Pondělí

24. června 2024

Nyní

18°

Zítra

19°

Svátek má

Rády bychom tu vytvořily dům dětí a mládeže, ale pro dospělé

13. 10. 2023

page.Name
V prvním patře vrchlabského Kulturního domu Střelnice již třetím rokem sídlí nezisková organizace Včela Krkonoše. Tato zapsaná společnost pořádá pro dospělé různé umělecké kurzy, meditace, ale i akce, jako je KnihoHRANÍ či Deskohrátky. Zakladatelka Včely Pavla Jordánková v rozhovoru pro Vrchlabinky vzpomíná na začátky této společnosti, popisuje její fungování a přemítá nad plány do budoucna.

Jak dlouho instituce jménem Včela existuje a funguje?
Myslím, že to jsou tři roky. V létě po první covidové vlně jsme se začaly s holkami scházet a dávat to do kupy. Někdy na přelomu listopadu a prosince téhož roku nám přišlo vyrozumění, že fungujeme.

Co bylo spouštěčem či impulsem pro vznik Včely?
Nejprve jsem to dělala na svoje vlastní IČO. S Petrou Svobodovou jsme tady pořádaly kurzy šití pro začátečníky a občas jsem k tomu zorganizovala i něco jiného. Ale tím, jak jsem se začala ke konci rodičovské dovolené věnovat opět své profesi, tak jsem si tehdy řekla, že je potřeba buď to dělat pořádně, nebo skončit. Kamarádka mi pak vnukla myšlenku, ať založím neziskovku. A že v tom nebudu sama a otevřou se mi dveře i tam, kde jsou nyní zavřené. Tuto myšlenku jsem pak představila pár ženám kolem sebe. Ony jí byly nadšenější než já sama. Tak jsme do toho šly a tím vznikla Včela.

Proč jsi zvolila právě název či jméno Včela? Jako že je pilná a pracovitá?
To taky. Ale nad názvem jsme s holkami strašně dlouho přemýšlely. Chtěly jsme, aby to bylo jednoduchý a zapamatovatelný a aby se mohlo říkal „jdeme do...“. Tedy, aby to bylo i lehce skloňovatelný. Zkrátka „jdeme do Včely“. Jinak jméno včela je zkratka slov „volno-časová edukativní láskyplná aktivita“.

Aby člověk založil neziskovku nebo začal vyvíjet podobnou aktivitu, musí nebo měl by mít v sobě nějaké vnitřní pnutí, které ho k tomu motivuje. Jak to bylo u tebe?
Já jsem organizační typ, moc ráda organizuji akce. Mám raději spíš menší akce pro méně lidí. V tom jsem si jistější než u masivních akcí pro stovky či tisíce lidí. Tady máme akce v počtu do deseti lidí a to si myslím, že je akorát. Zároveň něco takového tady chybělo. Šlo tedy o spojení několika věcí. Je to něco, co umím a zároveň nevyužiji ve své profesi. A pak je to i cosi, co mě naplňuje. A hlavně nic takového ve Vrchlabí doposud nebylo.

Aby čtenáři byli v obraze, jaká je tvoje civilní profese?
Moje původní i stávající profese je kadeřnice.

Kolik vás je ve Včele dohromady sdruženo?
Máme zhruba šestnáct členek. Některé mají ještě platné členství, ale nejsou teď úplně aktivní. Uvidíme, jestli své členství ukončí, nebo se jednou vrátí. Ale aktivních nás je nyní jedenáct.

Když o některé člence Včely řekneš, že je aktivní, co to znamená?
Podílí se na celém chodu neziskové organizace. Každá tam máme nějaký svůj díl. Například já zajišťuji program. Kolegyně Pavla Hain Spěváčková se stará o rezervace či fakturace, stráží naši Včelí pokladnu. Starost o finance je zároveň i její profese. Pak tam máme Včelku, jež se například stará o tištěnou propagaci a tiskne nám materiály, které pak roznáší po městě. Nově máme Včelku, která povede celý náš tým. Další holky pak dohlížejí, aby u akcí, které já naplánuji, proběhla realizace tak, jak má. To znamená, že přijdou, kompletně připraví prostor, občerstvení a přivítají lektora a účastníky. Občas z akce udělají nějaké video či fotku a po jejím skončení to všechno zase uklidí a zamknou. Jinak jsou samozřejmě součástí dané akce.

