Po jeho přednášce jsme si sedli stranou a povídali si o tom, jak se k těmto aktivitám dostal, jak jsou rozšířené a co jimi sleduje.

Vymezme si na samotný úvod pojem dumpster diving. Co to vlastně je?
Tento termín už to vlastně trochu vyjadřuje. V překladu to znamená něco jako potápění se do popelnic nebo kontejnerů. Je to tedy lovení jídla, které je ještě použitelný, ale už bylo vyhozený.

Popište, jak toto jídlo lovíte vy.
Když jdu k supermarketu, tak místo toho, abych se podíval do něj, tak ho obejdu a podívám se do kontejnerů. Dost často tam člověk najde spoustu jídla, které bylo zbytečně vyhozený. Takže já si ho vezmu, použiju a sním ho.

Často ale lidé vyhazují do popelnic a kontejnerů věci, které už jsou shnilé, plesnivé či různě zapáchají. Nemůže to nějak negativně ovlivnit jiné potraviny, které si vy berete zpět?
Jistě, na to si člověk musí dávat pozor. Já si určitě neberu zkažené věci. Ale je paradoxní, že člověk v kontejnerech často najde spoustu dobrejch věcí, takže nemám obavu, že by s nimi něco bylo.

Jakých věcí? Uveďte příklad, abychom si udělali představu.
Nejvíc si beru zeleninu a ovoce. Pak se taky dá najít nějaké pečivo. Ale je to různý. Já mám kamarády, kteří chodí do hobbymarketů a berou si tam různé věci. Pak se taky dají získat plyšáci. Kamarádi v kontejneru dokonce našli i pivo.

Přesto, zažil jste vy osobně situace, kdy by vám jídlo z popelnic způsobilo nějaké zdravotní či jiné potíže?
Ne, to se mi nikdy nestalo.

Jak jste se k dumpster divingu vlastně dostal?
Dostal jsem se k tomu přes kamarády, od kterých jsem se o tom dozvěděl. Myslím si, že to bylo tak, že mi někdo o tom povídal a pak mě vzal s sebou. Byl jsem součástí i takové skupiny, která se jmenovala Food not bombs. Chodili jsme do kontejnerů, z nich brali jídlo, to jsme pak uvařili a rozdávali ho například lidem bez domova.

Když jste šel poprvé s vašimi kamarády vybírat věci z kontejnerů, co jste si vůbec myslel o této aktivitě?
Připadalo mi to takový dobrodružný, protože to je i takový divný. Člověk se trochu stydí, ale zároveň jsem z toho měl dobrý pocit. Jak jsem tady na Food Swapu říkal ve své přednášce, já to chápu jako určitou formu protestu.

Protestu proti čemu?
Proti plýtvání. Vezměte si, že třetina jídla se vyhodí. Člověk to vidí takříkajíc v přímém přenosu a skrze tuto aktivitu tomu brání a odnese si domů jídlo, které bylo úplně zbytečně vyhozené. To mi dává docela dobrý pocit.

Kde jste se pro svoje aktivity inspiroval? Existuje něco podobného například i v západní Evropě?
Řekl bych, že v západní Evropě je to rozšířenější než tady u nás. Tam se s tím i tak trochu počítá. U nás se kontejnery hodně zamykají nebo jsou jinak nepřístupné. Například v Norsku, v Dánsku nebo na Islandu je úplně normálně běžné, že potraviny se dávají za obchody, aby si je tam někdo mohl vzít. Tady to tak většinou není a člověk pro ně musí až do popelnice.

Vědí obchody a supermarkety o vašich aktivitách, o tom, co děláte?
Je to různý. Myslím, že některé to vědí, a proto to tolerují. Také to hodně záleží na zaměstnancích a sekuriťácích, kteří v těch obchodech jsou. Mnoho obchodů o tom asi ani neví.

Já se na to ptám z důvodu, že kdyby tyto obchody věděly o tom, co děláte, jestli by pro ně nebylo snazší to na nějaké místo dávat také?
No, mohly by to dělat. (smích)

Máte povědomí o lidech z Česka, kteří smýšlejí podobně jako vy?
Ano. Už existuje i poměrně široká komunita. Možná se o nich moc tolik neví. Jistě tihle lidi nejsou nějak formálně organizovaní. Já mám spoustu kamarádů, kteří také mají spoustu kamarádů, takže je to šířící se fenomén. Existuje například on-line mapa, do které si lidi zapisují vlastní zkušenosti s obchody, u kterých byly dumpsterovat a kde se to dá dělat.

Poslouchal jsem vaši přednášku a vy jste tam zmínil, že dumpsterování není úplně legální…
Jo jo, je to tak. Po celou historii, co jsem dumpsteroval, tak jsem se o to moc do detailu nezajímal. Teď jsem si to před tou přednáškou hledal a našel jsem si, že dumpsterování je svým způsobem opravdu krádež, protože i ten odpad je stále soukromé vlastnictví někoho.