Zkusme teď popsat portfolio akcí Včely od do…
V tuto chvíli nejsme nijak vyhraněni a asi bych ani nechtěla, že budeme dělat například jen kreativní akce. Chceme naopak, abychom oslovili co největší množství lidí s co největším množstvím zájmů. Máme tedy tvořící dílny, šicí kurzy či kurzy malování. Máme tady v říjnu Danielu Roudnou, která bude učit vyrábět šperky. Ale zároveň trochu jdeme i do světa ezoteriky, dá-li se to tak nazvat. Máme tam například Dynamické konstelace s Marcelou Krčálovou, máme meditace, Mohendžodáro, což je cvičení pro ženy, aby byly vyladěné jak psychicky, tak i fyzicky, a spoustu dalších podobných akcí. Nebráníme se dělat ani čistě vzdělávací akce. Zkrátka se snažíme mít portfolio dostatečně široké, abychom oslovili všechny.

Nyní čistě hypoteticky. Až tento rozhovor vyjde a přečte si ho nějaká čtenářka, která vás dosud nezná a vy neznáte ji, a řekne si, že chce taky do Včely, do níž může přinést nápad, který tu ještě není… Jaké jsou možnosti pro takové lidi?
Taková osoba může být jednak členkou, která nám pomůže s vytvořením zázemí pro lektory. Může vymyslet i vlastní akce, které zorganizuje. Může nám pomoct s čímkoli, co zrovna bude potřeba. Ještě stále hledáme Včelku, která by nám spravovala sociální sítě, případně web. Určitě se nebráníme dalším novým nápadům. Zároveň jsme otevřeni i různým lektorům, kteří hledají prostor a zázemí. My totiž nenabízíme jen prostor na pronájem, ale i to, že my za ně kompletně uděláme všechnu práci od propagace přes rezervace, fakturace až po to, že kompletně tady ten prostor připravíme. Z akce pak uděláme fotky či videa. Tudíž lektor přijede a věnuje se jen a pouze své činnosti. Takže těmto lidem jsme samozřejmě otevřeni. Vítáme také jakoukoliv formu podpory finanční skrze sponzorské dary nebo třeba jen pomocnou ruku při pořádání bazarů.

Podle čeho si ty a tvé kolegyně vybíráte, co bude do programu nakonec zařazeno?
V první řadě to pro nás musí být nějakým způsobem zajímavé. Já už se nějakým způsobem nacítím na lektora a tu danou událost a řeknu si, že je to zajímavé a nikdo v okolí tady tuto věc nedělá. A tudíž to můžeme zkusit. Když si nejsem stoprocentně jistá, tak se zeptám celého kolektivu, jak se na to tváří ony, jestli je to zajímá…

… a pak probíhá hlasování?
Ano. Proběhne něco na způsob hlasování a stačí, když se ozve jedna jediná Včelka a řekne, že ji to zajímá a že tam chce. Tak tam už potom já mám o to větší motivaci tu akci uskutečnit. Samozřejmě hodně často záleží i na rozpočtu. Spousta lektorů se tím živí. A pokud po nich chceme, aby tady něco učili i ostatní, tak podle toho jsou samozřejmě tyto akce i finančně ohodnoceny. Tady máme nějakou hranici, přes kterou jít nechceme, anebo jsme již seznaly, že když akce jsou příliš drahé, je o ně minimální nebo žádný zájem. Zároveň se snažíme všímat ostatních spolků a vzájemně se domlouvat, abychom nepořádaly podobné akce nebo alespoň s nějakým časovým odstupem. Když už víme, že to dělá nějaká podobná organizace, tak se snažíme lektora nasměrovat tam. Když to je například akce pro malé děti, tak se lektora snažíme nasměrovat do Kopretiny a podobně. Zkrátka, abychom si tady vzájemně nelezli do zelí.

Vaší cílovou skupinou jsou tedy dospělí?
Ano. Ale také nám sem občas chodí desetileté holčičky na kurzy šití nebo malování.

Před sebou máš program na říjen, který je očividně velice nabitý…
Ano, je toho hodně. Hned 1. října začíná kurz šití pro začátečníky. Pak tam máme již zmiňovanou Danielu Roudnou, se kterou tam máme hned tři kurzy, jež na sebe vzájemně navazují. Nechybějí pravidelné meditace s Blankou Novotnou, Mohendžodáro tam má hned dvě ukázkové lekce, kurzy malování štětcem i špachtlí, opakujeme védskou meditaci, je tam přednáška o psychosomatice v každodenním životě či Sahadža jóga. Za sebe jsem ráda, že u nás už nelektorují jen ženy, ale právě Sahadža jógu, védskou meditaci nebo přednášku o psychosomatice vedou muži. Přála bych si, aby lektoři přilákali i mužskou část návštěvníků a aby nebyly mužské kruhy už jen ve Sklípku. (smích)

Jak dlouhá doba uplyne od prvotního nápadu, že by se tu mohlo udělat i toto, do okamžiku, kdy dojde k jeho uskutečnění?
Hodně záleží, co to je za akci. Pokud je to nějaká akce na dvě hodiny, je to do 200 korun a je to pro lidi zajímavé téma, tak se to dá udělat do tří týdnů. Když to jsou dražší akce, tak se je snažím domlouvat až půl roku dopředu, abychom měli více času na propagaci. Zájemcům se snažíme například nabídnout i možnost splátek.

Kolik je minimum účastníků pro konkrétní kurz, aby se vůbec uskutečnil?
Tak to je zase různé. My se snažíme, aby minimum byli dva lidé. Ale jak jsem říkala, spousta lektorů se touto činností živí, tudíž nám například dají hranici, že pro méně než pět lidí se jim to nevyplatí. Že místo toho budou dělat něco doma ve své dílně anebo ano, klidně přijedou, ale za zcela jiných podmínek. Proto se vždy i snažíme tu finální cenu rozpočítat tak, aby byla pro lidi únosná a lektor dostal vyděláno, co za ten den potřebuje. Ráda bych uvedla, že se snažíme všímat si lektorů, kteří jsou místní. Tady je spousta skvělých šikovných lidí, kteří něco umí a mohli by to dál předat, ale v mnoha případech to neumí prodat. A od toho jsme tady my. Chceme, aby se lektor věnoval jen té své činnosti a neřešil její propagaci. Ne nadarmo se říká, že nejnáročnější je prodat sám sebe.

Otočme list. Jak to je s financováním Včely? Z čeho je vlastně živa?
Bereme si část lektorného, k tomu máme vždy s každým konkrétní dohodu. Tyto peníze zůstávají ve Včele, platíme z toho pronájem, náklady na propagaci či vybavení, které tady je. My Včelky žádnou odměnu nedostáváme. Odměnou nám jsou akce, které se uskuteční, a my můžeme být jejich součástí.

Máte podporu od města nebo některých zdejších firem?
Město podporuje všechny neziskovky stejně. Všichni máme možnost zažádat o 20 tisíc korun. Ale ne všichni je vždy dostanou a ne vždy to je 20 tisíc. Získaná suma se vždy nějak krátí dle počtu, kolik neziskovek o tuto podporu žádá. Mimo město jsme žádali jednou, a to Nadační fond Škoda Auto, a tato žádost byla úspěšná. Díky tomu tady máme novou podlahu či vymalováno a koupili jsme sklápěcí stoly.

Jaká je vize do budoucna?
Vize je ohromná. (smích) Já neumím být úplně skromná a jsem vizionář. Ostatním Včelkám se naštěstí mé nápady líbí, a tak jsme v tom stále společně. Rády bychom vytvořily něco jako dům dětí a mládeže, ale pro dospělé. Program, který máme nyní, je mnohem bohatší než v době, kdy jsme začínaly. Jsem však přesvědčena, že by mohl být ještě třikrát větší. Mohly bychom mít více místností, kdy by souběžně probíhalo více akcí a kurzů. Ale ještě ani teď nevyužíváme tuhle jednu klubovnu na 100 %, takže realizace myšlenky je ještě hodně vzdálená.

Jaké máš ty osobně jako vrchní Včela nebo Včela matka uspokojení z toho, co děláš?
(smích) Nemyslím si, že jsem vrchní Včela. Té práce je hodně a dělíme se o ni především s kolegyní Pavlou Hain Spěváčkovou. Jsem ráda, že se tady ve Vrchlabí něco dělá. Že se to dělá na jednom místě a lidé o nás už vědí. Přála bych si, aby až mě to jednou přestane bavit, aby to tady po mně někdo převzal a aby Včela fungovala dál a tím tady po mně něco zůstalo. A doma mají radost, že neorganizuji je a mám tu potřebu uspokojenou někde jinde.

Jak bys nalákala Vrchlabáky a lidi z okolí, aby přišli na některý z kurzů Včelí nabídky?
Lidé se mohou podívat na naše sociální sítě, kde máme program, ze kterého si jistě každý něco vybere. V listopadu budeme zase mít KnihoHRANÍ, tak se mohou místní i přespolní přijít k nám podívat, aniž by se předem ohlásili nebo si rezervovali nějaké místo v kurzu.

Jiří Štefek
jiri@vrchlabinky.cz
Foto: Aleš Jordánek, archiv Včely