I když je to vyhozené? Člověk tím přece dává najevo, že už něco nechce, že se toho zbavuje…
Právě. Přesto jsou známé případy, kdy i kvůli tomu měli lidé nějaké řízení. Přiznávám ale, že nevím, jak to v jejich případě dopadlo. Ale jo, jak už jsem říkal ve své přednášce, je to přestupek, ale tolerovaný. Mám osobní zkušenost, že na mě přijeli i policajti. Bavili jsme se o tom, ale já jsem pak nakonec vyvázl bez jakékoliv újmy. Nedostal jsem ani napomenutí.

Vy jste zmínil, že jste se dumpsterování věnoval během vašeho studijního pobytu v programu Erasmus. Kde to bylo?
Byl jsem v Brémách, tedy v Německu. Tam to bylo super. Chodil jsem do takového biosupermarketu. Tam také měli takovou popelnici a zřejmě s tím i počítali. No a tam jsem si jednou za týden zašel a nabral jsem si spoustu zeleniny nebo pečivo. Tam jsem zhruba 90 procent jídla, co jsem jedl, měl díky dumpsterdivingu.

Kolik financí jste touto aktivitou ušetřil v Německu a jak tomu je tady v Česku?
Těžko říct, kolik jsem celkově ušetřil, nikdy jsem nad tím takhle přesně nepřemýšlel. Člověk často najde věci, které by si nikdy nekoupil, třeba protože by mu připadaly moc drahé. To je mimochodem další věc, co mě na dumpsterování baví, že člověk třeba ochutná věci, co by ho ani nenapadlo v obchodě vybrat. Ale zpátky k otázce, řekněme, že pokud bych v Německu nakupoval jídlo třeba za čtyři eura na den, mohl jsem za měsíc dumpsterováním ušetřit i přes sto euro. Řekl bych, že i tady v Česku jsem mohl ušetřil třeba přes tisíc korun za měsíc, aktuálně ale nedumpsteruju tak často.

Když jídlo vyndáte z popelnice, jak s ním probíhá následná manipulace, abyste s touto potravou do sebe nedostal ještě něco jiného, nežádoucího?
Samozřejmě, že manipulace s tím je důslednější. Například loupu zeleninu, která by se běžně neloupala. Zkrátka člověk musí dávat hodně velký pozor. Občas se stává, že v té popelnici člověk zkrátka nenajde nic a jsou tam jen ty špatné věci. Ale jindy je zase celá popelnice plná věcí, u kterých člověk opravdu neví, proč se vyhodily. Tak si je vezmu a snažím se je tepelně upravit. Nicméně jak vidím, že tam je nějaká plíseň, tak to vyhazuji.

Jak na vaše aktivity hledí vaše okolí?
Pravdou je, že mým rodičům jsem to úplně neříkal na první dobrou. Když jsem jim to po čase vysvětlil, tak už se na to tak divně nekoukali. Jinak se pohybuji mezi lidmi, kteří to chápou.

Jste odsud z Podkrkonoší?
Ne. Původně jsem z Jihlavy a studoval jsem v Brně.

Plánujete svoje aktivity, jako byla například dnešní přednáška, v budoucnu nějak rozšířit?
Asi to neplánuji. Nicméně vyhazování potravin je velké společenské téma. A netýká se jen toho, co vyhazují supermarkety, ale i toho, co vyhazují běžné domácnosti. Je potřeba, aby se o fenoménu plýtvání jídlem více mluvilo i doma.

Jaká je podle vás budoucnost dumpster divingu?
V ideálním světě by asi dumpster diving neexistoval, protože by se jídlo nevyhazovalo.

Ale ideální svět neexistuje, možná ani nikdy neexistoval…
Ale bylo by super se mu nějak přiblížit. Nicméně začal fungovat zákon o potravinových bankách, kam by se nespotřebované jídlo mělo dávat. Ale přesto v popelnicích ho stále nacházím hodně. Kdyby se však přestalo plýtvat, tak by to byl určitě pozitivní vývoj.

Když bych ještě svoji otázku otočil, jaké je v dumpster divingu poselství, které vy vysíláte směrem vůči společnosti, ale i prodejcům potravin?
Poselství vůči obchodům je takové, že by se měly zamyslet, co s tím jídlem dělají. Zda je opravdu nutné ho vyhodit a nedat raději místo toho šanci těm, kteří by si ho vzali. Lidi by se měli zamyslet nad plýtváním a tím, zda je v souladu množství jídla, které si kupují a které skutečně potřebují. A celkově bychom mohli přemýšlet o tom, jestli je dobrý způsob organizace společnosti orientace na peněžní zisk a ne na potřeby lidí, protože to je podle mě faktor, který často stojí za plýtváním s potravinami.

Čemu se věnujete ve svém civilním životě?
Jsem pracovníkem v sociálních službách. Nyní se hlavně starám o jednoho kluka s autismem. Předtím jsem studoval životní prostředí, environmentalistiku.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz